5 zásad držení trekových holí, které šetří kolena

První jízda nemá být o samostatném šlapání, ale o pocitu rovnováhy. Nechte dítě nejprve odrážet se nohama ze země, i když už má pedály. Teprve když samo zvedne nohy a udrží kolo v přímém směru, přejděte na šlapání. Držte kolo zezadu za sedlo, ne za řídítka – zařídítka dítěti ztěžujete práci a navíc ho nutíte k nepřirozenému předklonu. Během jízdy nestůjte před kolem ani na straně, kam dítě padá. Ustupte dozadu a nechte ho, ať samo koriguje směr. Většina rodičů podvědomě kolo přidržuje příliš dlouho, čímž dítěti brání v tom, aby si rovnováhu osahalo samo.

Zanedbání se neprojeví hned, ale postupně. Nejprve se prodlouží dráha pedálu, pak se objeví pružný pocit při brzdění, nakonec může selhat i ruční brzda nebo spojka, pokud používají stejnou kapalinu. Kromě bezpečnosti jde i o peníze: voda v systému způsobuje korozi zevnitř, zanese se do třmenů a válečků a oprava vyjde několikanásobně dráž než výměna kapaliny. Výměna je přitom rutinní úkon, který trvá hodinu i s odvzdušněním.

Stěna nad postelí je mrtvý prostor jen zdánlivě. Dvě úzké police nebo jedna hlubší police nad čelem postele pojmou knihy, brýle, léky i drobnosti, které jinak leží na nočním stolku. Pozor na výšku – pokud si při sezení na posteli narazíte hlavu, police je moc nízko. Stejně tak dveře: na jejich vnitřní stranu se vejde věšák na župany, organizér na šperky nebo plátěný závěs s kapsami. Musí ale zůstat průchod, jinak dveře přestanou jít otevřít.

Jak měnit držení podle terénu a sklonu Z kopce je to jiná mechanika. Hole prodlužte, ale ne tolik, abyste se museli předklánět. Hrot stavte před sebe a níž po svahu, ne těsně k noze. Tím získáte oporu dřív, než došlápnete. Nepoužívejte hole jako brzdu na poslední chvíli – pokud do nich spadnete celou vahou, dostanou ránu zápěstí i lokty. Plynulý kontakt s terénem je lepší než náraz.

Při chůzi do kopce pracujte s holemi jako s pádly. Pravá hůl jde dopředu současně s levou nohou a naopak. Hrot zapichujte vedle chodidla, ne před něj, a odrážejte se od něj. Tím přesunete část práce z nohou do horní poloviny těla. Typická chyba je, že člověk hůl jen tak vleče za sebou nebo ji drží křečovitě celou dlaní. Popruh veďte přes zápěstí, rukojeť držte uvolněně, palec obejme jen lehce.

Voda se do kapaliny dostává dvěma cestami. Jednak jsou brzdové hadičky a těsnění mikroskopicky propustné, jednak kapalina sama ochotně přijímá vlhkost ze vzduchu. Čím víc vlhkosti, tím nižší bod varu. Při prudkém brzdění z kopce nebo při opakovaném brzdění v zácpě se kapalina u třmenů zahřeje, voda se začne vařit a v systému vzniknou bubliny. Plyn je stlačitelný, takže pedál jde najednou na podlahu a brzdný účinek zmizí. Řidič to obvykle poprvé zjistí v momentě, kdy už nemá kam uhnout.

Brzdová kapalina je jediná součást brzd, kterou nelze posoudit pohledem. V nádobce vypadá čistá, hladina drží, pedál funguje. Přesto po dvou až třech letech obsahuje tolik vody, že se její bod varu propadne z původních zhruba 230 °C někam k 150 °C. A to je přesně stav, kdy brzdy přestávají fungovat ve chvíli, kdy je potřebujete nejvíc.

Jak zubní kámen odstranit a čemu se vyhno

Turistické hole nejsou jen dekorace. Při správném držení odvedou z kopce část zátěže z kolen a při výstupu přidají pořádný záběr. Jenže většina lidí je používá špatně: mají je příliš dlouhé, nestřídají fáze pohybu nebo je zapichují před sebe jako berle. Následující zásady vycházejí z toho, co se v praxi opravdu osvědčuje.

Pozor na dvě časté chyby. První je domněnka, že když se dolije nová kapalina do staré, problém se vyřeší. Není to pravda — mícháním se sníží bod varu i nové kapaliny a vlhkost ve staré zůstane. Druhá chyba je výměna bez odvzdušnění. Po výměně musí mechanik systém pořádně odvzdušnit, jinak v něm zůstane vzduch a pedál bude měkký. Odvzdušňovat se má v předepsaném pořadí od kola nejdál od hlavního válce, u některých vozů je nutné aktivovat diagnostikou i protiblokovací systém.

První věc je délka. Postavte se na rovinu, uchopte rukojeť tak, aby předloktí svíralo s paží pravý úhel, a hrot se dotýká země. U výstupu pak hůl zkraťte o několik centimetrů, u sestupu naopak prodlužte. Tím se mění těžiště a hole vás podpírají přesně tam, kde to potřebujete. Mnoho lidí má jednu délku na všechno a diví se, že je ramena bolí.

Na kamenitém nebo kluzkém povrchu zkraťte krok a držte hole blíž u těla. Na prudkém svahu se vyplatí střídat fáze: nejprve pevně zapřít obě hole, pak teprve přenést nohu. Vyhněte se tomu, abyste obě hole zapichovali současně na stejnou stranu – ztrácíte stabilitu. Rovněž si hlídejte, zda hroty nejsou tupé; na skále a v blátě kloužou a veškerá práce je zbytečná. Stejně tak dávejte pozor na ostré hrany, které mohou popruh přeseknout.