5 návyků, které budují důvěru psa v člověka

Proč jsou některé krátery mělké a jiné hlubok

Větrání, vlhkost a hl

Vyberte tři až čtyři barvy. Dvě neutrální a jednu až dvě výraznější. Neutrální barvy tvoří většinu šatníku — kalhoty, sukně, saka, základní trička. Výraznější barvy patří do vrchních vrstev nebo doplňků. Důležité je, aby se každá barva dala zkombinovat s každou. To znamená, že mezi nimi nesmí být konflikt, jako je teplá oranžová a studená fuchsiová, pokud k sobě nemáte přesně daný důvod. Pokud si nejste jistí, použijte barevný kruh a hledejte odstíny, které leží blízko sebe, nebo naopak přesně proti sobě, ale ve stejné sytosti.

Druhým návykem je klid při setkání. Mnoho lidí po příchodu domů psa hlasitě vítá, objímá ho a zvedá. Pro psa je to stres. Naučte se přicházet v tichosti, odložit věci, a teprve když je pes klidný, pozdravit ho krátce a věcně. Stejně tak při odchodu se nelučte dlouze. Pes, který vidí, že odchod je běžná věc, přestane mít separační úzkost. Tento zdánlivě malý detail ovlivní celý den psa.

Podschodí mívá slabé proudění vzduchu. Bez větrání se v něm drží vlhkost, která ničí knihy i čalounění. Pokud je v blízkosti okno, nechte ho v teplých měsících pootevřené. Kde okno není, pomůže mřížka ve dveřích nebo ve spodní části obložení a druhá nahoře, aby vzduch mohl proudit. Knihy nikdy nestavte přímo na beton nebo na zem. Vlhkost stoupá vzhůru, takže první řada by měla být alespoň 10 cm nad podlahou, ideálně na nízké polici s nožičkami.

Posledním a nejdůležitějším návykem je konzistence v maličkostech. Stejné povely pro stejné činnosti, stejný čas krmení, stejná trasa venčení. Pes, který ví, co ho čeká, je klidnější a ochotnější spolupracovat. Výcvik pak není boj, ale společná práce. Důvěra se buduje každý den, ne jednou za týden na cvičáku. Pokud na tom pracujete, pes se vám odmění klidem a ochotou, kterou žádný tvrdý výcvik nenahradí.

Co dělat, když pes zaváhá Když pes nereaguje na povel, většina lidí zopakuje povel hlasitěji nebo přidá tlak. To je chyba. Pes, který zaváhá, potřebuje čas a jasný signál, ne křik. Zkuste povel zopakovat jednou, pomalu, a pokud ani pak nepřijde, přejděte k jednodušší verzi cviku. Například místo „sedni" z blízka použijte stejný povel, ale ukažte rukou. Pes potřebuje zažít úspěch, aby si spojil povel s odměnou a s klidem.

Čtvrtým návykem je společný klid. Pes nepotřebuje neustálou zábavu, ale potřebuje vědět, že nic nemusí řešit. Sedněte si s ním na místo, kde se nic neděje, a jen tak buďte. Bez hraček, bez povelů. Pes se učí, že nuda je bezpečná. To je základ pro situace, kdy se něco stane – návštěva, hluk, cizí pes. Klidný pes lépe poslouchá, protože není v pohotovosti.

Nakonec si promluvte s dítětem o pravidlech. Vysvětlete, že host je návštěva a že se má cítit bezpečně. Dohodněte, do kdy může být vzhůru, jestli si mohou hrát na tabletu, a co dělat, když se jeden z nich probudí v noci. Připravte si i záložní plán pro případ, že host bude chtít domů – někdy stačí zavolat rodičům. Buďte v klidu, děti vycítí nervozitu. Když je vše připravené a jednoduché, přespání se promění v příjemný zážitek pro oba.

Dalším častým omylem je trestání strachu. Pes, který se bojí bouřky nebo cizích lidí, nesmí být za svůj strach napomínán. Tím se strach prohloubí a pes ztratí jistotu, že se na vás může obrátit. Místo trestu nabídněte bezpečí: klidný hlas, vlastní místo, případně krátké vzdálení se z situace. Důvěra roste, když pes zjistí, že ho neopustíte ani ve chvíli, kdy je mu nepříjemně.

Důvěra mezi psem a pánem nevzniká z povelů ani z odměn. Vzniká z předvídatelnosti. Pes se učí, komu může věřit, podle toho, zda se jeho člověk chová stále stejně. Pokud dnes pes něco smí a zítra za totéž dostane vyhubováno, důvěra se drolí. Prvním krokem tedy není výcvik, ale sjednocení pravidel v domácnosti. Všichni členové rodiny musí používat stejné povely a stejné hranice. Rozdílné zacházení mate psa víc než přísnost.