5 her, které rozpohybují družinu i bez tělocvičny

Prvním krokem po přinesení domů by mělo být třídění podle materiálu a barvy, ne podle toho, co je po ruce. Vlnu, hedvábí a jemné pleteniny perte odděleně a ručně ve vlažné vodě s jemným prostředkem. Bavlnu a len zvládnou i šetrný program v pračce, ale vždy oblečení obraťte naruby a zapněte zipy a knoflíky. Zipy jinak roztrhají okolní látku a knoflíky se mohou ulomit. Typická chyba je nacpat pračku do plna – oblečení se pak tře o sebe a vlákna se rychleji opotřebí.

Čtvrtou hru lze hrát i na chodbě. Jmenuje se „Krok za krokem". Děti se rozdělí do dvojic, jeden zavře oči, druhý ho vede pouze slovy: „dva kroky vpřed, otoč se vpravo, jeden krok vzad". Cílem je dojít k židli, aniž by se zavřené oči dotkly překážky. Bezpečnost je na prvním místě – všechny židle a batohy se odklidí ke zdi. Kdo otevře oči, vrací se na start.

Sušení a žehlení rozhoduje o tom, co vydrží Sušička je pro second hand oblečení často větší nepřítel než samotné nošení. Vysoká teplota sráží vlákna, způsobuje žmolkování a u elastických materiálů ničí pružnost. Pokud můžete, sušte na vzduchu ve stínu, nikdy ne na přímém slunci, které barvy vybledne. Trička a mikiny sušte vždy vodorovně na ručníku, aby se nevyvěsila do ztracena. Žehlete po rubu a u potisků žehličku úplně vynechejte nebo použijte nízkou teplotu bez páry.

Mezi varovné signály patří: dítě hru začne, ale po pár minutách ji odhodí a je podrážděné. Odmítá si hrát samo, ale ani s vámi ho to nebaví. Často se vzteká, pláče, nebo naopak ztichne a jen tak sedí. Někdy to vypadá jako lenost, ale může jít o únavu, přetížení, nebo potřebu změnit typ činnosti. Pozor na to, když dítě bylo celý den ve školce nebo ve škole — jeho kapacita na další řízenou hru je menší, než si myslíte.

Častou chybou je také přehnaná hygiena. Některé kusy nepotřebují prát po každém nošení. Džíny, svetry a kabáty stačí vyvětrat a prát jen tehdy, když jsou opravdu špinavé nebo zapáchají. Nadměrné praní urychluje blednutí a opotřebení. Na skvrny používejte lokální prostředky a studenou vodu, ne horkou – horká voda skvrnu zažehlí do vlákna a už ji nedostanete.

Oblečení z druhé ruky má za sebou už nějaký život. Někdo ho nosil, pral, sušil a možná i přeskládal na dně skříně. Přesto může vydržet roky, pokud se k němu chováte jinak než k novému zboží z nákupního centra. Největší chybou je představa, že stačí hodit vše do pračky na čtyřicet stupňů a je hotovo. Právě nesprávné praní a sušení zkracuje životnost těchto kusů nejvíc.

Opravy dělejte hned, ne odkládejte je. Uvolněný šev, chybějící knoflík nebo malá dírka se zvětší po prvním praní. Naučte se základní stehy, nebo si najděte švadlenu. U pletenin se vyplatí zastřihnout žmolky, ale pozor – nikdy je netrhejte, jinak vytáhnete celé vlákno. Skladujte oblečení čisté a suché, ideálně v prodyšných obalech, ne v plastových pytlích, kde vlhkost podporuje plíseň.

Stěny v předsíni držte ve světlých, neutrálních odstínech. Bílá, světle šedá nebo jemná krémová odrážejí světlo a stěny posouvají dál. Vyhněte se výrazným barvám na velké ploše, působí jako stěna, která se přibližuje. Pokud chcete akcent, použijte ho jen na malém kusu nábytku nebo na jedné krátké stěně, kterou chcete potlačit.

Když budete těmto zásadám věnovat pozornost, oblečení z druhé ruky vám vydrží déle než leckterý nový kus. Nejde o složitou vědu, ale o pár návyků, které většina lidí podcení. Právě v tom spočívá rozdíl mezi tím, co skončí v koši po pár měsících, a tím, co nosíte roky.

Když si nejste jisti, začněte s třemi až pěti druhy a sledujte je dva týdny. Rostlina, která má po ránu svěšené listy a večer se vzpamatuje, má žízeň. Ta, která má svěšené listy i večer a půda je mokrá, má přebytek vody. Podle toho upravte buď stanoviště, nebo režim zálivky – ne obojí najednou.

Zálivka se řídí objemem půdy, ne kalendářem Rostlina v desetilitrovém květináči vydrží bez vody dva až tři dny, ve dvoulitrovém i méně než jeden den. Proto se vyplatí větší nádoby a kvalitní substrát s kompostem, který drží vlhkost. Zálivku vždy kontrolujte prstem dva centimetry pod povrch: pokud je půda vlhká, nezalévejte, i kdyby povrch vypadal suchý. Typická chyba je zalévat každý den malým množstvím. Voda se dostane jen do horní vrstvy, kořeny zůstanou v suchu a na povrchu se množí plísně. Zalévejte vydatně, dokud voda neproteče dnem, a pak nechte půdu mírně proschnout.

Druhou možností je „Papírová bitva". Každé dítě dostane dva listy novin, zmuchlá je do koule a vzniknou dvě družstva. Na povel se hází papírovými koulemi na soupeřovu stranu. Kdo má po minutě na své polovině méně koulí, vyhrává. Pozor na dvě věci: nesmí se házet na obličej a nesmí se běhat s papírem v ruce, jinak vznikne zmatek a někdo dostane loktem. Papír se pak dá znovu použít na další hru.