Seven Questions On úložné Prostory V Malém Bytě
Rozhodující je pravidelnost. Dítě si vytváří vnitřní hodiny podle toho, kdy vstává, jí, chodí ven a kdy se ukládá. Pokud se čas uložení každý den liší o hodinu i více, tělo se nestačí přizpůsobit. Zkuste proto držet stejný čas vstávání i ukládání, a to i o víkendu, s odchylkou maximálně třicet minut. Večerka se posouvá postupně, po deseti až patnácti minutách, ne skokem o hodinu dopředu.
Typické chyby se opakují. První je solení a slazení. Dětské ledviny nezvládnou sůl a cukr jen zvyšuje chuť na sladké. Druhá chyba je dávat příkrm z láhve. Lžička je důležitá, učí dítě pracovat s jazykem a polykat hustší stravu. Třetí chyba je spěchat s kousky. Když dítěti nabídnete příliš hrubou stravu brzy, začne dávit a může si jídlo znechutit. Naopak příliš dlouhé mixování oddaluje žvýkání. Ideální je postupně zvyšovat hrubost, od hladkého pyré přes rozmačkané vidličkou až po měkké kousky kolem devátého měsíce. Čtvrtá chyba je nutit dítě jíst, když odvrací hlavu. To je signál, že má dost. Nátlak vede k bojkotu jídla.
Dávejte pozor na hračky, které jsou příliš těžké nebo kloužou po stole. Dítě je přitáhne k sobě, spadnou mu na nohu a příště se jim vyhne. Stejně problematické jsou zvukové hračky, které se spouštějí tlačítkem. Dvouleté dítě tlačítko zmáčkne, hračka zapípá a dítě už jen mačká dál. Učí se obsluhovat, ne přemýšlet. Mechanické hračky bez baterií nechávají prostor pro vlastní rozhodnutí.
Všímejte si nejen špatných hlásek, ale i celkového projevu. Varovným signálem je, když dítě mluví nosem, má výrazně omezenou slovní zásobu, neopakuje slova po dospělém, nerozumí jednoduchým pokynům nebo se vyhýbá mluvení. Stejně tak je důležité sledovat, zda dítě při řeči zadrhává, opakuje slabiky nebo se zasekává na začátku slova. Koktavost se neupraví sama a čím dřív se začne pracovat, tím lepší jsou výsledky. U dětí s opožděným vývojem řeči, nedoslýchavostí nebo po operaci patra je návštěva logopeda nutná bez čekání na věkovou hranici.
Nejdřív odstrkovat, pak šlap
Typická chyba je srovnávání se sourozenci nebo spolužáky. Věty jako „Podívej se na bráchu" nebo „Sousedovic dcera to zvládla" vedou k tomu, že se dítě přestane snažit, protože stejně nikdy nebude dost dobré. Stejně škodí i přehnaná pochvala za něco, co je samozřejmé. Chvalte konkrétní postup: „Všiml jsem si, že jsi si to nejdřív naplánoval." Takové ocenění má váhu a dá se zopakovat. Vyhněte se také tomu, abyste dítěti sami nosili zapomenuté věci do školy. Přirozený důsledek je lepší učitel než výčitky.