Co se stane, když v volném pádu neposlechneš pokynů instruktora

Typickou chybou je vynechávání čištění okolo kroužků a drátků kvůli obavě, že se něco uvolní. Opak je pravdou – zanedbaný povlak vede k demineralizaci skloviny a vzniku bílých skvrn, které po sundání rovnátek zůstanou. Další chybou je používání tvrdých kartáčků a abrazivních zubních past, které keramiku poškrábou. Někteří lidé také příliš spoléhají na ústní vodu a vynechávají nit nebo mezizubní kartáček, přestože právě mezizubní prostory jsou u fixních rovnátek nejrizikovější.

Velikost se neřídí jen číslem na etiketě. Dítěti se měří noha vsedě i vestoje, protože při zátěži se chodidlo prodlouží i rozšíří. Mezi špičkou prstu a koncem boty má zůstat asi půl centimetru, ne víc. Příliš velká bota nutí dítě křečovitě držet prsty, aby nespadlo, a to vede k zakopávání. Příliš malá bota tlačí a dítě ji bude demonstrativně shazovat. Zkuste botičky nasadit doma, nechte dítě chvíli jen stát a sledujte, jestli se prsty nekroutí a jestli pata zůstává na místě.

Typická chyba je spoléhat na to, že tě jistící osoba „nějak" podrží. Na převisu se pád neodehrává svisle dolů, ale po oblouku. To znamená, že tě to může hodit do stěny nebo naopak do prázdna. Proto je nutné mít jištění připravené na dynamické zachycení a počítat s tím, že tě to může otočit. Nikdy nepouštěj jisticí ruku z lana, i když se zdá, že je vše v klidu.

Nejčastější chyba je ignorovat povel „uvolni se" a dál tlačit do rukou. Tím se dostaneš do nestabilní polohy a instruktor tě musí chytit dřív, než plánoval. Další chyba je reagovat na povel pozdě, protože posloucháš jen jeden a přehlédneš druhý. Vždy poslouchej celý sled povelů, ne jen první slovo. Pokud něčemu nerozumíš, řekni to před seskokem. Ve vzduchu se nic nevysvětluje.

Lidé kupují drahé nůžky a zapomenou na rukavice. Přitom při jakémkoli kontaktu s cizí krví jsou latexové nebo nitrilové rukavice to první, co si nasadíte. Do batohu patří alespoň dva páry, zabalené tak, aby se daly rychle vytáhnout. Stejně podceňované je záložní škrtidlo – ne to z lékárničky, ale skutečné, které se dá utáhnout jednou rukou. Dále mějte po ruce izotermickou fólii, náplast na puchýře, nůžky s tupou špičkou a pinzetu na klíšťata nebo třísky.

Nejčastější chyba je příliš mnoho mouky během válení. Těsto pak ztratí vlhkost a po upečení je hutné. Druhá chyba je studené vejce a máslo přímo z lednice – těsto se hůř spojí a déle kyne. Třetí chyba je pečení ve studené troubě: vložte plech až do vyhřáté trouby, jinak kynuté těsto klesne. Když těsto přesto nevykyne, nevyhazujte ho. Přidejte lžičku octa a nechte ho ještě půl hodiny v teple, často se vzpamatuje.

Povel „stop" nebo „stůj" znamená, že máš přestat s jakýmkoli pohybem a zůstat v poloze, ve které jsi. Nepokoušej se nic opravovat. Instruktor potřebuje klidnou základnu, aby mohl zasáhnout. Další povel „toč se" nebo „otoč se" znamená, že máš zahájit rotaci trupem, ne rameny. Rotace rameny je pomalá a neúčinná, proto ti ji instruktor vždy opraví.

Jak vypadá správná reakce ve vzduchu Reakce musí být okamžitá, ale ne zbrklá. Když uslyšíš „ruce", pohni lokty, ne celými pažemi. Když uslyšíš „nohy", zapracuj kyčlemi, ne jen koleny. Instruktor sleduje tvůj pohyb a podle něj volí další povel. Pokud zareaguješ přehnaně, přestane ti dávat další pokyny a chytí tě, což znamená, že ses odchýlil od plánu. Typická chyba začátečníků je, že se snaží otočit hlavu za instruktorem. Tím ztratí orientaci a přestanou vnímat výšku i směr.

Základní povely se týkají polohy těla. „Vypni se" nebo „uvolni se" znamená, že máš přestat tlačit do rukou a nechat tělo v přirozeném oblouku. „Zvedni nohy" tě dostane do stabilnější polohy, když začneš padat naplocho. „Ruce k sobě" slouží k tomu, abys neztratil symetrii a nezačal rotovat. Tyto povely přicházejí vždy před fyzickým kontaktem, aby ses stihl srovnat sám.

Před seskokem si povely projdi nahlas. Ne jen v duchu. Řekni je instruktorovi a nech si je zopakovat. Během volného pádu je hluk větru silný a ty slyšíš jen to, co je krátké a ostré. Pokud máš v helmě komunikátor, ověř si, že funguje ještě v letadle. Během pádu nemáš čas řešit techniku. Vše musí být nacvičené tak, že na povel reaguješ bez přemýšlení.

Během volného pádu nemáš čas přemýšlet. Instruktor na tebe mluví krátce, hlasitě a v ustálených povelích. Pokud je znáš předem, tvá reakce je rychlejší a pád proběhne plynule. Pokud je slyšíš poprvé ve vzduchu, většinou zareaguješ pozdě a může to znamenat nebezpečný rozdíl ve výšce.