5 způsobů, jak zklidnit sourozenecké hádky o hračky

Další oblastí, kde můžete výrazně pomoci, je organizace návštěv. Novopečené matky často trpí tím, že musí hostit příbuzné a přátele, i když se cítí unavené a potřebují klid. Domluvte se s ní předem, koho pustíte do bytu a kdy. Zahrajte roli „vrátného": v případě potřeby odmítejte návštěvy s tím, že je nejlepší doba přijít příští týden. Ujistěte se, že máte domácí oblečení na spaní, dostatek jídla a věci první potřeby. Připravte si seznam čísel na odborníky (dětský lékař, laktační poradkyně) a nezdráhejte se je kontaktovat, i když si nejste jistí.

Poslední dny před odjezdem nechte dítě, ať si prožije těšení, ale zároveň se připravte na to, že může mít pochybnosti. Dejte mu prostor se zeptat, a pokud bude chtít, přečtěte si spolu informace o táboře. Až přijde den odjezdu, buďte klidní a usměvaví. Loučení protahujte, ale neplačte před ním. Dejte mu najevo, že mu věříte a že se těšíte, až si bude vyprávět zážitky. Dítě, které cítí vaši podporu, zvládne první tábor bez problémů.

Nezapomínejte na to, že vaše partnerka prochází těžkým poporodním obdobím, kdy může pociťovat smutek, úzkost nebo podrážděnost. Neberte si to osobně. Nereagujte na návaly emocí argumentací nebo poučováním. Místo toho nabídněte konkrétní pomoc: „Vezmu si malou na půl hodiny, ty si dej sprchu." „Uvařím večeři, ty si lehni." Vyhněte se větám typu „však to přejde" nebo „musíš být silná". Takové fráze jen zvyšují pocit, že její prožívání není bráno vážně. Pokud pláče, jen buďte přítomni. Ticho a objetí často řeknou víc než tisíce slov.

Když hádka vypukne, nejprve oddělte děti od sebe a dejte jim čas se uklidnit. Nechte je sedět na různých místech alespoň pět minut. Poté je posaďte naproti sobě a vyzvěte je, aby každý řekl, co se stalo, a jak se cítí. Vy jen posloucháte a parafrázujete: „Takže ty jsi měl obavy, že ti Lukáš rozbije auto, když si s ním bude hrát?" Tím děti učíte pojmenovávat emoce a vidět pohled druhého. Nepřerušujte je, nehodnoťte, kdo má pravdu. Cílem je, aby se obě děti cítily pochopeny, ne aby vyhrál ten, kdo křičí hlasitěji.

Jaké doklady si připravit a na co si dát pozor Žádost se podává na předepsaném formuláři, který získáte na úřadu práce nebo v elektronické podobě. K žádosti je třeba doložit doklad o výši příjmů za uplynulé kalendářní čtvrtletí – pozor, ne za měsíc, ve kterém žádáte. Pokud jste zaměstnaní, přiložte potvrzení od zaměstnavatele. Pokud podnikáte, doložte přehled o příjmech a výdajích. U lidí s nepravidelnými příjmy je častou chybou, že zahrnou pouze měsíční výplatu a zapomenou na jednorázové odměny nebo náhrady mzdy – to pak vede k přepočtu a následnému přeplatku.

Typickou chybou rodičů je, že dítěti slíbí, že si ho vyzvednou, když se mu nebude líbit. Tím mu dávají pocit, že útěk je řešení. Místo toho ho naučte, že stýskání je normální, ale že to přejde. Domluvte se na pravidlech komunikace – kdy bude možnost zavolat si, a co dělat, když mu bude smutno. Můžete mu dát předem napsaný dopis, který si přečte, až mu bude těžko. To je lepší než telefon, který na táboře stejně často není povolený. Pokud dítě pláče při loučení, nepropadejte panice – vedoucí mají s tímto zkušenosti a vědí, jak ho zabavit.

Typickou chybou je také odměňování za každou drobnost. Když dítě dostane bonbón za to, že si uklidilo boty, brzy nebude ochotné udělat nic bez odměny. Místo hmotných odměn používejte slovní uznání zaměřené na konkrétní čin: „Děkuji, že jsi dnes sám vynesl koš, to mi moc pomohlo." Vnitřní motivace se pak buduje přirozeně, protože dítě cítí, že jeho přínos má smysl.

Rodičovská trpělivost má své limity, a to je v pořádku. Pokud se hádky opakují stále dokola a vy cítíte, že vás to vyčerpává, domluvte si s partnerem, že se v řešení střídáte. Krátká pauza vám pomůže zachovat klid a nadhled. Důležité je také nepřenášet na děti vlastní pocity viny – sourozenecké konflikty jsou normální a neznamenají, že jste selhali. Naopak, když děti prožijí spor a najdou řešení, učí se důležité sociální dovednosti pro celý život. Vaše role není být policistou, ale průvodcem, který jim ukazuje, jak se domluvit.

Při balení zapojte dítě do výběru oblečení a věcí. Nechte ho, ať si vybere oblíbený plyšák nebo knížku, kterou si vezme s sebou. Dejte mu ale jasný seznam, co nesmí zapomenout – od pyžama po boty na vodu. Nezapomeňte na léky, pokud je potřebuje, a na drobnost, která mu připomene domov, třeba fotku rodiny. Důležité je, aby dítě vědělo, co má v batohu, a umělo si najít své věci. Nekupujte mu nové značkové oblečení, raději starší kousky, které nemusí litovat, když se zašpiní nebo ztratí.