Co se stane, když místo soupeření zvolíte hru bez poražených

Kooperativní hry nejsou jen pro děti. Fungují i v dospělých kolektivech jako trénink komunikace a rozhodování pod tlakem. Nejde o to vyhrát, ale naučit se domluvit. A to je dovednost, která se hodí i mimo stůl.
U úzkých chodeb platí, že méně je více. Vyhněte se míčům, které se odrážejí nepředvídatelně, a těžkým předmětům, které při pádu rozbijí, co jim stojí v cestě. Papírová koule, lehká látka nebo vlastní tělo stačí. Také pozor na ponožky na hladké podlaze – kloužou víc, než se zdá, a právě na konci chodby, kde se nejvíc brzdí, to bolí. Bosá noha nebo obuv s měkkou podrážkou je jistota.

První past: listy se lisují za vlhka. Vložte je mezi novinový papír a zatížíte těžkými knihami. Nechte je lisovat alespoň tři dny. Pokud spěcháte, If you beloved this article and you also would like to collect more info regarding Http://Bookmarkingcentrals.Com/User/Chiclaude349/History/ please visit our own website. použijte žehličku přes papír, ale pozor – příliš horká žehlička list spálí a zkřehne. Lisování v mikrovlnné troubě je riskantní, listy se snadno vznítí. Lepší je trpělivost.

Předem si připravte konkrétní scénář prvních patnácti minut. Ne obecně, DokončEní InteriéRu ale doslova: co řeknete, co uděláte, kam se postavíte. Pokud vedete kurz nebo workshop, stůjte tak, abyste viděli na všechny a oni na vás. Vyhněte se tomu, abyste stáli za stolem nebo za projektorem. Fyzická blízkost bez tlaku funguje lépe než přátelský tón z dálky. Když někdo přijde pozdě, nereagujte zvláštním uvítáním před ostatními. Krátce přikývněte, ukažte místo a pokračujte. Pozdní příchod se tím nescénuje a skupina se nerozpadne.

Časté chyby: přírodniny sbíráte v dešti, pak doma hnijí. Lepíte vlažným tavným lepidlem, které se odlupuje. Používáte příliš mnoho materiálu a výrobek se rozpadá. Necháte děti pracovat s ostrými nůžkami bez dozoru. Zapomenete výrobek zkontrolovat před spaním – malé části mohou spadnout a dostat se do pusy. Po tvoření vždy ukliďte zbytky a umyjte stůl.

Druhá varianta je „odraz od strany". Hráči se postaví čelem k jedné stěně, dlaněmi se jí dotknou a pomalu couvají k protější stěně. Nesmí se otočit ani zvednout paty. Když se lopatkami dotknou protější stěny, zastaví se a zkusí uhodnout, kolik centimetrů zbývá do konce chodby. Poté se otočí a změří to krokem. Trest za náraz do zdi je jedno kolo stát. Tato hra nutí člověka vnímat tělo v prostoru a nešlapat naslepo.

Jak hrát, aby to fungovalo Pravidla si přečtěte předem, ne za pochodu. U kooperativních her se vyplácí, když jeden člověk zná pravidla do detailu a ostatní se ptají. Během hry mluvte nahlas, co vidíte a co plánujete. Typická chyba je tichá domluva: dva hráči si myslí, že si rozumí, ale každý dělá něco jiného. Další častá chyba je takzvaný „efekt vůdce" – nejsilnější hráč začne rozhodovat za všechny. Tomu se dá předejít tak, že se po každém tahu rychle zeptáte: „Souhlasíš? Máš jiný nápad?"

Většina her, které známe ze stolních desek nebo z dětských kroužků, stojí na jednoduchém principu: jeden vyhraje, ostatní prohrají. Dítě se učí, že prohra je normální, ale zároveň si odnáší pocit, že jeho úspěch závisí na neúspěchu druhého. Kooperativní hry tento vzorec obracejí. Cílem není porazit spoluhráče, ale společně zvládnout úkol, který hra předkládá – dostat se z bludiště, uhasit požár, zachránit město před záplavou. Vyhrává se jako tým, nebo prohrává jako tým.

Počítejte s tím, že první hra bude zmatená. To je normální. Nechte děti, ať zkusí vlastní strategii, i když je podle vás špatná. Právě na chybě se nejlépe učí, co funguje. Pokud hra skončí prohrou, nechte chvíli na rozebrání: Co jsme mohli udělat jinak? Kde jsme ztratili čas? Co bychom příště zkusili? Tím se z porážky stane informace, ne důvod k pláči.

Než začnete, ujasněte si, co od hry chcete. Není to soutěž o to, kdo je chytřejší. Není to ani terapie, i když může pomoci dětem, které špatně nesou prohru. Zkuste nejprve hru, kde je porážka měkká a kde se dá rychle začít znovu. Vhodné jsou hry s krátkým průběhem, jasnými pravidly a viditelným cílem. Vyhněte se hrám, kde jeden hráč řídí ostatní – i když vypadají kooperativně, ve skutečnosti vytvářejí tichou hierarchii.