4 signály na vodě, které použijete při ztrátě vizuálního kontaktu

Nejčastější chybou je koupit cepín podle délky bez ohledu na styl lezení. Pokud lezete převážně kolmý led, zvolte kratší model (kolem 40 cm). Pro mixy a suché lezení se hodí delší (45–50 cm), protože umožňují lepší páku při záseku do skalních hran. Další častý omyl: podcenění rukojeti. Kožené nebo pogumované rukojeti drží lépe v rukavicích než hladký kov. Zkontrolujte také pojistku proti otevření poutka – při pádu se nesmí samovolně uvolnit.

Při ztrátě kontaktu na řece nebo na jezeře se vyplatí signalizovat i směrově. Pokud víte, kde je břeh nebo tábor, posílejte signály podél osy toku, ne kolmo k němu. Voda totiž zvuk i světlo odráží jinak než vzduch a špatný úhel může signál utlumit. Vždy střídejte zvuk a světlo, abyste měli větší šanci, že si vás někdo všimne. A hlavně – nekřičte. Křik se na vodě nese špatně a rychle vás unaví.

Nakonec si vše vyzkoušejte v praxi. Půjčte si dva různé modely a porovnejte je na umělé stěně nebo na krátkém ledovém svahu. Všímejte si, jak se chovají při záseku, jak leží v ruce a jak reagují při odrazu. Pamatujte, že cepín je osobní nástroj – to, co vyhovuje vašemu parťákovi, nemusí vyhovovat vám. Vyberte ten, který cítíte jako přirozené prodloužení paže, protože právě to rozhoduje o vaší bezpečnosti a výkonu.

Horolezectví není jen o síle a odvaze. Většina začátečníků dělá stejné chyby, které pramení z nezkušenosti a přehnaného sebevědomí. Nejde o to, abyste hned lezli těžké cesty. Jde o to, abyste si osvojili návyky, které vás udrží v bezpečí a umožní vám postupovat rychleji, než když budete opakovat omyly jiných.

Jak správně posuzovat vlastní síly a odhadnout riziko Třetí chybou je přeceňování vlastních schopností, zejména pokud jde o lezení na prvním lana. Mnoho začátečníků si myslí, že když zvládli cestu s horním jištěním, zvládnou i prvovýstup. To je ale zásadní rozdíl – při prvovýstupu musíte sami zakládat jištění a riskovat delší pády. Pokud nemáte s tímto typem lezení zkušenosti, nezkoušejte to bez dozoru zkušenějšího parťáka. Jednou z nejlepších rad je vybrat si cesty, které jsou o jednu až dvě obtížnosti nižší, než je váš tréninkový limit. Tím získáte rezervu na chyby a únavu.

Kotoul vpřed z běhu je o něco náročnější, protože musíte zvládnout přechod z vertikální do horizontální polohy. Začněte nácvikem na měkké trávě nebo písku. Dřepněte si, ruce položte před sebe na šíři ramen, bradu pevně na hrudník a odrazte se špičkami. Nedotýkejte se hlavou země – kotoul vede přes rameno, ne přes temeno. Když jste v záklonu, přitáhněte kolena k hrudníku a nechte setrvačnost, aby vás překlopila na záda. Po dokončení se hned postavte, jako byste pokračovali v pohybu. Pokud zůstanete ležet, znamená to, že jste ztratili rychlost a špatně načasovali odraz.

Čtvrtou častou chybou je podcenění vybavení, zejména přilby a úvazku. Mnoho lidí leze bez přilby, protože jim to přijde nepohodlné, ale stačí jeden uvolněný kámen a může být pozdě. Přilbu noste vždy, a to i při přístupu k cestě, protože kameny padají často i mimo lezeckou stěnu. Také pravidelně kontrolujte úvazek – pokud máte starý nebo poškozený, vyměňte ho. Nemusíte kupovat drahé značky, ale musí být v dobrém stavu a správně nasazený. Nesprávně nasazený úvazek je častým zdrojem zranění, protože při pádu tlačí na nesprávná místa.

Základním principem je rozložit energii dopadu do co největší plochy a do pohybu, který tělo přirozeně absorbuje. Při pádu vzad nikdy nedávejte ruce přímo za sebe – to je nejčastější cesta k zlomenině zápěstí. Místo toho pokrčte lokty, bradu stáhněte k hrudníku a nechte se „stočit" přes rameno a lopatku. Celý pohyb připomíná míč, který se kutálí, ne kus dřeva, který žuchne na zem. Důležité je také nadechnout se před dopadem a při kontaktu s podložkou prudce vydechnout – to zpevní trup a ochrání vnitřní orgány.

Nakonec si do seznamu přidej informaci o tom, kam jedeš a jak dlouho plánuješ být pryč. Sděl to někomu blízkému, nejlépe s přibližným časem návratu a plánovanou trasou. Pokud se zpozdíš, může to být klíčové pro záchrannou akci. Po návratu si seznam projdi a poznamenej si, co jsi nepoužil a co naopak chyběl – tím se ti bude sestavovat čím dál přesněji, až se příště vydáš na další dobrodružství.

Nezapomínej na rovnováhu a propriocepci. Stůj na jedné noze na měkké podložce a zavři oči. Vydrž alespoň dvacet sekund, poté vyměň nohu. Tento trénink zlepšuje reakci na nečekané výchylky, které běžně nastanou při přeletu přes hřeben. Mnoho pilotů podceňuje i posilování zadní strany stehen — hamstringů. Právě ty brzdí pohyb těla při prudkém nárazu větru. Cvik: polož se na záda, paty na gymball, zvedni pánev do mostu a pomalu kutálej míč k sobě a od sebe. Pokud nemáš míč, stačí mrtvý tah s lehkým závažím nebo jenom zvedání pánve s výdrží.