Jak naučit štěně na nočník: pravidelnost versus trestání

Na větrání se zapomíná nejčastěji. Otvory musí být na více stranách, ne jen v jedněch dvířkách, aby vzduch proudil i při zavřeném horním víku. Zavírání musí držet i při nárazu nebo při panice — zkontrolujte zámky, zipy a spony ještě před první cestou, ne až na parkovišti. Dno má být pevné a neklouzavé. Do přepravky dejte savou podložku nebo starý ručník, který se dá vyprat; volné noviny se během jízdy shrnou a kočka zůstane na plastu.

Venku používejte stále stejné místo a stejný povel, například „hajdy" nebo „vyčůrej se". Vyslovujte ho klidně a opakujte, dokud se nevyprázdní. Po úspěchu odměňte pamlskem nebo hrou ihned na místě. Pokud se nic nestane do deseti minut, vraťte se domů a za deset minut to zkuste znovu. Štěně se tak učí, že venčení má jasný začátek i konec.

Vyhněte se dvěma častým chybám. První je nabízení pamlsků a sladkostí, aby štěně „něco snědlo" – tím si vypěstujete vybíravost a žaludek zatížíte ještě víc. Druhou chybou je nutit jídlo do tlamy nebo stříkat tekutiny násilím. To vede ke stresu, který nechutenství prohlubuje, a hrozí vdechnutí do plic. Stejně tak nepodávejte lidské léky proti bolesti ani žaludeční kapky bez pokynu veterináře – některé jsou pro psy toxické.

Kočka se přepravky nebojí proto, že by v ní bylo něco špatného. Bojí se toho, co přepravka představuje: jízdu autem, čekárnu, cizí pachy a manipulaci, kterou nemá pod kontrolou. Pokud přepravku vytáhnete ze sklepa pět minut před odjezdem, kočka si spojí tento předmět s nepříjemným zážitkem a příště se před ním schová. Cílem je proto přepravku zviditelnit dlouho předtím, než ji budete skutečně potřebovat.

Před koupí si přečtěte, proti čemu obojek skutečně chrání. Některé působí jen na dospělé blechy, jiné i na vajíčka a larvy v okolí kočky. Pokud kočka chodí ven, potřebujete kombinaci účinku na dospělce i na vývojová stádia. U koček s kožními problémy nebo alergiemi se vyhněte přípravkům s obsahem, který dráždí — raději se poraďte s veterinářem, protože některé látky jsou pro kočky toxické i v malém množství.

V noci nastavte budík na pevné časy a štěně noste ven na rukou, aby se cestou nevyčůralo. Po návratu ho dejte zpět do pelíšku bez hraní a mazlení. Postupně intervaly prodlužujte, až zvládne celou noc. Pokud se po měsíci pravidelnosti nehody opakují, zkontrolujte, zda nemá zdravotní problém, nebo zda venčení není příliš krátké. Výcvik na nočník není o dokonalosti, ale o tom, kolik příležitostí k úspěchu štěněti dáte.

Základem je vědět, kdy štěně potřebuje ven. Platí to po každém jídle, po pití, po probuzení, po hře a vždy, když začne kroužit, čuchat k zemi nebo se náhle zastaví. Berte ho ven okamžitě, ne až za pět minut. Venku zůstaňte na klidném místě, dokud se nevyprázdní, a teprve potom ho pochvalte a pokračujte v procházce. Pochvala musí přijít v momentě, kdy to dělá, ne po návratu domů.

Obojek proti blechám je nejjednodušší forma ochrany, kterou kočce nasadíte a na několik měsíců na ni zapomenete. Jenže právě proto se u něj dělá nejvíc chyb. Účinnost nezávisí na tom, jak obojek vypadá, ale na tom, zda se látka dostane do srsti a kůži po celém těle — a to je u koček problém, protože si hravě strhnou cokoli, co jim překáží.

Obojek sám o sobě nestačí. Blechy tráví většinu života mimo kočku — v pelíšku, na koberci, v sedačce. Proto je nutné vyprat pelíšek, vysát všechny textilie a opakovat to po dobu alespoň tří týdnů, dokud se nevylíhnou všechna vajíčka. Bez toho se blechy vrátí, i když má kočka obojek nový.

Výměna obojku má svůj čas. Výrobce uvádí dobu účinnosti, ale ta platí při správném nošení. Pokud kočka obojek často namočí, účinnost klesá. Sledujte, kdy přestane fungovat — obvykle to poznáte podle toho, že se blechy vrátí. Nový obojek nasaďte včas, ne až když je kočka zablešená.

Jak správně čistit a čeho se vyvarov

Pozor na kombinace. Obojek nepoužívejte současně s jinými přípravky proti blechám, pokud vám to veterinář nedoporučí. Účinné látky se sčítají a může dojít k otravě. Stejně tak obojek nenasazujte kočce, která je nemocná, oslabená nebo po operaci. U březích a kojících koček se vždy poraďte předem.

Štěně nemá plně vyvinuté svěrače močového měchýře ani schopnost zobecnit, že venčení znamená ven. Výcvik na nočník proto nestojí na triku, ale na předvídatelném režimu. První dny až týdny nejde o to, aby štěně „pochopilo", ale aby se co nejčastěji dostalo na správné místo ve správný čas. Čím méně nehod, tím rychleji si spojí venčení s úlevou.

Typická chyba je trestání po nehodě. Štěně, které přijde k loužičce a dostane vynadáno, si nespojí trest s činem, ale s vaším příchodem. Začne se schovávat, když potřebuje, a výcvik se zpomalí. Pokud nehodu najdete později, ignorujte ji, ukliďte bez vůně a příště ho vezměte ven dřív. Nikdy ho netlačte čumákem do moči ani ho neza zavírejte na místo, kde se vyprázdnilo.