5 kroků, jak správně naočkovat štěně a vyhnout se chybám

Časté chyby, které zbytečně zhorší stav Největší chybou je podávat psovi mléko nebo olej s domněnkou, že jed naředí. Mléko zrychlí vstřebávání některých toxinů a může vyvolat další zažívací problémy. Další častou chybou je dávat psovi léky pro lidi, jako je paralen nebo ibalgin – ty jsou pro psy vysoce toxické. Také se vyhněte soli nebo kuchyňskému oleji, které mohou poškodit ledviny nebo slinivku. Pokud si nejste jistí, co dělat, vždy zavolejte veterináře a popište situaci – máte právo na konzultaci po telefonu, než se rozhodnete, kam psa odvézt.

Nejlepší prevencí je zabezpečit domácnost tak, aby pes neměl přístup k lékům, čisticím prostředkům, rostlinám (např. difenbachie, brambořík) a potravinám, které jsou pro něj toxické. Pokud dojde k otravě, rychlá reakce, správný postup a co nejdřívější kontakt s veterinářem zvyšují šanci na přežití. Každá minuta, kdy jednáte cíleně, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Vždy mějte po ruce telefon na nejbližší veterinární pohotovost.

Péče o chrup psa nebo kočky nebývá na prvním místě, přitom právě zuby a dásně ovlivňují celkové zdraví zvířete. Zanedbaný chrup nezpůsobuje jen zápach z tlamy, ale také bolest, záněty a v pokročilých případech i poškození vnitřních orgánů. Nejde o luxus, ale o běžnou součást odpovědného chovu, kterou zvládnete bez veterináře, pokud víte jak na to.

Pokud je pes v bezvědomí, má křeče nebo zvracíte krev, okamžitě vyhledejte veterinární kliniku. Při převozu psa položte na bok, hlavu mírně níže než tělo, a zajistěte mu volné dýchací cesty. Nezapomeňte vzít s sebou obal od jedu, vzorek rostliny nebo alespoň fotku – to veterináři usnadní identifikaci a nasazení správného antidota. Pokud nevíte, co pes pozřel, popište příznaky: slinění, zvracení, třes, průjem, zrychlený dech nebo ztrátu orientace.

Dalším častým oříškem je sušení. Mnozí chovatelé nechají psa uschnout samovolně, což u plemen s hustou srstí vede k zápachu a plísním. Po vykoupání psa zabalte do savého ručníku a jemně ho vymačkejte, netřete. Poté ho nechte chvíli v teplé místnosti, aby se oklepal. Fén používejte pouze na nejnižší teplotu a držte ho ve vzdálenosti alespoň dvacet centimetrů od kůže. Psa na hluk fénu zvykejte postupně – nejprve ho zapněte na dálku, pak zkuste foukat na vlastní ruku a teprve poté na psa.

Na závěr si dejte pozor na teplotu v místnosti. Psa nikdy nekoupejte venku, když je zima – prochladnutí může vést k zánětu močových cest. Po koupeli ho nenechávejte běhat po bytě, dokud není úplně suchý, a nezapomeňte mu dát misku s čerstvou vodou. Pokud budete postupovat podle těchto kroků, pes si koupání spojí spíše s pozitivním zážitkem a vy se vyhnete zbytečným komplikacím.

Většina psů vodu miluje, ale málokterý z nich si užívá vanu. Častým problémem není samotné mytí, ale způsob, jakým ho provádíme. Psi vnímají svět hlavně čichem a hmatem, proto je důležité přizpůsobit tomu celý proces. Než začnete, připravte si vše potřebné – ručník, šampon určený pro psy, kartáč a případně podložku do vany, aby měl pes stabilní oporu. Voda by měla být vlažná, maximálně 38 °C, a proud byste měli směřovat spíše na tělo než na hlavu. Hlava se otírá navlhčenou žínkou, aby se voda nedostala do uší.

Základní pravidlo zní: první očkování se obvykle provádí mezi 6. a 8. týdnem věku štěněte. Toto první podání vakcíny je klíčové, protože zajišťuje ochranu proti psince, parvoviróze a infekčnímu zánětu jater. Štěně musí být v den očkování zcela zdravé, bez průjmu, zvracení nebo zvýšené teploty. Pokud máte jakékoli pochybnosti o zdravotním stavu, očkování odložte a poraďte se s veterinářem.

Mezi časté chyby patří očkování příliš brzy, kdy ještě přetrvávají mateřské protilátky, které mohou vakcínu neutralizovat. Naopak pozdní očkování zase nechává štěně bez ochrany v době, kdy je nejzranitelnější. Stejně problematické je i nedodržení minimálního intervalu mezi jednotlivými dávkami, který by měl být alespoň tři týdny. Vždy se řiďte doporučením výrobce vakcíny a pokyny veterináře, nikoli obecnými šablonami z internetu.

Při samotné cestě k veterináři se vyhněte běžným chybám. Nepouštějte kočku z přepravky v čekárně, i když vypadá klidně. Cizí pachy a zvuky ji můžou vystrašit a pak se do přepravky už nedostane. Přikryjte přepravku lehkou látkou – tmavé prostředí kočky uklidňuje. Pokud kočka v autě mňouká, nemluvte na ni zvýšeným hlasem, ale klidně a tiše. Neotvírejte vrátka během jízdy, ať vás nerozptyluje.

Častou chybou je pořizovat vodítko s maximální délkou tří metrů a více, protože „pes potřebuje prostor". Ve městě tento prostor znamená, že pes má čas na reakci až ve chvíli, kdy už je problém za vámi. S dlouhým vodítkem také nemůžete rychle zareagovat na cyklistu, který vyjede zpoza rohu, nebo na malé dítě, které se k vám blíží. Dlouhé vodítko navíc snadno omotáte kolem lavičky, sloupu nebo vlastních nohou, což vede ke zranění a ke stresu psa.