5 kroků k dokonalé drenáži v květináči

Co s tím udělat, dokud je č

Základní pravidlo zní: teplota v místnosti by se měla co nejvíce blížit přirozenému prostředí druhu. Většina běžných pokojovek z tropů – filodendrony, monstery, fíkusy, maranty – potřebuje celoročně 18 až 24 °C. Nemají rády pokles pod 15 °C, při kterém zastavují růst a začnou žloutnout listy. Naopak sukulenty a kaktusy snesou v zimě klidně 10 až 12 °C, některé i méně, pokud mají sucho. Orchideje rodu Phalaenopsis ocení 18 až 22 °C, ale s poklesem na 15 °C v noci, který podporuje tvorbu květních pupenů.

Jak se mšic zbavit bez chemie i s ní Začněte mechanicky. Rostlinu odneste do vany nebo na balkon a silným proudem vlažné vody opláchněte rub i líc listů, stonky a květináč. Mšice se odplaví a část jich zůstane na dně. Opakujte každý druhý den po dobu jednoho týdne, protože samičky kladou nové larvy i bez samce. Poté rostlinu izolujte od ostatních minimálně na dva týdny. Pokud se mšice vrátí, přejděte k postřiku. Domácí roztok z vody a tekutého mýdla bez parfemace nastříkejte na rub listů, nechte působit a po dvaceti minutách opláchněte, aby mýdlo nepoškodilo pletiva. Účinný je i slabý roztok vody s několika kapkami mýdla a trochou oleje, který mšice udusí.

Chemické přípravky na mšice kupujte jen tehdy, když mechanické metody selhaly. Hledejte účinnou látku, která se rozkládá a je povolená pro pokojové rostliny, a stříkejte večer, kdy je rostlina bez přímého světla. Vždy postříkejte i spodní stranu listů a opakujte po sedmi až deseti dnech, aby se zničily i nově vylíhlé generace. Nikdy nestříkejte na květy, pokud nejde o přípravek, který to výslovně dovoluje. Nepoužívejte stejný prostředek déle než tři aplikace po sobě, mšice si na něj rychle zvyknou.

Než sáhnete po postřiku, zkontrolujte, jestli nejde o jiného škůdce. Svilušky jsou mnohem menší, pohybují se jako prach a na rubu listů tvoří jemné pavučinky. Puklice a štítenky vypadají jako přilepené hnědé šupinky, které se prstem nesetřou. Molice vylétnou, když s rostlinou zatřesete. Pokud vidíte zelené nebo černé skupinky, které se hýbou, jsou to mšice. Rozdíl je důležitý, protože na svilušky zabírá jiný postup než na mšice a záměna vás připraví o týdny zbytečného snažení.

Nejjednodušší a nejspolehlivější metoda je přemístit rostliny do stínu. Přesuňte je dál od okna, ideálně do koupelny nebo na chodbu, kde je chladno a rozptýlené světlo. Čím nižší teplota a méně přímého slunce, tím pomaleji rostlina spotřebovává vodu. Před odjezdem je pořádně zalijte, dokud voda neproteče dnem. Pak nechte přebytek okapat, aby kořeny nehnily. Tento krok sám o sobě prodlouží interval bez zalévání klidně o týden.

Nejčastější chyby jsou tři. První: postřik jen na svrchní stranu listů, kde mšice nejsou. Druhá: přestat po prvním ošetření, i když vypadají mrtvé, protože larvy přežijí v záhybech listů. Třetí: přenést rostlinu zpět mezi ostatní příliš brzy. Kromě toho dávejte pozor na přemokření a přílišné hnojení dusíkem, které mšicím svědčí. Nové rostliny po nákupu dejte na dva až tři týdny stranou a prohlédněte je, než je postavíte k ostatním. Pravidelná kontrola rubu listů jednou za týden zabere minutu a zachrání celou sbírku.

Prvním krokem je výběr materiálu. Keramzit funguje dobře, ale jeho kuličky se časem zanášejí jemným substrátem. Hrubý písek nebo štěrk jsou levnější, ale těžší. Perlit je lehký, ale při zalévání vyplavuje nahoru. Pro většinu pokojových rostlin stačí keramzit o zrnitosti 8–16 mm. Menší zrna se snadno ucpou, větší zbytečně zabírají místo pro kořeny.

U závěsných květináčů bez odtoku je situace jiná. Voda se v nich hromadí nad drenáží a později se vsakuje zpět. Řešením je drenáž z keramzitu a zalévání menšími dávkami. Pokud rostlina i tak strádá, přesaďte ji do květináče s otvorem. Drenáž není náhrada za odtok, jen pojistka pro případ, že zalijete víc, než je potřeba.

Mšice na pokojových rostlinách bývají první, čeho si člověk všimne, když se list začne kroutit a lepit. Jsou to drobné, měkké, hruškovité tvary o velikosti špendlíkové hlavičky, nejčastěji zelené, ale i černé, hnědé nebo žluté. Drží se ve skupinách na spodní straně listů, na mladých výhonech a na poupatech. Když na rostlinu zatlačíte prstem, rozmačkají se do vlhka. Vylučují lepkavou medovici, na kterou se lepí prach a později na ní roste černá lepkavá plíseň. Právě ta medovice je spolehlivý znak: i když mšice přehlédnete, lepkavý film na parapetu nebo na listech pod rostlinou vás na ně upozorní.

Mezi druhy, které tuhle kombinaci zvládnou, patří asparágus, zamiokulkas, sansevieria, maranta, fittonie, toulcovka, kapradiny rodu Nephrolepis, břečťan, dracaena, aglaonema, spathiphyllum a philodendron. Všechny snášejí stín, ale každá má jiné nároky na vlhkost. Zamiokulkas a sansevieria chtějí půdu téměř suchou, kdežto maranta a kapradiny potřebují stálou, ale ne přemokřenou vláhu. Aglaonema a spathiphyllum ocení občasné přihnojení v poloviční dávce během vegetace.