Když vyrazíte do Brd s kočárkem, tyhle trasy dají

Terén rozhoduje víc než vzdálenost Dva kilometry po asfaltu a dva kilometry v suťovém svahu nejsou totéž. Sledujte typ povrchu: kořeny, bláto, sníh, přechody potoků. V hlubokém sněhu se tempo může snížit na polovinu, v mokrém blátě na dvě třetiny. Na orientaci ve složitém terénu přidejte čas i na časté zastavení u mapy. Každé zdržení se násobí, když se přidá únava.

Do výsledku pak započítejte přestávky. Krátká zastávka na vodu a svačinu každou hodinu znamená reálně dalších 10 až 15 minut. Pokud jdete s dětmi nebo ve větší skupině, tempo se zpomalí samo. Skupina se vždy přizpůsobuje nejpomalejšímu členovi, ne naopak.

Nejčastější chyba není špatná výbava, ale špatné načasování. Vyrážej brzy ráno, ne v poledne. Počasí v horách se mění rychleji, než stihneš dojít na vrchol. Sleduj předpověď pro konkrétní nadmořskou výšku, ne pro město v údolí. Když se zvedne vítr nebo se zatáhne, otoč se. Vrchol není povinnost. Mnoho lidí skončí v problémech jen proto, že nechtěli přiznat, že je čas jít dolů.

Co se týče nádob, osvědčily se měkké lahve, které se dají zmáčknout a postupně zmenšují objem. Tvrdé petky zabírají místo i po vypití. Dobré je mít vodu rozdělenou do dvou až tří menších nádob – když jedna praskne nebo se ztratí, pořád máte rezervu. Nepoužívejte nádoby, které jste předtím měli na mléko nebo džus, i když je vypláchnete. Zbytky cukru podporují růst bakterií a v teple se voda rychle kazí. Na několikadenní túru počítejte s tím, že každý den ponesete jiné množství – první den těžší batoh, později lehčí, jak vodu spotřebováváte.

Turistické značení Klubu českých turistů vypadá na první pohled jednoduše: barevný pruh na stromě nebo sloupku. Jenže kdo ho čte špatně, ten se zbytečně vrací, bloudí po lesních odbočkách nebo mine odbočku, kterou měl původně v plánu. Základ je vždy stejný – dvě vodorovné bílé linky ohraničují barevný pás. Barva pásu určuje typ trasy: červená je dálková a páteřní, modrá vede přes vodu a údolí, zelená patří do lesů a klidnějších oblastí, žlutá spojuje kratší úseky mezi obcemi a nádražími. Bez znalosti těchto čtyř barev se dá snadno vydat po trase, která vede úplně jinam.

První výšlap neposuzuj podle toho, jak vypadá na fotkách ostatních. Rozhoduje, jak se na něj připravíš ty sám. Většina začátečníků udělá stejnou chybu: vyrazí příliš vysoko, příliš daleko a příliš pozdě. Hory nejsou nepřítel, ale nejsou ani fitness centrum. Cílem prvních měsíců není zdolat co nejvíc, ale zjistit, co ti sedí a co ne.

Základní pravidlo zní: čím méně převýšení, tím lepší. Trasu si předem projděte v mapě a spočítejte, kolik metrů nastoupáte. Do dvou set metrů na deset kilometrů je pro terénní kočárek s většími koly realistické, nad čtyři sta metrů už budete tlačit a nadávat. Vyhněte se úsekům značeným jako lesní pěšina – na mapách je poznáte podle přerušované čáry. Naopak plná čára širší cesty nebo silničky znamená obvykle sjízdný povrch.

Náročnost neposuzujte jen podle délky. Rozhoduje kombinace převýšení, technického terénu, nadmořské výšky a dostupnosti únikových cest. Trasu, ze které se nedá snadno sejít, berte vážněji. Před odchodem zkontrolujte předpověď, východ a západ slunce a možnosti občerstvení. Čas návratu sdělte někomu, kdo zůstává doma. Pokud se dostanete do skluzu, nezkracujte přestávky na úkor bezpečnosti, raději obraťte trasu nebo zvolte jednodušší variantu.

Typická chyba je plánovat podle optimistického scénáře. Lidé počítají s tím, že půjdou stále stejným tempem, že nenastane problém a že najdou cestu napoprvé. Realita bývá jiná. Další častou chybou je ignorovat počasí a roční dobu. V zimě je den krátký, mlha nebo déšť snižují viditelnost a rychlost. Do plánu proto vždy zapracujte rezervu alespoň 20 procent celkového času.

Odhad času na túru nevzniká z tabulky, ale z konkrétních čísel. Základ je vzdálenost a převýšení. Vezměte mapu, změřte trasu a sečtěte stoupání i klesání. Potom použijte jednoduché pravidlo: na rovinu počítejte přibližně 4 km za hodinu, na každých 300 metrů stoupání přidejte 30 minut. Klesání není zdarma, zvlášť v kamenitém terénu, takže i tam připočtěte čas navíc.

Typická chyba je brát si příliš mnoho vody v těžkých lahvích. Místo toho použijte měkké lahve nebo vak na vodu, které se přizpůsobí batohu. Další chybou je nedostatečné zabalení – věci se v batohu posunují a tlačí do zad. Těžké věci dávejte doprostřed a blízko zad, lehké nahoru a dolů. Co budete potřebovat během dne, dejte do horního víka nebo do boční kapsy, abyste nemuseli batoh pokaždé vysypávat.