4 značky KČT, které rozhodují o vaší trase

Nejužitečnější je naučit se rozlišovat tři výškové hladiny. Vysoké cirry jsou tenké, bílé, připomínají vlákna nebo závoje. Když se začnou zhušťovat a postupně zakrývat oblohu od západu, obvykle to znamená, že se blíží teplá fronta. Do několika hodin může přijít déšť nebo sněžení, i když je zatím jasno. Čím rychleji se cirry šíří, tím rychleji se počasí změní.

Turistické značení Klubu českých turistů vypadá na první pohled jednoduše: barevný pruh na stromě nebo sloupku. Jenže kdo ho čte špatně, ten se zbytečně vrací, bloudí po lesních odbočkách nebo mine odbočku, kterou měl původně v plánu. Základ je vždy stejný – dvě vodorovné bílé linky ohraničují barevný pás. Barva pásu určuje typ trasy: červená je dálková a páteřní, modrá vede přes vodu a údolí, zelená patří do lesů a klidnějších oblastí, žlutá spojuje kratší úseky mezi obcemi a nádražími. Bez znalosti těchto čtyř barev se dá snadno vydat po trase, která vede úplně jinam.

Jak číst mapu, aby vás vedla do stí

Zachyťte každou kapku, která spadne. Svody ze střech napojte na nádrže, ale počítejte s tím, že jedna běžná střecha dá za rok jen omezené množství vody a suché roky ho sníží na polovinu. Nádrže umístěte tak, aby se daly vypustit a vyčistit, jinak se v nich po čase usadí kal a voda začne zapáchat. Podzemní nádrž udrží vodu chladnější a omezí řasy, nadzemní je levnější na instalaci, ale v létě se přehřívá.

Hotovou desku poznáte podle povrchu. Vezměte si kladivo a hřebík. Přiložte hřebík na povrch a jemně poklepejte. Pokud se hřebík zaryje hluboko, je pojiva příliš mnoho. Pokud se po povrchu jen klouže a zanechává sotva znatelný důlek, jste na dobré cestě. Další zkouška je vizuální: povrch nesmí být lesklý. Lesk znamená, že asfalt vyplaval na vrch. Matný, mírně drsný povrch s viditelnými zrny kameniva je správný. Také zkuste na povrch kápnout vodu. Pokud voda okamžitě vsákne, je deska příliš pórovitá – chybí jemné částice nebo je pojiva málo. Voda by měla chvíli stát v tenké vrstvě, než pomalu vsákne.

Altokumuly ve střední výšce vypadají jako ovčí rouno nebo vrstva pecek. Pokud se zvětšují a spojují, přecházejí často v hustou vrstvu, ze které začne padat déšť. Nízké cumuly vypadají jako nadýchané kuličky s ostrou hranou. Dokud mají bílou barvu a rostou do výšky jen mírně, jde o pěkné počasí. Jakmile se jejich základna ztmaví a začnou se spojovat do souvislé masy, přijde přeháňka. Cumuly bez vertikálního růstu znamenají stabilní vzduch a dobré podmínky pro pohyb v horách.