Schody nahoru: kde ztratíte místo, když zapomenete na výšku
Pořadí prací je tedy jasné: nejprve odstranit příčinu vlhkosti, potom zateplit. Pokud je vlhkost způsobena kondenzací, řešením je důsledná parozábrana na teplé straně a odvětrání na studené straně. Teprve když je střecha suchá a větraná, má smysl přidávat izolaci. Jinak hrozí hniloba krovu, ztráta izolačních vlastností a zdravotní rizika.
Nejdřív spočítejte takzvanou hlavní výšku. Změřte vzdálenost od hotové podlahy v přízemí k hotové podlaze v patře. Odečtěte tloušťku konstrukce stropu a případné podhledy. Získáte čistou výšku, kterou musí schody překonat. Tu vydělte počtem stupňů. Optimální výška stupně je 160 až 180 mm. Vyšší stupně jsou únavné, nižší zbytečně prodlužují rameno a berou víc půdorysu.
Vlhkost, která se objevuje v podkroví, v patře pod střechou nebo v horních místnostech, má téměř vždy stejný původ: teplý vzduch stoupá vzhůru, a když narazí na chladnější povrch, předá mu část své vlhkosti. Ta se pak sráží na stropě, v rozích u krovu, za nábytkem nebo na vnitřní straně obvodových stěn. Nejde tedy o vodu, která by tekla odněkud zvenčí, ale o kondenzaci, kterou si často vyrábíme sami svým chováním v domácnosti.
Parozábrana a větrání rozhodují Klíčem je správné pořadí vrstev. Z interiéru musí být parozábrana co nejtěsnější, aby vodní pára nepronikala do izolace. Naopak nad izolací musí být prostor pro odvod vlhkosti – větraná mezera mezi izolací a krytinou. Častá chyba je přerušená parozábrana u prostupů, elektroinstalace nebo nevhodné materiály, které páru propouštějí. Další chyba je přidání izolace shora bez kontrolního souvrství, čímž se uzavře vlhkost uvnitř.
Kolik místa sebere rameno a kolik podesta Šířka ramene ovlivňuje, kolik prostoru ukrojíte z místnosti. Pro pohodlný průchod dvou lidí potřebujete 900 až 1000 mm. Užší rameno šetří půdorys, ale komplikuje stěhování nábytku. Délku ramene určíte jednoduše: počet stupňů krát hloubka stupně. Hloubka 250 až 300 mm je bezpečná. Pokud použijete hloubku 250 mm a máte 16 stupňů, rameno zabere přes čtyři metry. To je půdorys, který musíte v přízemí opravdu vyčlenit.
Šikmá stěna vyžaduje jiný přístup než pravoúhlý roh. Nejprve si na podlaze vyznačte skutečný úhel pomocí dvou latí a úhloměru. Teprve pak hledejte nábytek, který má buď zkosenou zadní hranu, nebo je dostatečně úzký, aby se do klínu vešel bez vůle. Praktické je použít sestavu, která se skládá z několika modulů různé hloubky – hlubší díl patří ke kolmé stěně, mělčí ke šikmé. Tím se plynule vyrovná rozdíl a nevznikne hluché místo.
U dřevěných konstrukcí pozor na dvě věci. Za prvé, dřevo v patře může vrzat, i když je podlaha kvalitní. Vrzání vzniká v konstrukci, ne v nášlapné vrstvě. Za druhé, tvrdá podlaha na pružném podkladu se časem rozejde ve spojích. Řešením je plovoucí pokládka s dilatačními spárami u stěn a pevný podkladní systém, který rozloží tlak. Vynechat dilataci je nejčastější chyba, která se projeví až po první topné sezóně.
Vlhkost ve střešní konstrukci a únik tepla jsou dva různé problémy, které se často zaměňují. Pokud se rozhodujete, zda nejdřív řešit vlhkost, nebo přidat izolaci, záleží na tom, co je příčinou. Vlhkost vzniká kondenzací vodní páry, která proniká z interiéru do chladnějších vrstev střechy, nebo pronikáním dešťové vody netěsnostmi. Izolace bez vyřešené vlhkosti situaci zhorší – zadrží vlhkost uvnitř a sníží tepelný odpor.
Nejprve zjistěte, odkud vlhkost pochází. Prohlédněte prostor pod krytinou, půdu a okolí komínů. Typické znaky jsou mokré skvrny na krovu, plíseň na bednění, zatékání u prostupů a ledové lišty v zimě. Pokud je vlhkost jen lokální, stačí opravit krytinu, oplechování a průchodky. Pokud je vlhkost plošná, jde o kondenzaci a je nutné řešit parozábranu a větrání.
Pod schody v přízemí často vznikne sklad nebo WC. Výška pod schody ale klesá s každým stupněm. Než tam naplánujete cokoli, změřte si světlou výšku pod prvním, třetím a pátým stupněm. Pod prvním stupněm bývá výška největší, pod posledním téměř nulová. Do podschodího prostoru se vejde jen to, co se vejde pod šikminu. Typická chyba je dát tam pračku nebo kotel a zjistit, že se nevejdou dveře.
Nejčastější chyba je koupit kvalitní vložku do dveří a okna nechat na původních kováních. Zloděj páčí okno šroubovákem nebo páčidlem v místě, kde je rám nejslabší – obvykle u úchytu. Řešením jsou uzamykatelné kliky a přídavné zámky na rám, které zablokují otevření i po vypáčení. U plastových oken se vyplatí vyměnit standardní uzávěry za celoobvodové, které zamykají na více místech po obvodu křídla. U starších dřevěných oken zkontrolujte, zda není rám shnilý nebo uvolněný – sebelepší zámek na rozpadajícím se dřevě nic neudrží.