5 zásad, díky kterým budou zuby psa a kočky zdravé

Během jízdy dělejte přestávky každé dvě hodiny. Pes potřebuje nejen vyvenčit, ale také napít a protáhnout se. Vodu vozete vlastní, změna zdroje vody může způsobit průjem. Misku postavte na zem, nenechávejte psa pít z louže u silnice. Krmení odložte až na konec cesty, jinak hrozí zvracení z plného žaludku. Typická chyba je dát psovi velké jídlo před odjezdem, protože „aby nebyl hladový". Opak je správný.

Profesionální čištění ultrazvukem jednou ročně je standard pro psy středních a velkých plemen a pro kočky starší tří let. Zákrok probíhá v celkové anestezii, takže před ním veterinář vyšetří krev a srdce. Bez narkózy se kámen pod dásní neodstraní a zánět se vrací.

Kloubní doplňky u psů nefungují jako lék, který zabere do druhého dne. Aby měly vůbec nějaký účinek, musí se podávat dlouhodobě, ve správné formě a ve chvíli, kdy je pes ještě schopen je zpracovat. Pokud pes kulhá, na doplňky už je pozdě — patří k veterináři. Podpůrné přípravky mají smysl především jako prevence u rizikových plemen, u starších psů a u psů s vysokou zátěží, ne jako náhrada diagnostiky.

Kloubní výživa u psa není jednorázová záležitost. Mnoho majitelů začne podávat doplňky, až když pes kulhá nebo odmítá skákat do auta. V tu chvíli už ale bývá chrupavka poškozená a doplňky samy o sobě problém nevyřeší. Rozdíl mezi psem, který dostává kloubní výživu preventivně, a psem, u kterého se nasazují až po prvních obtížích, je zásadní – v prvním případě se zpomaluje opotřebení, ve druhém se pouze mírní následky.

Začněte opravdu malou dávkou – u psa velikosti středního plemene asi čajová lžička, u kočky půl lžičky. Kvásek nikdy nepodávejte syrový přímo z lednice, protože studená fermentační kultura může vyvolat křeče. Nechte ho vytemperovat na pokojovou teplotu a vmíchejte ho do běžného krmiva. První podání sledujte alespoň 24 hodin. Pokud se objeví průjem, zvracení, nadýmání nebo nechutenství, kvásek vysaďte a příště ho už nezkoušejte. U citlivých plemen nebo zvířat s chronickým onemocněním střev se poraďte s veterinářem předem.

Typická chyba je koupit misku příliš velkou s hlubokými záhyby. Pes se k jídlu nedostane a přestane jíst úplně. Další častá chyba je nechat misku klouzat po hladké podlaze. Podložte ji protiskluzovou podložkou nebo položte na koberec. Někteří psi misku převrhují a pak ji nosí po bytě – pokud to dělá i váš pes, zvolte těžší variantu nebo misku s gumovým dnem.

Miska proti žrádlu není nutná pro každého psa. U psů, kteří žerou pomalu a v klidu, je zbytečná. U psů s diagnostikovanou dilatací žaludku nebo jinou vážnou diagnózou se nejdřív poraďte s veterinářem, protože zpomalení příjmu potravy nemusí být to, co váš pes potřebuje. Stejně tak u štěňat, která ještě jedí několikrát denně, může být miska kontraproduktivní – potřebují jíst, ne se trápit.

Miska proti žrádlu není žádný zázrak, ale pomůcka, která řeší jeden konkrétní problém: pes, který do sebe nasype celou dávku během půl minuty a pak zvrací, nadýmá se nebo krade ostatním. Nejde o to zabránit psovi v jídle, ale zpomalit ho. Než ji koupíte, zkuste pochopit, proč pes tak zrychleně žere. Často za tím stojí konkurence v domácnosti s více psy, stres z minulosti nebo prostě návyk z útulku.

Nejjednodušší ověření, jestli má smysl o misce vůbec uvažovat, je změnit způsob podání. Nasypte běžnou dávku na velký plech nebo na pečicí papír a rozprostřete granule do jedné vrstvy. Pokud pes i tak zhltne vše do minuty, miska proti žrádlu mu pomůže. Pokud ale jí pomalu a nechává zbytky, problém není v rychlosti a miska nic neřeší.

První dny dávejte do misky jen část dávky a zbytek dosypte po dokončení. Pes, který nikdy neřešil překážku, může být zmatený a odejít. Nenechte ho vyhladovět, ale ani mu nedávejte klasickou misku jako záchranu. Trvejte na tom, že jídlo je pouze v misce proti žrádlu, a po dvou až třech dnech si zvykne. Pokud ne, zkuste jiný typ překážek – ne všechny tvary vyhovují všem psům.

Jak misku vybrat a co hlídat při prvním použití Vyberte misku podle velikosti psa a tvaru čumáku. Krátkolebí plemena potřebují mělčí misku s širšími výstupky, jinak se dostanou k jídlu jen obtížně a přestanou se snažit. Dlouholebí psi naopak zvládnou hlubší labyrint. Materiál volte podle toho, jak pes žere – plast je lehký a může klouzat po podlaze, nerez je těžší a lépe drží, ale bývá dražší. Keramika je stabilní, jen se může rozbít.

Začněte pomalu a s vlastním prstem Než sáhnete po kartáčku, nechte zvíře zvyknout si na dotek v tlamě. Několik dní mu prstem přejíždějte po vnější straně zubů a dásních, vždy po krátkých chvilkách a s odměnou. Teprve pak přidejte kartáček namočený ve vodě. Kočky i malí psi snášejí lépe prstový kartáček, větší psi klasický s měkkými štětinami. Pasty pro lidi nikdy nepoužívejte, obsahují fluoridy a xylitol, které jsou pro zvířata toxické. Psí a kočičí pasta je jen doplněk chuti, sama o sobě zuby nečistí.