5 věcí, které rozhodují, zda se bota vejde do ponoru

Na co si dát pozor: nesnažte se dvě skříně slepit do jedné řady bez mezery. Vznikne opticky těžká stěna a hůř se dostanete do krajních rohů. Nechte mezi korpusy několik centimetrů, nebo je oddělte nočním stolkem, židlí či regálem. Dbejte na stejnou hloubku a výšku, jinak bude sestava působit náhodně. U dvou menších skříní také počítejte s více dvířky a spoji – to znamená více míst, kde může něco vrzat nebo se rozladit. Kvalitní kování a postupné dotahování šroubů při montáži jsou zde důležitější než u jednoho velkého kusu.

Začněte tím, že si místo rozdělíte na tři úrovně: podlaha, střed a strop. Ve všech třech změřte šířku i hloubku. U novostaveb bývá podlaha v rovině, ale stěny se mohou sbíhat. U starších bytů počítejte s tím, že podlaha je nakloněná a strop níž, než vypadá. Měřte vždy na více místech, minimálně ve třetinách šířky. Nejmenší naměřená hodnota je ta, se kterou musíte pracovat.

Než s boxem pohnete, zkontrolujte, zda není přelepený páskou, která se při tahu přetrhne. Pokud je box otevřený nebo jen zaklopený, přeneste ho i s víkem. Nikdy ho nenaklánějte přes hranu – i malý náklon stačí, aby se obsah převalil a víko odskočilo. Když box sundáváte z výšky, držte ho oběma rukama za kratší strany, ne za víko. Víko se při nesení často uvolní, protože bývá jen nasazené.

Hloubka ponoru (botn) je vzdálenost od podrážky k nejvyššímu bodu vnitřku boty. Není to totéž co velikost boty. Dvě boty označené stejnou velikostí mohou mít ponor rozdílný o několik milimetrů až centimetrů. Právě tento rozměr rozhoduje o tom, jestli se noha v botě posune, nebo jestli bude tlačit. Změřit ponor je snadné, ale málokdo to dělá správně.

Typická chyba je nechat dveře koupelny po sprše otevřené „aby to vyvětralo". Tím se vlhkost přesune přesně do šatny a ložnice. Lepší je koupelnové dveře zavřít a nechat vlhkost odejít odtahem mimo obytné místnosti. Pokud má koupelna okno, vyvětrejte krátce a intenzivně, ne na hodiny doširoka.

Obaly, které opravdu chrání, a ty, které škodí Plastové průhledné obaly ze čistíren jsou nejčastější chybou. Nechávají oblečení dýchat jen minimálně, zadržují vlhkost a při delším skladování podporují zápach a plíseň. Prach sice nepropustí, ale vlhkost uvnitř napáchá větší škodu než prach zvenčí. Vhodnější jsou prodyšné textilní obaly z bavlny nebo netkané textilie, které prach zadrží a zároveň umožní cirkulaci vzduchu. U krátkodobého skladování stačí i prostěradlo přehozené přes tyč, pokud sahá až k zemi.

Základem je správné ramínko. Kovová tenká ramínka drží tvar, ale látku v ramenní části často vytahují a vytvářejí mezery, kterými prach proniká do vrstev. Širší ramínka s protiskluzovým povrchem udrží oděv na místě a zabrání jeho posouvání po tyči. U těžších kabátů a sak je vhodné použít ramínka tvarovaná podle šířky ramen. Nesprávné ramínko znamená, že oděv visí nakřivo, dotýká se sousedních kusů a prach se mezi nimi přenáší třením.

Čištění obalů je část, na kterou se zapomíná. Textilní obaly samy absorbují prach a po několika měsících ho předávají zpět na oděv. Perte je dvakrát ročně v jemném pracím prostředku, nejlépe bez aviváže, která snižuje savost vláken. Před navlečením je nechte zcela uschnout. Vlhké obaly jsou horší než žádné. Stejně tak kontrolujte ramínka – prach se drží na jejich povrchu a při každém přesunu se část uvolní na látku.

U vzácnějších kusů, jako jsou vlněné obleky nebo hedvábné šaty, se vyplatí krátkodobé skladování v prodyšném obalu a dlouhodobé v plátěném pytli s uzávěrem. Nikdy je neukládejte do vakuových sáčků, pokud k tomu není výslovný důvod – vlákna potřebují vzduch. Pokud se prachu nezbavíte ani při dodržení všech kroků, zkontrolujte filtr v sušičce nebo pračce, odkud se prach může šířit do okolí. Často stačí vyčistit větrací mřížky a prach v šatně zmizí.

Prach na ramínkách není jen estetický problém. Částice se usazují v tkanině, postupně ji obrušují a u tmavých a lesklých materiálů vytvářejí šedavý film, který se špatně odstraňuje. Nejčastější chybou je řešit následky místo příčiny: lidé oblečení pravidelně čistí, ale nechávají ho viset v otevřeném prostoru, kde je prach neustále v pohybu. Účinná ochrana stojí na třech věcech – jak oblečení visí, čím je zakryté a jak často se prostor uklízí.

Prostor hraje stejně důležitou roli jako obal. Oblečení na ramínkách nemá viset v místnosti, kde se spí, vaří nebo větrá otevřeným oknem. Pokud je to možné, vyčleňte uzavřenou skříň s dvířky, ne otevřený stojan. Mezi jednotlivými kusy nechte mezeru alespoň na dva prsty, aby se látky nedotýkaly a prach se nepřenášel. Skříň pravidelně vytírejte navlhčeným hadříkem, ne suchým – suchý hadr prach jen rozvíří a ten se usadí zpět.