Když se potah začne vlnit, jde ještě zabránit povolení
Jakmile je látka prošoupaná do tenka nebo se trhá i mimo šev, je sešívání ztráta času. Stejně tak když se rozpadá výplň, pěna se drolí nebo se potah prověšuje. Typická chyba je sešít roztřepený šev silonovou nití přes zteřelou tkaninu – nit vydrží, ale látka se roztrhne vedle stehu. Další častá chyba je lepení švu textilní páskou. Ta drží chvíli, pak se odlepí a zanechá na látce lepidlo, které se před přečalouněním musí pracně odstraňovat.
Nejjednodušší test je protisvětlo. Podrž látku proti oknu nebo lampě. Čím méně světla projde, tím hustší tkanina je. Potom si vezmi lupu nebo si pomoz mobilem s makro objektivem a spočítej nitě na jednom centimetru. Počítej jen jedním směrem, ať se neztratíš. Výsledek porovnej s údajem na štítku. Rozdíl větší než deset procent znamená, že prodejce udává jinou metodu měření, nebo že jde o látku jiné kvality, než tvrdí.
Nakonec si veďte jednoduchý zápisník. U každého materiálu si poznamenejte, jak se choval při zkoušce tahem, rázem i vrypem, a za jakých podmínek. Po několika měřeních budete schopni odhadnout pevnostní třídu i bez přístrojů. Třídění podle pevnosti není o memorování, ale o pozorování a opakování. Kdo to zvládne, předejde zbytečným poruchám a ušetří čas i materiál.
Pokud už k povolení došlo, není nutné potah hned měnit. Nejprve zkuste látku demontovat, vyprat podle pokynů výrobce a nechat volně uschnout ve stínu. Některé materiály se tím částečně vrátí do původního stavu. Pokud ani to nepomůže, je lepší potah vyměnit za nový a při montáži dodržet mírné předpětí, které látce umožní pracovat. Pravidelná kontrola a citlivé zacházení prodlouží životnost potahu výrazně víc než jakýkoli zásah, když už je pozdě.
Typickým omylem je kupovat potahovinu pouze podle vzorku, kde se materiál jeví jako příjemný na dotek. Vzorek však neukáže, jak se látka chová po hodině sezení. Před rozhodnutím je vhodné přiložit dlaň na látku a nechat ji tam alespoň minutu. Pokud se dlaň pod látkou orosí nebo začne být horká, bude stejný problém i při delším sezení. Další častou chybou je ignorovat podkladovou vrstvu. I prodyšná látka nalepená na neprodyšnou membránu ztrácí své vlastnosti.
Každá tkanina má určitou pružnost. Když je napnutá přes rám nebo kostru, vlákna se nejprve přizpůsobí a mírně se protáhnou. Pokud je napnutí příliš velké, vlákna se trvale deformují a po uvolnění tlaku se už nevrátí. Naopak příliš volný potah se prověsí vlastní vahou. Ideální je napnutí, které látku udrží pevně, ale ne na hranici jejího maxima. U tkaných materiálů se vyplatí napínat po směru osnovy i útku rovnoměrně, jinak se potah zkroutí.
Praktické je také počítat s tím, že se potah musí občas přepnout. U čalouněného nábytku to znamená zkontrolovat spoje a případně dotáhnout spony nebo přešít okraje. U napínaných rámů stačí povolit upevnění, látku znovu vyrovnat a napnout. Nikdy ale nepřetahujte materiál silou, která je cítit jako odpor – vlákna se mohou přetrhnout, i když to na první pohled není vidět.
Potahovina, která se časem prověsí a vytvoří nevzhledné vlny, není náhoda ani vada konkrétní látky. Jde o kombinaci mechanického namáhání, vlivu vlhkosti a způsobu, jakým je potah uchycen. Pochopení toho, co se v materiálu odehrává, je první krok k tomu, aby vydržel roky bez povolení.
Osvědčený je roztok z jedlé sody a studené vody. Ze dvou lžic sody a malého množství vody udělejte hustou pastu, naneste ji na skvrnu a nechte působit přibližně půl hodiny. Poté ji odstraňte vlhkým hadříkem a nechte uschnout přirozeně. U bílých nebo světlých potahů lze použít i slabý roztok octa s vodou v poměru jedna ku třem, ale vždy nejprve vyzkoušejte na skrytém místě, například na spodní straně sedáku. Ocet může u některých barev způsobit vyblednutí.
Vlhkost a teplo dělají víc, než se zdá Mnoho potahovin je citlivých na vlhkost. V prostředí s vyšší relativní vlhkostí vlákna nabobtnají, zkrátí se a potah se zdánlivě utáhne. Jakmile vlhkost klesne, materiál se smrští a může se prověsit. Totéž platí pro teplotní výkyvy: teplo látku změkčí, takže se snadněji protáhne. Potah umístěný blízko topení nebo na přímém slunci se proto uvolní dřív než stejný materiál v stabilním prostředí. Řešením je udržovat vlhkost v rozmezí, které výrobce látky doporučuje, a vyhýbat se náhlým změnám.
Mezi časté chyby patří napínání potahu za mokra. Látka se sice zdá, že po uschnutí bude perfektně sedět, ale ve skutečnosti se po vyschnutí stáhne natolik, že může popraskat nebo se utrhnout z upevnění. Další chybou je podkládání ostrých hran bez ochrany. Každý roh nebo šev, který tlačí do látky, vytváří bod, kde se materiál postupně protrhne. Pomůže vložit měkkou podložku nebo zaoblit hranu.