4 důvody, proč porovnat turistické mapy před plánováním přestávek

Základní výbava, kterou budete potřebovat, je bivakovací pytel nebo alespoň nepromokavá plachta. Pokud nemáte ani jedno, improvizujte s igelitem nebo velkým pytlem na odpadky. Důležité je, abyste měli vrstvu izolace mezi tělem a zemí – suché listí, travní trsy nebo větve. Nikdy nespěte přímo na holé zemi, protože ta vám vysaje teplo rychleji než vzduch. Sbalte si i tenkou podložku z pěny nebo alespoň několik vrstev oblečení navíc.

Když už se ztratíte, zastavte se a nepropadejte panice. Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy viděli značenou cestu nebo výrazný orientační bod. Pokud si nejste jistí, nevzdalujte se z místa, kde jste – zůstaňte na otevřeném prostranství, kde vás může zahlédnout letadlo nebo záchranáři. Použijte píšťalku (tři krátké signály volání o pomoc) nebo zrcátko na odraz slunečních paprsků. Pokud máte signál, zavolejte na tísňovou linku, ale popište co nejpřesněji, co vidíte: počet kopců, směr řeky, charakter lesa. Nezapomeňte, že záchranáři potřebují vědět, odkud jste vyrazili a kdy.

Jak poznáte, že jdete správným směrem? Kontrolujte svůj postup každých dvacet až třicet minut. Zastavte se, porovnejte mapu s okolím a všimněte si detailů: tvar kopce, sklon svahu, směr toku vody, druh porostu. Pokud jdete po vrstevnici, měli byste mít stále stejnou nadmořskou výšku – to poznáte podle toho, že se vám při chůzi nenamáhají nohy ani srdce tolik, jako kdybyste stoupali. Pokud máte pocit, že jdete stále do kopce, ale mapa ukazuje rovinu, něco je špatně. V takovém případě se vraťte na poslední místo, kde jste si byli jistí, a zkuste to znovu. Nikdy nechoďte dál, dokud si nejste jistí, protože každý další kilometr vás vzdaluje od záchytného bodu.

Dalším častým omylem je jíst před spaním moc těžké jídlo. Trávení odčerpává energii a krev ze svalů do žaludku, takže se vám nebude dobře spát. Naopak si dejte lehký snack s vysokým obsahem tuků a bílkovin, jako jsou ořechy nebo sýr. Nezapomeňte ani na pitný režim – ale pijte po malých doušcích, abyste nemuseli v noci na záchod, což by vás probudilo a vystavilo chladu.

Nejprve se zaměřte na měřítko mapy. Různé mapy totiž zobrazují stejné území s odlišnou podrobností – zatímco jedna ukáže každou studánku i malou paseku vhodnou k pikniku, druhá zaznamená jen hlavní turistické cesty a větší sídla. Pro plánování přestávek je klíčové najít mapu, která zobrazuje terénní nerovnosti a zdroje vody. Pokud porovnáte dvě mapy stejné oblasti, všimnete si, že některé značí i lavičky, přístřešky nebo prameny – a právě tyto informace vám umožní naplánovat zastávky na místech, kde si skutečně odpočinete, ne jen tam, kde zrovna stojíte.

Pozor také na bláto a mokré povrchy. Univerzální vzorek často selhává na mokré hlíně nebo na podmáčených loukách. Pokud chodíte často v těchto podmínkách, vyberte si boty s podrážkou z měkčí směsi, která se lépe přizpůsobí nerovnostem. Tvrdá podrážka na mokrém kameni klouže i s dobrým vzorkem. Vždy si před koupí ověřte, jak se bota chová na šikmé ploše – některé modely mají výrazně horší přilnavost na vlhkém povrchu, což poznáte až při chůzi. Pokud máte možnost, projděte se v botách po nerovném terénu ještě před odchodem z prodejny.

Praktický postup vypadá takto: vytiskněte si nebo otevřete dvě různé mapy stejné oblasti – jednu obecnou, druhou detailnější. Položte je vedle sebe a projděte plánovanou trasu úsek po úseku. U každého kilometru si poznamenejte, co která mapa ukazuje. Tam, kde se liší, se vyplatí věřit podrobnějšímu zobrazení, ale ověřte si to ještě pomocí satelitního snímku, pokud je k dispozici. Tímto způsobem odhalíte místa, která mapa s větším měřítkem zcela vynechala – typicky malá vyhlídková místa nebo odlehlé studánky, které jsou pro přestávku ideální.

Častou chybou je také plánovat přestávky pouze podle časových intervalů, například každé dvě hodiny, bez ohledu na to, co mapa říká o terénu. Přitom stačí porovnat mapy a zjistit, že po náročném stoupání následuje dlouhý mírný sestup – a právě tam je logické naplánovat delší pauzu, ne dřív. Stejně tak se vyplatí zkontrolovat, zda mapa nezobrazuje v blízkosti trasy chaty nebo přístřešky, které nejsou primárním cílem, ale mohou posloužit jako záložní varianta v případě nepříznivého počasí. Tím se vyhnete situaci, kdy budete stát uprostřed lesa v dešti bez jakéhokoli úkrytu.

Typickou chybou je pokračovat v chůzi s tím, že „cesta přece někam vede". Mnohokrát to vede do údolí, ale klidně i k srázu nebo do nepřístupného terénu. Pokud nemáte žádný signál ani GPS, zkuste si vzpomenout na poslední jistý bod, kde jste byli. Vraťte se k němu, i kdyby to mělo být pár desítek minut zpět. Je to bezpečnější než tápat dál.