Která plemena slepic zvládnou vlhké prostředí bez plísní
Co rozhoduje o tom, zda se slepice dožije vysokého vě
Vodu kontrolujte dvakrát denně. Pokud mrzne, používejte nádoby, které se nerozpadnou, a vodu měňte za vlažnou, ne horkou. Do vody lze občas přidat vitamínový přípravek, ale jen na doporučenou dobu, ne trvale. Slepice potřebují v zimě hlavně stabilitu: stejný čas krmení, čistý kurník bez průvanu a dostatek světla alespoň deset hodin denně. Když k tomu přidáte rozumné množství vitaminů a minerálů, projdou zimou v kondici a na jaře začnou spolehlivě snášet.
Nejjednodušší test je ponořit vejce do sklenice s vodou. Čerstvé vejce klesne ke dnu a zůstane ležet. Starší vejce se postaví špičatým koncem vzhůru. Pokud plave na hladině, je zkažené a patří do koše. Další možností je rozklepnout vejce na talířek. Čerstvé má pevný, vysoko stojící žloutek a bílek, který se neroztéká. Starší vejce se rozlije do široka a žloutek se snadno protrhne. Tyto testy fungují spolehlivě, ale neodhalí salmonelu. Tu zlikvidujete jen důkladným tepelným zpracováním.
Častou chybou je nasypat byliny přímo do mokrého trusu. Tam zplesniví a mohou se v nich množit plísně, které slepicím škodí. Stejně tak nestačí jen pár lístků u dveří. Byliny musí být v kontaktu se vzduchem a v místech, kde se hmyz skutečně drží – u hřad, v koutech a u trusných ploch. Další chyba je spoléhat jen na byliny a nevětrat. Bez pravidelného větrání a odstraňování mokré podestýlky žádná bylina zápach nevyřeší.
Kde se láme nejvíc zakáz
Nejlepší zkušenosti mají chovatelé s plemeny původem z přímořských nebo bažinatých oblastí. Patří sem kachna – tedy plemeno slepice s hustým, téměř vodoodpudivým peřím. Dále brahmánka, která díky bohaté peřině a silné kůži odolává vlhkosti i chladu. Kochinka má sice jemnější peří, ale pokud ji chováte v dobře odvodněném výběhu, zvládá vlhko lépe než lehká nosná plemena. Z menších plemen obstojí holandská chocholatá – chocholka sice může navlhat, ale ptáci jsou otužilí a aktivní.
Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na peří. Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat plemena, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži. Nestačí se dívat jen na barvu vajec nebo roční snůšku. Vlhko prověří každý chov.
Co rozhoduje víc než plemeno Ani sebeodolnější plemeno nepřežije ve stojaté vodě. Klíčové je, jak výběh odvodníte. Vykopejte drenážní rýhu po obvodu, navezte písek nebo štěrk do nejnižších míst a nikdy nenechávejte hnojit trus na jednom místě. Slepice potřebují suché místo k popelení – směs písku, dřevěného popela a suché hlíny. Do kurníku dejte hlubokou podestýlku z hoblin, ne slámy, která ve vlhku plesniví. Větrejte, ale netvořte průvan. Vlhkost v kurníku udržíte pod kontrolou, když každý den odeberete mokré části podestýlky.
Typická chyba je přeplněný kurník. Čím víc slepic na metr čtvereční, tím víc vlhkosti z výdechu a trusu. Dopřejte každé slepici alespoň 0,3 m² podlahy a 25 cm hřadu. Další chybou je krmení vlhkými zbytky přímo na zemi. Podávejte je v žlabu, který denně vylijete a osušíte. Pozor také na napáječky – pokud prosakují, vytvoří pod sebou bažinu. Zkontrolujte je ráno i večer.
Na vlhko se nedá spoléhat jen podle plemene. Rozhoduje kombinace odolné genetiky, suchého prostředí a pravidelné kontroly. Když zvolíte brahmánku nebo kachnu, vyčistíte odtok a udržíte podestýlku suchou, budete mít slepice zdravé i v deštivém roce. Kdo to podcení, přijde o nosnice během několika týdnů – a to za žádnou snůšku nestojí.
Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen. Patří mezi ně leghornky, minorci nebo andalusky. Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá, přidejte do krmiva lněné semínko a ostropestřec pro lepší kůži. Sledujte, zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně v dýchacích cestách. V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku a přidejte do kurníku větrací mřížku.