Na hory s dětmi: chyba, která zkazí celý výlet

Jak číst mapu, aby vás vedla do stí

Praktický postup: ráno zkontrolujte, zda se na obloze objevují cirry a odkud přicházejí. Během dne sledujte, jestli cumuly rostou do výšky, nebo se rozpouštějí. Před polednem se podívejte na hřebeny, zda se netvoří mlha nebo oblačnost na návětří. Večer si všimněte, zda se mraky na západě zbarvují do červena — to často znamená, že další den bude klidný. Kombinujte pozorování s tlakem vzduchu a větrem, ale i samotné mraky vám dají solidní vodítko na několik hodin dopředu.

Prvním krokem je všímat si vrstevnic a orientace svahu. Severozápadní a severní svahy bývají v našich zeměpisných šířkách přes den chladnější, protože na ně slunce dopadá později a pod menším úhlem. Když na mapě vidíte husté vrstevnice ve stínu kopce, který je na sever od vaší trasy, máte pravděpodobně před sebou chladnější úsek. Naopak jižní a jihozápadní svahy se rozpalují nejvíc, zvlášť kolem poledne a brzy odpoledne.

Většina rodičů plánuje horskou túru s dětmi jako vojenskou operaci. Sestaví si hodinový rozvrh, naplánují přesnou trasu a spočítají, kolik zbývá do oběda. Právě tady vzniká největší problém. Hory nejsou dopravní prostředek, kde se dá stihnout přípoj. Dítě nefunguje podle jízdního řádu a počasí už vůbec ne. Kdo to pochopí předem, ušetří si polovinu stresu ještě dřív, než vyjde z domu.

Když už víte, kterým směrem je civilizace, postupujte pomalu a dělejte si značky. Na každém výraznějším místě zlomte větev, položte kámen na kámen nebo udělejte zářez do kůry. Pomůže to vám i případným záchranářům. Nespěchejte, abyste se nezranili. Podvrtnutý kotník v lese je horší než pár hodin chození. Pokud se setmí, přestaňte jít. Noc v lese přežijete, ale pohyb ve tmě po neznámém terénu končívá pádem do strže.

Výbava rozhoduje víc, než si začátečník připouští. Nepotřebujete drahé vybavení, ale potřebujete správné. Pevné boty s vyšší podrážkou, které drží kotník, jsou základ. Vezměte si vrstvy: tričko, které odvádí pot, lehkou mikinu a nepromokavou bundu. Do batohu patří pláštěnka na batoh, čelovka, nůž, záložní jídlo a minimálně jeden a půl litru vody na osobu. Mapu mějte vytištěnou nebo staženou offline, protože v horách signál zmizí přesně ve chvíli, kdy ji budete potřebovat. Nabíječka v batohu je zbytečná, pokud telefon vydrží jen do oběda.

Na co se zapomíná nejčastěji Čas odchodu. Lidé vyrazí v deset dopoledne, pak se diví, že se vrací za tmy. V horách se rozednívá brzy a odpoledne přicházejí bouřky. Vyrážejte nejpozději v sedm ráno. Druhá zapomenutá věc je návratový plán. Napište někomu, kam jdete, kudy půjdete a kdy se máte ozvat. Pokud se neozvete do dvou hodin po plánovaném návratu, ať začne pátrat. Třetí chyba je jít sám. První výlety podnikejte ve dvou nebo ve skupině. Samota v horách je krásná, ale až když máte zkušenosti a víte, co dělat, když se něco pokazí.

Počasí v horách se mění rychleji než v údolí. Ráno svítí slunce, v poledne fouká a ve dvě prší. Sledujte předpověď večer před odchodem a ráno ji zkontrolujte znovu. Pokud hlásí bouřky, změňte plán. Nejde o zbabělost, jde o rozum. Vítr na hřebeni umí s člověkem cloumat a mokré kameny kloužou. Když se začne zhoršovat, otočte se. Vrchol není povinnost. Většina vážných nehod se stane při návratu, kdy jsou lidé unavení a chtějí to mít co nejrychleji za sebou.

Začít s horskou turistikou vypadá jednoduše: obléct se, nazout boty a vyrazit. Právě tady ale vzniká nejčastější chyba, která dokáže první výlet proměnit v utrpení. Většina začátečníků si totiž naplánuje příliš dlouhou trasu a příliš velké převýšení. Tělo není zvyklé na celodenní pohyb v terénu, a i když máte slušnou kondici z města, kopce fungují jinak. První túra má trvat tři až čtyři hodiny včetně přestávek a mít převýšení do 400 metrů. Pokud zvládnete tohle bez problémů, můžete příště přidat.

Nakonec si veďte zápisník. Po každé túře si napište, kolik kilometrů a metrů převýšení jste zvládli, co bolelo a co fungovalo. Za měsíc budete přesně vědět, co si můžete dovolit. Hory neutečou. Vytrvalost a pokora jsou důležitější než výkon. První kroky mají být pomalé, bezpečné a s chutí se vracet.

Jídlo a pití řešte průběžně, ne až když máte žízeň nebo hlad. Pijte malé doušky každou půlhodinu. Jezte ovoce, oříšky, chléb se sýrem nebo tyčinku. Těžká jídla před túrou nebo během ní zpomalují trávení a dělají nevolnost. Po návratu doplňte tekutiny a bílkoviny. Svaly bolí druhý den, ne hned, a to je normální. Pokud bolest neustoupí do tří dnů nebo je ostrá v kloubu, nechte se vyšetřit.