5 znaků, podle kterých poznáte renesanční palác na první pohled

Košíře dnes působí jako klidná vilová čtvrť nedaleko centra, ale její dnešní tvář je výsledkem dlouhého vývoje, který začal už ve středověku. Jestliže se chcete při procházce orientovat v jejích proměnách, vyplatí se sledovat stopy staré zástavby i moderních zásahů. Klíčové je vědět, kde hledat původní vesnické jádro a jak se liší od mladších čtvrtí, jako jsou Smíchov nebo Jinonice.

Renesanční palác poznáte nejspolehlivěji podle dvora a vstupního portálu. Tyto dva prvky prošly v 16. století zásadní proměnou, která odlišuje renesanci od gotiky i baroka. Zaměřte se na detaily, které architekti záměrně zdůrazňovali, a vyhnete se záměně s pozdějšími slohy.

Pokud plánujete návštěvu, přizpůsobte tomu čas. Palác je otevřený celoročně, ale exponáty v přízemí bývají nejlépe přístupné dopoledne. Nezapomeňte, že vstup do expozic je spojen s prohlídkou stálé sbírky Národní galerie, což znamená, že sem nepatří jen historie stavby. Většina lidí dělá chybu, že se zaměří pouze na slavný sál v prvním patře. Přitom právě zadní trakt, kde bývaly obytné úložné prostory v malém bytě, ukazuje, jak šlechta skutečně žila. Prohlédněte si i nádvoří – z ulice není vidět, ale jeho dispozice prozrazuje, že palác vznikl spojením dvou starších domů.

Co dělat, abyste neprohlédli skutečný charakter čtvrti Největší chyba je soustředit se jen na hlavní třídy, jako je Vinohradská nebo Anglická. Skutečná atmosféra se skrývá ve vnitroblocích a menších uličkách, kde dodnes stojí původní domy s dvorky. Zkuste si naplánovat procházku od náměstí Míru směrem k vyšším polohám, klidně i bez mapy. Zabloudíte, ale to je přesně to, co vám umožní objevit zapomenuté zahrady, malé parky a klidná zákoutí. Dejte si ale pozor na to, že řada vnitrobloků je soukromých a vstup do nich je zakázán. Respektujte to a nevstupujte tam, kde je závora nebo cedule.

Začněte u vstupního portálu. Renesanční portál je téměř vždy symetrický, s půlkruhovým nebo segmentovým obloukem. Klíčové jsou bosované ostění – kamenné kvádry s hrubým povrchem a výraznými spárami, které vytvářejí dojem pevnosti a řádu. Všimněte si také nadpraží: často nese letopočet, erb nebo latinský nápis, který oslavuje stavebníka. Pokud je portál vsazen do fasády s rustikou, máte téměř jistotu renesance. Pozor na barokní portály, které bývají bohatě zdobené volutami a sochami – renesance je střídmější a geometričtější.

Když se řekne barokní palác Kinských, většina lidí si vybaví dominantu Staroměstského náměstí. Málokdo ale ví, že za touto fasádou se skrývá příběh, který se liší od sousedních domů. Než se do návštěvy pustíte, stojí za to pochopit, proč palác vypadá tak, jak vypadá. Na rozdíl od přísně symetrických staveb, jako je například Clam-Gallasův palác, má Kinských fasáda rafinovanou asymetrii. Všímejte si při prohlídce, jak se okna směrem k vrcholu zmenšují a jak se mění jejich rytmus – to je typický znak vrcholného baroka, který laik snadno přehlédne.

Pokud jde o fotografování, respektujte zákazy v některých sálech. Obvykle je povoleno focení bez blesku, ale v místech s citlivými grafikami to neplatí. Místo toho, abyste se zlobili, využijte čas na nebo si zapište, které prvky vás zaujaly. Po prohlídce se vyplatí projít si palác zvenčí ještě jednou, ale z opačné strany náměstí. Získáte tak perspektivu, kterou z bezprostřední blízkosti nevidíte – oceníte zejména, jak palác kontrastuje s gotickým Týnským chrámem. Tento kontrast je přesně to, co dělá z paláce Kinských výjimečnou stavbu: ukazuje, jak baroko dialogicky reaguje na starší architekturu.

Jak se vyhnout nejčastějším omylům při návštěvě Největším omylem je domnívat se, že palác je jen jednou budovou. Ve skutečnosti se jedná o komplex, který zahrnuje i bývalý palác Kolovratů, s nímž je propojen vnitřním průchodem. Pokud si chcete prohlédnout obě části, počítejte s tím, že prohlídka zabere víc času, než byste čekali. Doporučuji vyhradit si alespoň dvě hodiny, ale ne více než tři – po třech hodinách začíná být návštěvník unavený a detaily splývají. Další chybou je spoléhat se nábytek na míru paměť. Zaznamenejte si poznámky hned po odchodu z každé místnosti, protože exponáty v sousedních sálech jsou si podobné a snadno se zamění.

Co dělat, když si chcete sgrafita prohlédnout bez davů Největší chybou je přijít v poledne. V tu dobu je před palácem nejvíc lidí, a vy tak nevidíte souvislé plochy vzorů. Využijte raději otevírací dobu hned po otevření, nebo naopak poslední hodinu před zavřením. Všimnete si, že slunce v pozdních odpoledních hodinách vrhá na fasádu šikmé paprsky, které zdůrazňují hloubku škrábaných linií. Pokud jste na Hradčanech v zimě, kdy je slunce nízko, máte jedinečnou šanci vidět sgrafita v ostrém bočním světle, které odhalí i drobné rýhy.