Akumulace tepla ve zdivu: kde se ztrácí účinek
Praktickým opatřením je naučit se pracovat s přívodem vzduchu plynule, ne jen ve dvou polohách otevřeno–zavřeno. Při nárazovém větru se podmínky mění během minut, proto je vhodné sedět u kamen a reagovat na zvuk hoření a barvu plamene. Modrý, prudce šlehající plamen znamená přebytek vzduchu a zbytečnou ztrátu tepla do komína. Jasně oranžový plamen s klidným hořením znamená, že poměr vzduchu a paliva je v rovnováži. Další chybou je zavírat přívod vzduchu úplně, protože pak dřevo doutná, vzniká dehet a komín se zanáší.
Akumulace tepla ve zdivu znamená, že konstrukce nejdřív pohlcuje tepelnou energii a později ji pomalu vydává. Nejde o zázrak ani o izolaci. Zdivo funguje jako tepelná baterie: čím větší hmotnost a čím vyšší měrná tepelná kapacita, tím více tepla pojme. U běžného cihelného zdiva se uvádí měrná tepelná kapacita kolem 0,9 kJ/kg·K, u betonu podobně, u lehkých pórobetonových tvárnic je hmotnost nižší, a tím i akumulační schopnost menší. Rozhoduje ale i to, jak rychle zdivo teplo přijímá a odevzdává. Tady vstupuje do hry tepelný odpor. Silná izolace na vnitřní straně oddělí zdivo od místnosti a akumulace se prakticky neprojeví.
Množství popela přímo souvisí s vlhkostí a kvalitou spalování. Suché dřevo shoří téměř beze zbytku, takže popela zbude málo a je jemný, světle šedý. Vlhké dřevo naopak zanechává větší podíl nespálených zbytků, které obsahují více minerálů a nedokonalého spalování. Popel z vlhkého dřeva bývá tmavší a hrubší, často s nespálenými kousky uhlíků. Praktický důsledek: u suchého paliva vynášíte popel jednou za několik dní, u vlhkého i každý den.
Pokud potřebujete topit dřív, než dřevo dosáhne optimální vlhkosti, míchejte ho se suchým dřevem nebo použijte menší štípaná polena, která hoří rychleji a lépe odvádějí vlhkost. Vždy ale počítejte s tím, že každé procento vlhkosti navíc znamená méně tepla v místnosti. Suché dřevo se pozná i podle toho, že po přiložení rychle chytne, hoří jasným plamenem a v kotli nezanechává mokrý popel.
Jak akumulaci využít v pra
Postup je jednoduchý. Do topeniště nejprve naskládejte větší polena — na výšku, co nejtěsněji k sobě, klidně i tři nebo čtyři. Na ně položte vrstvu menších štípaných kusů, potom třísky a úplně nahoru jeden až dva papírové knoty nebo kousek pevného podpalovače. Zapalte jen ten vrchní podpalovač a nechte hořet. Oheň se šíří shora dolů, pomalu a rovnoměrně.
Horní zapalování není trik pro lenochy. Je to fyzikálně správný způsob, jak dosáhnout čistého a dlouhého hoření. Ušetříte dřevo, méně často čistíte komín a v místnosti bude příjemnější teplo. Zkuste to jednou a už se nebudete vracet k podpalování zespodu.
Horní zapalování je způsob, kdy se oheň zakládá shora, nikoli podkládáním zespodu. Většina lidí to dělá obráceně: položí na dno papír, navrch třísky a nakonec polena. Výsledkem je, že papír shoří během chvíle, třísky se rozhoří a polena nad nimi se jen čadí, dokud se nepřiloží další papír. Horní zapalování tento problém řeší jednou provždy.
Nejčastější chyba je příliš mnoho papíru nebo podpalovače. Lidé si myslí, že čím víc podpalu, tím lépe, ale opak je pravdou. Přehnané množství papíru vytvoří krátký, prudký plamen, který spálí třísky a polena pod nimi zůstanou nedotčená. Stačí opravdu málo — jeden knot, dvě třísky. Další chyba je vlhké dřevo. Horní zapalování funguje nejlépe se suchým dřevem, ideálně s vlhkostí do dvaceti procent. Vlhké dřevo se sice rozhoří, ale pomalu a s velkým množstvím kouře.
Proč to funguje a kde lidé chybují Při hoření vzniká teplo, které stoupá vzhůru. Když zapálíte spodní vrstvu, plamen musí nejdřív prohřát vše nad sebou, než se dostane k velkým polenům. Mezitím se spotřebuje kyslík a vzniká kouř. U horního zapalování plamen přímo zahřívá velká polena pod sebou, ta se postupně odpařují a hoří čistě. Kouře je minimum, komín se méně zanáší a účinnost spalování je vyšší.
Důležité je také správné množství vzduchu. Při rozhořívání nechte přívod vzduchu otevřený naplno. Jakmile se oheň rozšíří na větší polena, přívod postupně přivírejte, ale nikdy úplně nezavírejte. Zavřený vzduch udusí plamen a dřevo začne doutnat. Pokud topíte v kamnech, sledujte, zda plameny hoří jasně oranžově. Tmavě žlutý nebo červený plamen znamená nedostatek kyslíku.