Proč chlupaté slepice špatně snášejí a jak tomu předejít
Černé zbarvení peří je u slepic častější, než se na první pohled zdá. Nejde o jedno plemeno, ale o rys, který se objevuje napříč různými skupinami. Tmavá barva vzniká nadprodukcí eumelaninu v peří a často se pojí s tmavší kůží, zobákem i během. Chovatel, který hledá „černou slepici", musí nejdřív vědět, jestli chce nosnici, masné plemeno, nebo okrasný chov. Jinak skončí s ptáky, kteří nesplní ani jeden účel.
Typická chyba začátečníka: koupit chlupaté slepice a dát je do stejného kurníku s běžnými nosnicemi. Chlupaté slepice jsou pomalejší, hůř vidí a v hejnu se stávají terčem klování. Druhá chyba: krmit je stejně jako nosnice. Mají menší tělo, potřebují vyšší podíl bílkovin, jinak přestanou snášet a začnou mít problémy s peřím. Třetí chyba: nechat je spát na holé zemi. Chlupaté peří nedrží teplo, pokud je mokré nebo zmačkané. Podestýlka musí být hluboká, suchá a vyměňovaná častěji než u běžných plemen.
Co se týče snášky, tmavé peří samo o sobě nic neříká. Australka snáší spolehlivě, minorca dává velká bílá vejce, ale okrasná plemena často snášejí málo nebo nepravidelně. Pokud chcete vejce, vybírejte podle užitkového typu, ne podle barvy. U masných plemen počítejte s pomalejším růstem a vyšší spotřebou krmiva. U plemen s chocholkou zase hrozí, že si ptáci v mrazu namočí chocholku a nastydnou.
Nerovnosti se řeší samonivelační hmotou nebo suchým podsypem, ale každá zvolená cesta má svá pravidla. U mokrého vyrovnání dodržte přesně množství vody uvedené na obalu; příliš řídká směs ztrácí pevnost, příliš hustá se nerozteče. Před naléváním naneste penetraci a nechte ji zaschnout. Suchý podsyp se hutní po vrstvách, ne najednou. Kročejová izolace patří pod vyrovnávací vrstvu, nikdy nad ni, jinak ztratí smysl.
Mezi nejznámější tmavá plemena patří australka, která snáší velká hnědá vejce a dobře snáší zimu. Dále minorca, vyhledávaná pro velká bílá vejce a štíhlou postavu, a la flèche, okrasné plemeno s nápadným růžkovým hřebenem. Černé je také plymutka, orpington nebo langšan. U některých plemen se však černá dědí s vadami, jako je bílý flíček v peří nebo světlé opeření holenních partií. Před koupí si proto prohlédněte rodičovský pár, ne jen kuřata.
Nejdůležitější jsou vitaminy rozpustné v tucích – A, D a E. Vitamin A podporuje sliznice a imunitu, vitamin D umožňuje vstřebávání vápníku pro tvorbu skořápky a vitamin E chrání reprodukční systém. V zimě slepice nepřijímají dostatek slunečního záření, takže vitamin D musíte dodat krmením. Prakticky to znamená přidávat kvalitní krmnou směs pro nosnice, která tyto vitaminy obsahuje, nebo je doplňovat v podobě olejových přípravků určených pro drůbež. Dávkování vždy dodržte podle návodu – předávkování vitaminem A i D je toxické a projeví se nechutenstvím, průjmem nebo náhlým úhynem.
Závěr je jednoduchý: černá slepice není univerzální volba. Rozhoduje plemeno, účel chovu a podmínky, které jste schopni nabídnout. Tmavé peří je hezké, ale nenahradí správnou výživu, čistotu ani prostor. Kdo si to uvědomí předem, vyhne se zklamání i zbytečným ztrátám.
Před mrazem zkontrolujte, zda nejsou odvodní otvory ucpané senem, prachem nebo ptačím peřím. Častou chybou je utěsnění všech štěrbin, aby „neutíkalo teplo". Tím se vlhkost uzavře uvnitř a slepice pak dýchají vlhký vzduch, což vede k respiračním problémům. Zateplit lze stěny a strop, ale větrání musí zůstat funkční. Pomoci může i hlubší podestýlka, která vlhkost částečně pohltí, ale sama o sobě větrání nenahradí.
Proč tomu tak je? Chlupatost způsobuje recesivní gen nazývaný „silkie" nebo „frizzle" podle typu. U silkie genu peří nikdy nedozraje do plné struktury, zůstává měkké a rozpadavé. U frizzle genu se peří stáčí a láme. Ani jeden typ neizoluje spolehlivě proti dešti a vlhku. Slepice se tak snadno podchladí, zvlášť na podzim a na jaře. Praktický důsledek: chlupaté slepice potřebují suchý, bezprůvanový výběh a v zimě vytápěný nebo alespoň dobře izolovaný kurník. Pokud je necháte na dešti, do dvou dnů přijdou o ochrannou vrstvu a začnou pokašlávat.
Výběh se musí dát udržovat. Trvale zastřešený prostor bez přístupu vzduchu je vlhký a vzniká v něm amoniak. Půda se po čase utuží a objeví se paraziti. Počítejte s tím, že horní vrstvu písku nebo štěrku budete jednou za čas obměňovat a trávník uvnitř obvodu se stejně jednou opotřebuje. Řešením je výběh rozdělit na dvě části a střídat je, nebo hejno přesouvat na nové místo. Statický výběh na jednom místě po několika sezónách vždy ztratí svou kvalitu.