5 zásad, jak zvládnout spánek při nemoci a horečce

Horečka a nemoc rozhází spánkový režim víc, než se na první pohled zdá. Tělo sice potřebuje odpočinek, ale vysoká teplota, bolesti svalů, ucpaný nos nebo kašel spolehlivě budí každou hodinu. Následující zásady pomáhají spát tak, aby se organismus skutečně zotavoval, a ne jen převaloval z boku na bok.

Nejlepší místo pro vysokou skříň je roh u dveří nebo krátká stěna mezi oknem a postelí. Pokud je stěna krátká, sáhněte po kombinaci: úzká skříň do výšky, nad ni otevřené police až ke stropu. Nad pracovní stůl patří jen lehké police, ne těžké skříně – dítě pod nimi sedí. U zásuvkových věží hlídejte, aby nejvyšší zásuvka nebyla výš než 120 cm, jinak do ní dítě nevidí a přestane ji používat.

Pití řešte průběžně během dne, ne naráz před spaním. Dostatečný příjem tekutin snižuje horečku i bolesti hlavy, ale litr vody vypitý těsně před ulehnutím znamená noční chození na toaletu. Poslední větší sklenici dejte zhruba dvě hodiny před spaním, pak už jen malé doušky při probuzení. Vhodná je vlažná voda, slabý čaj nebo neslazený nápoj s elektrolyty. Káva, silný černý čaj a energetické nápoje patří mimo hru, protože udržují mozek v bdělosti i po odeznění horečky.

Co dělat s horečkou před spaním Horečku srážejte podle potřeby, ale ne za každou cenu na úplné minimum. Pokud teplota přesahuje 38,5 stupně Celsia a přidá se bolest hlavy nebo svalů, vezměte lék na snížení teploty zhruba půl hodiny před uložením. Účinek nastoupí během třiceti až šedesáti minut a pokryje první část noci, kdy se nejhůř usíná. Nikdy nekombinujte dva přípravky se stejnou účinnou látkou, aniž by to potvrdil lékař nebo lékárník. Předávkování je častá chyba, která místo úlevy přinese zvracení a ještě horší spánek.

Chodba není nuda, pokud se z ní odstraní provoz Chodba bývá podceňovaná, protože je úzká a tmavá. Přitom stačí málo: pevná deska připevněná ke zdi ve výšce, která odpovídá dítěti, a pod ní sklopná židle. Důležité je, aby místo nebylo v průchozí linii mezi dveřmi a kuchyní. Pokud chodbou prochází celá rodina, je lepší zvolit výklenek nebo konec chodby. Světlo musí být studenější a směrované na desku, ne do očí. Na zeď se dá připevnit nástěnka nebo magnetická tabule, na kterou se píše rozvrh a úkoly. Co na chodbě nefunguje: koberec, který klouže, a židle, která se nedá zasunout. Dítě pak sedí nakřivo a po deseti minutách ho bolí záda.

Pozor na výšku sedu. Pokud je lůžko moc nízké, hůř se vstává a matrace se rychleji zamačkává. Ideální je, když sedací hrana ve složeném stavu dosahuje zhruba do poloviny stehen. U rozkládacích gaučů se to řeší podsedákem, ale ten se při spaní musí někam uklidit. Počítejte s tím už při plánování prostoru.

Prvním řešením je využít prostor pod postelí. Není to jen tak, že tam strčíte krabice. Použijte ploché úložné boxy s víkem, které se vejdou i pod nízkou postel. Do nich ukládejte sezónní oblečení, bundy nebo svetry. Důležité je, aby boxy měly kolečka nebo madla, jinak je budete vytahovat špatně. Typická chyba je narvat tam věci nasypané, ne poskládané. Za rok zjistíte, že nevíte, co v boxu je, a stejně ho nevytáhnete.

Světlo dělá víc než nábytek. Jedno hlavní světlo na stropě nestačí. Přidejte stojací lampu k posteli a malou lampičku na stole. Kamarádi ocení tlumené světlo, když se povídá, a jasné, když se hraje hra nebo píše referát. Zatemňovací závěsy zajistí, že se teenager vyspí i pozdě ráno. Elektrické zásuvky rozmístěte tak, aby se daly nabíjet telefony a notebook bez prodlužovaček přes celý pokoj.

Ať už zvolíte obývák, chodbu nebo kuchyni, vždy platí: koutek musí mít vlastní světlo, vlastní židli a vlastní místo na věci. Bez toho se z něj stane jen další povrch, na který se odkládá, co zrovna překáží. Vyzkoušejte místo týden a sledujte, jestli dítě u úkolů skutečně vydrží sedět. Pokud ne, není problém v dítěti, ale v uspořádání. Malá změna – přesun stolu, jiná židle, závěs přes okno – často vyřeší víc než nový nábytek.

V obýváku je největší past otevřený prostor. Stůl uprostřed místnosti sice vypadá dobře, ale dítě u něj vidí televizi, slyší rozhovory a pořád řeší, co se děje za jeho zády. Řešením je kout v rohu, bokem k hlavnímu dění. Ideálně u okna, ale ne přímo proti němu, aby slunce nesvítilo do očí ani na obrazovku. Stačí malý psací stůl nebo i skládací deska, která po skončení zmizí. Na stěnu patří police ve výšce očí, kam se odkládá pouzdro, knihy a sešity. Co zůstane na stole, to se ztrácí. Typická chyba: koutek se změní ve skladiště věcí ostatních členů domácnosti. Pak dítě nemá kam položit sešit a přestane ho používat.