5 věcí, které rozhodují při výběru disků na auto

Častou chybou je startovat s plynem na podlaze. U benzinu to zaplaví svíčky, u nafty to zbytečně tlačí čerpadlo proti ucpanému filtru. Startujte krátce, s přestávkami, a nechte palivové čerpadlo nejdřív natlakovat systém. Pokud motor chytne a hned zhasne, pravděpodobně jde o vodu nebo parafín ve filtru, ne o slabou baterii. Baterie se projevuje pomalejším točením, kdežto ucpaný filtr poznáte podle toho, že startér točí normálně, ale motor nemá palivo.

Rozdíl v nákladech na provoz nevzniká u paliva nebo elektřiny, ale v tom, jak auto používáte. Někdo najede denně třicet kilometrů po městě, jiný jezdí každý týden stovky kilometrů po dálnici. Stejné dva vozy tak mohou mít úplně opačné výsledky. Než začnete počítat, zapište si skutečný roční nájezd a podíl cest, které zvládnete bez zastávky na nabití.

Vodítka a napínák si prohlédněte zblízka. Hledejte vydřené drážky, praskliny a ztvrdlý, zteřelý plast. Vadné vodítko dokáže zničit nový řetěz během pár tisíc kilometrů. Stejně tak zkontrolujte ozubená kola — ostré, hákovité zuby znamenají, že kolo je na výměnu spolu s řetězem. Nikdy nemontujte nový řetěz na opotřebená kola, i když se zdají být v pořádku. Tato kombinace se rychle vrací a hluk se objeví znovu.

Začněte mechanickým čištěním, ne vůní. Sundejte pylový filtr a prohlédněte šachtu, kam se vkládá. Vysavačem s úzkou hubicí nebo měkkým štětcem odstraňte prach z lopatek ventilátoru a z okolí výparníku. Pokud je filtr zanesený, vyměňte ho – žádná dezinfekce neprojde přes vrstvu prachu. U starších vozů bývá přístup k výparníku přes kryt pod palubní deskou; vyšroubujte ho a pracujte po malých částech, ať nic neulomíte.

Výběr disků nezačíná barvou ani tvarem paprsků, ale technickými údaji ve velkém technickém průkazu. Zapište si rozteč šroubů (PCD), počet šroubů, průměr středové díry a takzvaný ET (zális, neboli offset). Tyto hodnoty musí odpovídat vozidlu. Pokud je průměr středové díry větší, vyřeší to vymezovací kroužek. Pokud je menší, disk na náboj nenasadíte. Stejně tak nesmí ET vychýlit kolo tak, že bude dřít o podběh nebo brzdič.

U použitých disků si vždy zkontrolujte rovinnost dosedací plochy, stav středové díry a stopy po předchozím vyvažování. Vyhněte se diskům, které mají svařované nebo jinak opravované paprsky. Zkontrolujte také, zda sedí typ kuželu u šroubů — kulový, kuželový, nebo plochý s podložkou. Záměna šroubů je častá a nebezpečná chyba: kolo se může po čase uvolnit.

Roztok na bázi octa je kyselý a plísním se v něm nedaří. Smíchejte bílý ocet s vodou zhruba v poměru 1:1 a nalijte do rozprašovače. Nastříkejte jemně na výparník a do sací šachty, ale nikdy ne do elektroniky, konektorů nebo motoru ventilátoru. Nechte působit deset až patnáct minut. Poté nechte klimatizaci běžet na nejvyšší výkon s otevřenými okny a vypnutým chlazením alespoň deset minut, aby vlhkost odešla. Ocet sám o sobě nezničí všechny bakterie, ale odstraní živné prostředí.

Materiál: ocel, nebo hliník? Ocelové disky jsou levné, odolné proti nárazu a snadno se opravují. Jsou ale těžší, hůř odvádějí teplo od brzd a vzhledově nic moc. Hliníkové (slitinové) disky snižují neodpruženou hmotnost, lépe chladí brzdy a nabízejí širší výběr designu. Za to zaplatíte vyšší pořizovací cenou a větší náchylností k prasknutí při tvrdém nárazu. Na zimu se často vyplatí ocel, na léto slitina. Slitinu nekupujte z druhé ruky bez prohlídky — skrytá prasklina se pozná až na vyvažovačce.

Před koupí si na auto přiložte disk nasucho a protočte ho. Zkontrolujte vůli vůči brzdovému třmenu a vzdálenost od ramen. Po montáži nechte kola vyvážit, dotáhněte šrouby momentovým klíčem na předepsanou hodnotu a po prvních asi 50 kilometrech dotahování zkontrolujte. Nepodceňujte ani tlak v pneumatikách — špatný tlak zničí i sebelepší disk.

Šířku ráfku a průměr voliče nevycházejte jen z toho, co se líbí. Širší ráfek s nízkým profilem pneumatiky znamená tvrdší jízdu, větší riziko poškození ráfku o obrubník a vyšší spotřebu. Naopak příliš úzký disk na širokou pneumatiku způsobí, že se pneu „vlní" a auto je v zatáčkách nejisté. Držte se kombinace, kterou povoluje výrobce vozu, a pokud chcete jinou, ověřte, zda ji máte uvedenou v technickém průkazu, nebo si zajistěte zápis.

Shrnutí: nejdřív technické údaje, potom materiál a vzhled. Když si nejste jistí, poraďte se s mechanikem, který vůz zná, a nechte si vše zapsat do dokumentace. Ušetříte tím peníze i nervy.