5 míst, kam dát polštář, aby bedra skutečně držela

Typický omyl je also přílišná fixace na počet knih. Někdo si myslí, že když se vejde o pět knih víc, je to výhra. Opak je pravdou: ušetřených pět knih znamená deset zničených hřbetů a každodenní páčení. Radši uberte jednu knihu a nechte mezeru. Stejně tak nefunguje střídání tlustých a tenkých knih bez rozmyslu – vytvoříte nepravidelné kapsy, kde prst uvízne. Lepší je držet podobné tloušťky u sebe a mezi bloky nechat větší rozestup.

Základní dělení je na pevnou kapsu a volný závěs. Pevná kapsa má tvarovaný díl, který se obepíná kolem operadla a drží na suchý zip nebo na gumičce. Volný závěs je jen látkový pruh přehozený přes operadlo, na jehož koncích visí kapsy. Pevná varianta unese víc, ale hůř se nasazuje a sundavá. Volný závěs zvládnete přehodit jednou rukou, zato se při vstávání kroutí a časem se látka vytahá.

Základ je pochopit, k čemu opěry slouží. Nejsou to popruhy pro přitažení batohu k tělu. Mají stáhnout horní část batohu směrem k bokům a zabránit tomu, aby se obsah přeléval do stran. Když jsou příliš utažené, tlačí do žeber a omezují dýchání. Když jsou povolené, batoh se rozkývá a ramenní popruhy musí zachytávat každý pohyb. Správné nastavení poznáte tak, že batoh drží na bocích, ramena jsou odlehčená a při chůzi se nic nehoupe.

Nakonec si po týdnu používání všimněte, jestli vás paraván neobtěžuje při vstávání nebo jestli vám nebrání v přístupu k poličce. Hranice nemá být překážka, ale filtr. Když zjistíte, že pořád saháte přes panel nebo ho odsouváte, je špatně umístěný. Stačí ho posunout o půl metru a čtecí místo funguje úplně jinak.

Typická chyba je cpát polštář příliš vysoko, protože to zpočátku uleví horní části zad. Jenže bedra se tím vyřadí z práce a bolesti se přesunou do krční a hrudní páteře. Druhá častá chyba je příliš tlustý polštář. Ten páteř přetlačí do nadměrného prohnutí a svaly musí neustále pracovat, aby sed zvládly. Třetí chybou je polštář, který se po pár minutách sesune. Pak je lepší zvolit menší a pevnější tvar než velký měkký.

Nejprve si sedněte co nejhlouběji do židle. Zadek musí být až u opěradla, ne na kraji sedáku. Potom prohmatejte bederní oblast: mezi vyčnívajícími kostmi pánve a spodními žebry je přirozená mezera. Právě do ní polštář patří. Když ho strčíte výš, tlačí na žebra a předsouvá hrudník. Když ho dáte níž, tlačí na kostrč a pánev se překlopí dozadu.

Polštář pod bedry není univerzální řešení. Funguje jen tehdy, když sedí na správném místě a má správnou tloušťku. Pokud ho položíte příliš vysoko nebo příliš nízko, bedra se buď prohnou, nebo se naopak ochabnou a bolest se vrátí. Rozhodující je proto poloha pánve a tvar křivky, kterou má polštář vyplnit.

Rozhodující je typ nohou. Čtyři samostatné nohy se vyrovnávají snadno, protože stačí podložit jednu nebo dvě. Kruhová základna nebo kříž s pěti rameny vyžaduje jiný přístup, protože při naklonění se zatížení soustředí na jediné rameno a plastový díl může prasknout. U křesel s centrálním sloupkem nikdy nepodkládejte jen jednu stranu základny. Vznikne páka, která při každém posunu těla namáhá sloupek do strany, a ten po čase povolí v místě, kde se nedá opravit.

Výška polštáře se odvíjí od hloubky sedadla a tvaru opěradla. Na měkké židli, kde se tělo boří, potřebujete silnější polštář. Na pevné sedačce s výrazným prohnutím stačí tenká vrstva. Vyzkoušejte to tak, že se po usazení předkloníte a znovu zakloníte. Polštář má zůstat na místě a nemá vás tlačit do žeber ani do pánve. Pokud se posouvá, podložte ho protiskluzovou vrstvou nebo ho mírně přišijte k opěradlu.

Nakonec si nastavení ověřte po delším sezení, ne hned po usednutí. Po dvaceti minutách zkontrolujte, zda vás nebolí kostrč, žebra ani krk. Když je vše v pořádku, polštář drží bedra a vy můžete sedět vzpřímeně bez vědomého napínání. Pokud se objeví tlak, posuňte polštář o centimetr níž nebo zvolte tenčí variantu.

Kam přesně polštář umístit Polštář patří do úrovně bederní lordózy, tedy zhruba tam, kde se páteř přirozeně prohýbá dovnitř. V praxi to znamená: horní hrana polštáře má končit pod posledními žebry, spodní hrana nad horním okrajem pánve. Nepřipevňujte ho tedy k opěradlu napevno nahoře. Lepší je posunout ho o dva až tři centimetry níž, než se na první pohled zdá. Bedra se pak opřou o vybouleninu a páteř zůstane ve svém přirozeném zakřivení.