Častá jízda na krátko: kdy olej říká dost
Ocel, slitina, nebo kovaný hlin�
Z jednoho měření nepoznáte téměř nic. Potřebujete sérii alespoň pěti po sobě jdoucích zastavení ze stejné rychlosti a na stejném místě. První dvě brzdění zahřejí destičky a kotouče, takže bývají delší. Teprve třetí až páté měření vypovídají. Pokud se délka dráhy mezi jednotlivými pokusy prodlužuje o víc než zhruba o délku auta, je něco špatně. Může to být opotřebená destička, ale taky zatuhlý pístek, mastnota na kotouči nebo podhuštěná pneumatika.
Tlumiče nejsou jen komfortní prvek. Drží kola na silnici, zkracují brzdnou dráhu a rozhodují o tom, jak auto zvládne zatáčku nebo náhlý manévr. Opotřebení přichází postupně, takže řidič si často zvykne na horší jízdu a považuje ji za normální. Kontrola proto nemá smysl jen při podezření na závadu, ale pravidelně, ideálně jednou ročně a před každou delší cestou.
U manuální převodovky se porucha projeví nenápadně. Řazení jde ztuha, hlavně za studena, nebo naopak páka zapadá s kovovým cvaknutím. Ozve se hučení, které zmizí po sešlápnutí spojky. To je typický znak nedostatku oleje nebo opotřebených ložisek. Zkontrolujte hladinu přes kontrolní šroub na boku skříně — musí sahat po spodní okraj otvoru. Pokud vytéká černá hmota s kovovými pilinami, výměna je nutná okamžitě.
Nedělejte častou chybu, že doléváte jen podle potřeby a nikdy olej nevyměníte. Dolévání neobnoví aditiva ani neodstraní vodu a palivo. Stejně chybné je měřit olej hned po nastartování nebo na svahu — hodnoty pak lžou. Pokud jezdíte výhradně krátké trasy, zařaďte alespoň jednou za dva týdny delší jízdu mimo město, kdy se motor ohřeje na provozní teplotu a olej se částečně vyčistí. I tak ale zůstává zkrácený interval výměny základním pravidlem.
Základem je vědět, co vlastně kontrolovat. Chladicí okruh obsahuje chladivo, kompresor, kondenzátor, výparník a expanzní ventil. Pokud uniká chladivo, systém ztrácí tlak a přestane chladit. Únik ale nemusí být vidět okem. Proto se při servisu používá dusík nebo UV barvivo, které netěsnost odhalí. Samotné doplnění chladiva bez hledání úniku je vyhozená práce — za pár týdnů bude problém zpátky.
Interval výměny zkraťte. Zatímco výrobce předepisuje výměnu po určitých kilometrech nebo po roce, při převážně krátkých jízdách volejte mechanika dřív. Praxe ukazuje, že olej v těchto podmínkách vydrží zhruba polovinu běžného intervalu. Pokud najezdíte denně pět kilometrů do práce a zpět, plánujte výměnu po půl roce, ne po roce. Filtr měňte vždy společně s olejem.
Sledujte také kontrolku tlaku oleje. Rozsvítí-li se po startu na déle než pár vteřin, okamžitě zastavte a nechte olej zkontrolovat. Pravidelná kontrola měrky, čich a pohled na barvu zaberou dvě minuty. Motor, který kvůli zanedbané kontrole odejde, stojí řádově víc než několik litrů oleje ročně.
U jízd do deseti kilometrů kontrolujte hladinu oleje každých 500 až 1000 kilometrů, případně jednou za dva týdny podle toho, co nastane dřív. Měření provádějte vždy na rovném povrchu, se studeným nebo alespoň odstátým motorem. Vytáhněte měrku, otřete ji, zasuňte zpět a teprve podruhé odečtěte hladinu. Mezi ryskami MIN a MAX má být hladina zhruba v horní třetině. Pod dolní ryskou už nejezděte ani kilometr.
Co na měrce prozradí víc než hladina Barva a konzistence oleje řeknou mnohé. Čerstvý olej je medový až tmavě jantarový. Pokud je černý jako dehet a po rozetření mezi prsty zanechává abrazivní dojem, je zralý na výměnu. Zápach po benzinu znamená, že olej je naředěný palivem — typický problém krátkých tras v zimě. Bílá emulze nebo pěna na měrce signalizuje vodu v oleji. V takovém případě nestačí dolít, je nutná výměna.
Motorový olej při jízdách na krátké vzdálenosti stárne jinak než při dálničních přesunech. Motor se nestačí ohřát na provozní teplotu, olej zůstává studený, palivo kondenzuje na stěnách válců a část se ho dostane do olejové náplně. Voda z kondenzace se v oleji neodpaří. Výsledkem je naředěný olej, který ztrácí mazací schopnost a tvoří kaly. Kontrola stavu oleje proto není formalita, ale nutnost.