Když látka A1 na podšívku šustí, zkuste to takto

Závěrečné doporučení se týká počtu materiálů v jednom prostoru. Tři až čtyři různé textilie stačí. Pět a více začne působit jako výstavní vzorkovna. Držte se pravidla, že jeden materiál je hlavní, jeden ho doplňuje a jeden přináší kontrast. Kontrast nemusí být barevný, stačí jiná struktura. Hladká kůže, hrubá vlna a jemný len vedle sebe fungují lépe než tři odstíny stejné látky.

Jak stříhat a šít, aby podšívka nedrhla Při střihu přidejte k obvodu podšívky o dva až tři centimetry více než k vrchní látce. Podšívka nesmí být napnutá, jinak se při nošení trhá ve švech. Naopak příliš velká podšívka se skládá do záhybů a šustí ještě víc. Pomáhá vypustit středová záhybová místa na zádech a nechat volnost v podpaží. Švy zažehlete do strany, nikdy ne do otevřena, a překryjte je úzkou lemovkou. Právě holé okraje švů o sebe při chůzi drhnou a vydávají zvuk.

Na co se zaměřit u úložiště a pamě

Druhou možností je mechanická zkouška otěrem. Vezměte bílý vlhký hadřík a přejeďte jím po látce několikrát. Pokud se hadřík výrazně obarví, barvivo není dostatečně fixované a bude reagovat i na světlo. Tento test ale odhalí spíš stálost v otěru než na světle, takže ho berte jako doplňkový signál, ne jako hlavní kritérium.

Typická chyba je prát buklé s ručníky nebo džínovinou. Tyto materiály uvolňují vlákna a ta se do smyček zamotají. Výsledkem je povrch, který vypadá jako po vytažení z koše. Perte buklé s podobnými materiály, ideálně s jinými úplety, a vždy na rub. Avivaž použijte jen tehdy, když je opravdu potřeba, a v malém množství. Nadbytek avivaže ucpává smyčky a materiál ztrácí prodyšnost.

Pokud šustění přetrvává, pomůže podšívku v pár místech ručně přichytit k vnitřním švům volným stehem. Nikdy ji nepřichycujte napevno přes celou plochu, jinak přestane plnit svou funkci a začne se trhat. A1 je pro podšívku vhodná, ale jen tehdy, když jí dáte prostor, správně ji vysrážíte a švy zakryjete. Jinak se z nenápadné pomůcky stane zdroj nepříjemného zvuku.

Nejčastější chyba je přišití podšívky k dolnímu okraji bez dostatečné volnosti. Podšívka musí mít kolem lemu malý převis, jinak se při usednutí vytáhne a roztrhne. Druhá častá chyba je žehlení podšívky napařováním při vysoké teplotě: polyester se zdeformuje a ztvrdne, což zvuk ještě zhorší. Třetí chyba je kombinace A1 s těžkou vlněnou látkou bez mezivrstvy — rozdíl v pružnosti způsobí, že podšívka pracuje proti svrchní látce a šustí při každém pohybu.

Druhým krokem je suché otření. Na to stačí mikrovláknová utěrka, která prach zachytí, místo aby ho posouvala. Utěrku občas protřepejte nebo vyměňte, jinak budete prach jen přenášet z místa na místo. Pokud je kůže výrazně zaprášená, použijte dvě utěrky: první hrubší prach setře, druhá doladí povrch dočista.

Látka označovaná jako A1 je lehká tkanina, obvykle z polyesteru nebo směsi s viskózou, s nízkou plošnou hmotností a hladkým povrchem. Na podšívku se používá proto, že klouže, moc neváží a dobře odvádí vlhkost. Jenže právě její nízká hmotnost a hustá vazba způsobují, že při pohybu šustí. Než ji začnete stříhat, položte ji přes hranu stolu a přejeďte prstem. Pokud zvuk připomíná mačkání papíru, budete muset zapracovat na tom, jak ji vrstvíte a jakou zvolíte podšívkovou sestavu.

První krok je vyprání a vysrážení. A1 se při praní může srazit i o několik procent, což u podšívky znamená, že po prvním vyčištění kabátu povolí švy. Namočte metráž do vlažné vody bez aviváže, nechte odstát, vyždímejte v ručníku a sušte volně na vzduchu. Žehlete z rubu při nízké teplotě, ideálně přes bavlněnou látku. Nikdy žehličku netlačte přímo na líc — vzniknou lesklé mapy, které se už neodstraní.

Šijte jemným stehem, délka kolem dvou milimetrů, jehla tenká a ostrá. Hustý steh zpevní šev, ale zároveň ztuží látku, takže šustění zesílí. Kompromis je steh střední hustoty a kvalitní nit odpovídající barvy. Vyhněte se entlovacímu stehu přes okraj, pokud nemáte overlock s jemným nastavením — zubatý okraj se po čase třepí a drhne o svrchní látku.