Dětský pokoj jako hřiště, nebo jako skladiště hraček

Plastové boxy na kolečkách jsou nejjednodušší varianta. Fungují, když potřebujete vyjíždět celý obsah najednou, například u stavebnice nebo autodráhy. Kolečka ale musí být dost velká, jinak se na koberci zaseknou. Druhou možností jsou plátěné úložné tašky s pevným dnem. Jsou lehké, snadno se vytahují za ucho a hodí se na sezónní oblečení. Třetí řešení je souvislý zásuvkový systém, kdy pod postelí vznikne několik mělkých zásuvek vedle sebe. Výhodou je přehlednost, nevýhodou nutnost přesného rozměru.

Než koupíte cokoli nového, projděte hračky s dítětem a roztřiďte je do tří hromádek: denně používané, občasné a ty, které už nikdo nechce. Poslední hromádku odložte mimo dětský pokoj – do sklepa, na půdu nebo k babičce. Tím získáte prostor zdarma a zjistíte, kolik úložných prvků skutečně potřebujete. Typická chyba je kupovat regály před tímto tříděním. Pak zjistíte, že polovina polic zůstane prázdná a druhá přetéká.

Než cokoli koupíte, změřte místnost a nakreslete si na papír půdorys ve stejném měřítku. Vyznačte dveře, okna, radiátor a zásuvky. Do půdorysu zakreslete postel, skříň a stůl jako obdélníky – okamžitě uvidíte, co se nevejde a kde zůstane průchod. Typická chyba je koupit velkou skříň a pak zjistit, že se nedají otevřít dvířka nebo že u postele nezůstane místo na noční stolek. Nechte alespoň 60 cm volné podlahy před každým nábytkem, u postele i víc.

Vzor volte s ohledem na velikost místnos

Údržba masivu spočívá v pravidelném olejování nebo lakování. Olejové povrchy se obnovují jednou za rok nebo dva. Naneste tenkou vrstvu oleje hadrem, nechte vsáknout a přebytek setřete. Lakované plochy stačí otírat vlhkým hadrem. Nikdy nenechávejte na masivu mokré skvrny – vlhkost dřevo natáhne a vzniknou mapy. Pokud dítě na masiv nalije vodu, okamžitě ji utřete do sucha. Běžná chyba je sušení nábytku u topení. Dřevo se vysuší nerovnoměrně a popraská. U masivu také pozor na přímé slunce – barva časem ztmavne, ale nerovnoměrně.

Zařízení dětského pokoje nezačíná nákupem nábytku, ale odpovědí na dvě otázky: kolik je dítěti a co v pokoji skutečně bude dělat. Batole potřebuje volnou podlahu na lezení a bezpečné místo na spaní, školák potřebuje stůl se světlem a úložný prostor na pomůcky, teenager potřebuje soukromí a místo pro své věci. Pokud vybíráte podle katalogu místo podle věku, skončíte s pokojem, který je hezký na fotografii a nepoužitelný v praxi.

Největší chybou je kupovat velkou rozkládací pohovku, která po rozložení zabere celou podlahu. Mnohem praktičtější je vyšší postel s úložným prostorem pod ní. Kamarádi se vejdou na dvě sedací kostky nebo na široké okenní prkno, a když chtějí přespat, vytáhne se z pod postele druhá matrace. Ta se přes den zasune zpět a nepřekáží. Postel umístěte do rohu tak, aby zůstal volný přístup z obou delších stran – usnadní to ustlání i úklid.

Úložné prostory plánujte od podlahy, ne od očí dospělého. Dítě si má samo uklidit hračky, takže krabice a nízké police musí být v jeho dosahu. Vysoké skříně na sezónní oblečení a věci, které se používají zřídka, patří ke stropu nebo do jiné místnosti. Otevřené police vypadají dobře, ale sbírají prach a v malém pokoji působí chaoticky – kombinujte je s uzavíratelnými boxy. Každá hračka by měla mít své místo; pokud nemá, skončí na zemi.

Světlo, barvy a materiály rozhodují víc než dekorace Děti si hrají a učí se na podlaze, proto je podlaha první investice. Koberec je příjemný, ale špatně se čistí; laminát nebo vinyl se snadno umyje a pod něj stačí menší kusový koberec, který lze vyprat nebo vyhodit. Stěny natřete světlým odstínem a barevnost nechte na doplňcích – polštářích, plakátech, povlečení. Dítě za dva roky vyroste z růžové i z vesmírné tapety, ale z bílé stěny ne. Nábytek z masivu nebo kvalitní dřevotřísky vydrží víc než levná lamino deska, která se po pár letech rozpadne ve šroubech.

Nakonec počítejte s tím, že pokoj se bude měnit. Co funguje v pěti letech, nefunguje v deseti. Kupujte nábytek, který lze posunout, rozšířit nebo prodat, a vyhněte se vestavěným řešením na míru, která nelze předělat. Než cokoli objednáte, projděte si pokoj s dítětem a nechte ho říct, co chce mít u postele a kam si dá své věci. Pokoj, na kterém se podílelo, bude udržovat v pořádku ochotněji než pokoj, který mu někdo naplánoval přes hlavu.

Světlo rozdělte na tři okruhy: stropní pro úklid, pracovní lampa na stole a tlumené světlo na noc. Lampa na stole patří tak, aby padala na papír zepředu nebo z boku, ne za ruku – praváci ji mají vlevo, leváci vpravo. Zásuvky umístěte tam, kde skutečně budou potřeba: u postele, u stolu, u přebalovacího pultu. Prodlužovačky volně po zemi jsou nejčastější příčina pádů i zbytečných hádek.