Křída na chodníku: skákací panák versus bludiště

Hry, které zvládnete bez pomůc

Pozornost se u dětí nevyvíjí sama od sebe. If you have any type of concerns pertaining to where and the best ways to utilize https://Ugzhnkchr.ru, you could contact us at our own site. Je to dovednost, kterou lze trénovat stejně jako čtení nebo počítání. Rozhoduje přitom pravidelnost, délka a míra obtížnosti. Krátké cvičení několikrát týdně přinese víc než jednorázové dlouhé sezení. Pro předškoláky stačí pět až deset minut, u školáků se dá postupně dostat na patnáct i dvacet minut. Pokud dítě začne být neklidné nebo ztrácí nit, je lepší skončit dřív a nechat ho vyhrát, než ho nutit do poslední minuty.

Pro děti od tří barvy stěn do obýváku pěti let volte jen jednoznačné situace, které znají z domova. Vaření polévky, mytí rukou, uspávání panenky, krmení kočky. Důležité je, aby šlo o činnost s jasným začátkem a koncem. Typická chyba je zadat jim abstraktní zadání typu „ukaž, jak jsi šťastný". Malé děti potřebují konkrétní předmět nebo činnost. Pomůže, když jim předmět nejdřív ukážete, necháte je ho chvíli držet a potom ho schováte. Předvádějí pak přesněji, protože mají v ruce i v hlavě oporu.

Když se venku rozprší nebo je příliš horko, byt se rychle změní v běžeckou dráhu. Děti mají energie na rozdávání a gauč se stane trampolínou. Jenže skákání po nábytku dřív nebo později skončí rozbitou vázou nebo naraženým kolenem. Řešení není v zakazování, ale v nabídce činností, které zaměstnají ruce i hlavu a přitom nevyžadují běhání po místnosti.

Pantomima vypadá jednoduše: člověk nic neříká a jen předvádí. S dětmi ale rychle poznáte, že právě absence slov je to nejtěžší. Děti chtějí mluvit, komentovat, napovídat. Úkolem vedoucího nebo rodiče není hru řídit, ale nastavit jasná pravidla a pak do ní vstupovat co nejméně. Začněte vždy krátkou rozcvičkou obličeje a těla: kroužení rameny, nafukování tváří, předvádění emocí před zrcadlem. Teprve pak má smysl hrát scénky.
U teenagerů vsaďte na ironii a nadsázku. Zadávejte situace ze školního prostředí, ale i vážnější témata, pokud na ně má skupina chuť. Nechte je samotné vymyslet, co budou hrát, a jen jim hlídejte čas. Častá chyba je, že dospělý do scénky vstoupí a začne radit uprostřed. Lepší je nechat děti dokončit, i když to skřípe, a rozebrat to až potom. Pantomima učí trpělivosti a vnímání druhého, a to se nejlépe naučí tam, kde je prostor pro vlastní chybu.

Věk určuje, co děti unesou Šest až osm let je ideální věk na dvojice a krátké dialogy beze slov. Děti už vydrží spolupracovat a dokážou se domluvit pohledem. Zkuste situace, kde se něco pokazí: rozbitý hrnek, ztracený míč, uvíznutý zip. Nechte je hrát dvě minuty a pak se jen zeptejte, co se vlastně stalo. Ptejte se obecně, ne „co jsi předváděl", ale „co se tam přihodilo". Děti tak dostanou prostor popsat vlastními slovy, co chtěly sdělit, a vy zjistíte, jestli bylo zadání srozumitelné.

Od devíti let výš fungují delší scény s osvětlení v obývákuíce postavami a s jasným konfliktem. Osvědčují se témata jako čekání na autobus, návštěva u zubaře, zpožděný vlak. Děti v tomto věku už zvládnou i práci se zvukem, který není řeč: dupání, tleskání, šoupání nohou. Právě zvuková stránka pomáhá publiku pochopit děj bez slov. Naopak vyhněte se přehnanému tlačení na výkon a srovnávání skupin mezi sebou. Pantomima není soutěž, ale společná práce s pozorností.

Největší chyba je bodovat jen výkon. Rychlost, síla a přesnost zvýhodňují stejné děti pořád dokola. Zařaďte proto do her i bodované úkoly, které zvládne kdokoli – třeba poznávání přírodnin, šifry, stavba přístřešku nebo vaření. Body dejte i za dodržení času, za uklizené stanoviště nebo za to, že družstvo nikoho nevynechalo. Tím se do hry dostanou i ti, kteří na fyzické disciplíny nestačí. Pozor ale, abyste bodů nedávali příliš mnoho za věci, které se nedají ovlivnit, jako je počasí nebo losování pořadí. Děti rychle poznají nespravedlnost a přestanou se snažit.

Křída na chodníku je levná zábava, která vydrží déle než většina hraček. Klíčové je vybrat správné místo. Hledejte asfaltový nebo betonový povrch, který je suchý a čistý. Vyhněte se dlažbě s velkými spárami, kde křída mizí, a místům u silnice, kde hrozí provoz. Ideální je chodník u hřiště nebo klidná ulice. Před kreslením vezměte smeták a zametejte prach a kamínky. Křída pak lépe přilne a čáry jsou ostřejší.

Na závěr platí tři praktická pravidla. Vždy mějte připravenou záložní hru pro případ, že se skupina rozpadne. Nikdy nepředvádějte místo dětí, i když to jde rychleji. A vždycky skončete včas, dokud je ještě baví. Právě kvůli tomu se k pantomimě budou vracet.