Která plemena slepic zvládnou vlhké prostředí bez plísní

Pokud zvolíte jedno z uvedených plemen a dodržíte základní hygienu, dočkáte se vajec i v prvním roce. Slepice nejsou náročná zvířata, ale potřebují pravidelnost. Ranní kontrola, večerní zavření a jednou týdně pořádné vyčištění podestýlky udělá víc než drahé doplňky. Právě v tom spočívá rozdíl mezi hejnem, které prospívá, a tím, které chřadne.

2. Umístění řešte dřív než základy. Kurník potřebuje pevnou, vyvýšenou a odvodněnou plochu. Postavíte-li ho do nejnižšího místa zahrady, bude po každém dešti vlhký a slepice nastydnou. Orientujte vstup a výběh tak, aby byl kurník chráněný před převládajícím větrem, ale zároveň měl přes den dost světla. Stín vzrostlého stromu v létě pomůže, v zimě naopak škodí. Zvažte i to, kudy budete nosit vodu a krmivo — dlouhá cesta v blátě vás přestane bavit velmi rychle.

Na vlhko se nedá spoléhat jen podle plemene. Rozhoduje kombinace odolné genetiky, suchého prostředí a pravidelné kontroly. Když zvolíte brahmánku nebo kachnu, vyčistíte odtok a udržíte podestýlku suchou, budete mít slepice zdravé i v deštivém roce. Kdo to podcení, přijde o nosnice během několika týdnů – a to za žádnou snůšku nestojí.

Na co se vyplatí dát pozor a čemu se vyhnout Druhou spolehlivou variantou je vlaška. Drobná, hbitá a velmi odolná slepice, která si sama najde část potravy na pastvě. Hodí se do menších výběhů i do sadu. Snáší bílá vejce a kvoká jen zřídka, takže produkce je plynulá. U vlašek ale hlídejte, aby měly vždy přístup ke gritu – bez něj trpí zažívání a skořápky jsou slabé. Podobně nenáročná je i plymutka bílá, která snáší velká vejce a dobře snáší i stísněné prostory.

Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na peří. Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat plemena, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži. Nestačí se dívat jen na barvu vajec nebo roční snůšku. Vlhko prověří každý chov.

Praktický postup při zavádění hejna: nejprve postavte kurník s trvalým přístupem do venkovního výběhu, poté pořiďte tři až pět slepic stejného stáří. Nikdy nemíchejte nové a staré slepice bez odděleného prostoru na dva týdny. Krmte dvakrát denně, ráno zrní, odpoledne vlhčenou směs, a vždy mějte k dispozici čistou vodu. Typická chyba začátečníka je příliš mnoho slepic na malý prostor – minimálně jeden metr čtvereční na kus v kurníku a čtyři metry ve výběhu.

Typická chyba je přeplněný kurník. Čím víc slepic na metr čtvereční, tím víc vlhkosti z výdechu a trusu. Dopřejte každé slepici alespoň 0,3 m² podlahy a 25 cm hřadu. Další chybou je krmení vlhkými zbytky přímo na zemi. Podávejte je v žlabu, který denně vylijete a osušíte. Pozor také na napáječky – pokud prosakují, vytvoří pod sebou bažinu. Zkontrolujte je ráno i večer.

Častou chybou je přeplněný kurník. Na jednu slepici se počítá alespoň 0,3 až 0,4 metru čtverečního podlahové plochy, u větších plemen i více. Kdo tento prostor podcení, může uklízet každý den a pach se vrátí do druhého dne. Další chybou je zasypávání pachu vonnými prostředky. Ty problém jen maskují a slepicím mohou dráždit dýchací cesty. Stejně tak není řešením vápno sypané přímo na trus – zvlhne, slepí se a vytvoří neprodyšnou krustu.

Nejčastější chyba: hnízdo bez okraje a s ostrými hrana

Mezi další prověřená plemena patří rodajlendka, která je klidná a vhodná i do rodin s dětmi, dále hempšírka se sklonem k zimnímu snášení a novohampshirka. Pro úplný začátek se vyhněte plemenům s chocholkou, jako je sultánka, a těm, která potřebují vytápěný kurník. Stejně tak se nevyplácí kupovat starší nosnice z velkochovu – po přesunu do malého hejna často přestanou snášet a jsou náchylné k nemocem.

Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen. Patří mezi ně leghornky, minorci nebo andalusky. Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá, přidejte do krmiva lněné semínko a ostropestřec pro lepší kůži. Sledujte, zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně v dýchacích cestách. V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku a přidejte do kurníku větrací mřížku.

Začátečník by měl vybírat plemeno podle tří kritérií: snášenlivost v malém hejnu, odolnost vůči českému počasí a nenáročnost na krmení. Ne všechna atraktivní plemena z výstav jsou pro začátek vhodná. Například nosnice s chocholkou nebo příliš jemným peřím častěji trpí na omrzliny a stres. Naopak plemena, která se desítky let chovají v českých vesnicích, jsou přizpůsobená mrazům, vlhku i nepravidelnému krmení.