4 pravidla bodování, díky nimž táborová hra baví všechny

Bodování rozhoduje o tom, jestli se hra zvrhne v souboj několika nejlepších, nebo jestli ji budou hrát všichni až do posledního dne. Na začátku je proto nutné sladit dvě věci: celkový počet bodů, které lze ve hře získat, a počet družstev, která se zapojí. Pokud je bodů výrazně méně než účastníků, vzniká přetlak a slabší skupiny ztratí motivaci během prvních dvou dnů.

Nakonec hru nechte odležet. Po týdnu ji vytáhněte a hrajte s někým, kdo ji nezná. Sledujte, kde se zdržuje a kde se ptá. Podle toho upravte texty na kartách a zkraťte tahy, které nic nerozhodují. Vlastní hra nemusí být dokonalá — stačí, když se u ní děti smějí a chtějí ji hrát znovu. Právě ochota vrátit se k ní je nejlepší známkou, že jste udělali práci dobře.

Zásadní je nezvyšovat hlas a nevyhrožovat lékařem. „Když budeš zlobit, dostaneš injekci" je klasická chyba, která dítěti zkazí důvěru na měsíce. Stejně tak nefunguje slibování odměny za ticho. Dítě se naučí, že čekárna je místo, kde se vyjednává. Místo toho mluvte klidně a konkrétně: „Teď budeme hrát tuhle hru, pak půjdeme dovnitř."

Papírové tácky nejsou jen nouzové řešení pro párty. Když doma dojdou talíře nebo se jich nedostává, dají se použít na běžné jídlo i na servírování. Rozhoduje ale tuhost tácku, typ jídla a způsob, jakým tácek položíte. Tenký tácek od cukráře pod tíhou masa povolí, kdežto silný karton s dvojitou vrstvou udrží i vydatnou večeři. Před použitím tácek prohlédněte: praskliny, přehyby nebo mastné skvrny znamenají, že se rozmočí.

Zvukové hry jsou nenáročné na prostor i materiál. Zavřete oči a nechte děti hádat, co právě upadlo na zem: lžíce, víčko, kulička papíru, nebo kostka. Potom si role vyměňte a hádejte vy. U menších dětí tím trénujete sluch a pozornost, u větších zase trpělivost, protože vydržet mlčet a jen poslouchat je někdy těžší než cokoli jiného. Vyhněte se tomu, abyste napovídali – hra ztratí pointu.

První hra je klasika: skákání panáka. Nakreslete obdélníky do sloupce, střídavě jeden a dva vedle sebe. Do prvního napište jedničku, do dalších čísla až do deseti. Dítě hází kamínek na políčko a skáče po jedné noze tam a zpět. Typická chyba: moc velké obdélníky. Děti pak nedoskočí a přestane je to bavit. Udělejte políčka velká asi jako dětská noha, maximálně dvě stopy. Další častá chyba je zapomenout na místo pro odpočinek – nakreslete na konci širší obdélník, kde může dítě stát oběma nohama.