Co se stane, když vyrazíte na túru se psem bez přípravy

Během samotného přechodu platí jedno zásadní pravidlo: nikdy nechoďte po hraně, ale vždy se držte turistického značení, i když vede kousek pod vrcholem. Značky jsou umístěné tam, kde je terén nejbezpečnější, a zkracování cesty po hřebeni často vede do suti nebo na skalní stupně, kde hrozí pád. Pokud se přesto dostanete do úseku, kde je stezka úzká a po obou stranách prudký sráz, pohybujte se pomalu, každý krok si rozmyslete a v případě potřeby se přidržujte skály nebo zajistěte batoh, který vám může vyvést z rovnováhy.

Typickým omylem je také kupovat funkční prádlo jen na „nejhorší mrazy". Ve skutečnosti ho využijete po celý rok – na jaře pod tenkou větrovku, v létě při večerním běhu nebo na podzim pod nepromokavou bundu. Právě díky tomu, že odvádí pot, oceníte ho i při teplotách kolem nuly, kdy se běžné bavlněné tričko promění v ledový obklad. Druhá vrstva, která izoluje, by měla být volnější, ale ne příliš – optimální je, když mezi první a druhou vrstvou zůstane vzduchová mezera. Nejlepší volbou je fleece nebo tenká péřová vesta, ale v nouzi postačí i obyčejný svetr z umělého vlákna. Vyhněte se ovšem vlněným svetrům s dlouhým vlasem, které nasávají vlhkost a jsou těžké.

Základem je voda a miska. Pes běží, dýchá s otevřenou tlamou a rychle ztrácí tekutiny. Na každou hodinu túry počítejte s půl litrem vody pro psa. Vezměte si skládací misku, která se vejde do kapsy. Nezapomeňte na pravidelné pauzy – každých 20–30 minut nechte psa napít. Pokud jdete delší trasu, přidejte i lehkou svačinu – granule nebo speciální energetické tyčinky pro psy vám pomohou doplnit energii.

Další praktickou pomůckou jsou takzvané „hraniční linie": staré lesní cesty, které už zarostly, ale v terénu jsou patrné jako mělké příkopy nebo řady starých stromů (často dubů). Pokud najdete takovou linii, jděte podél ní – i když nevede přímo k civilizaci, obvykle míří k lesní správě, loveckému posedu nebo aspoň k širší cestě. Pozor ale na to, že posed může být kilometr od silnice a orientace podle něj vás nezachrání, pokud nemáte ponětí, kde jste.

Po každém výletu, hlavně když byly boty mokré nebo zablácené, je vyčistěte co nejdříve. Nejdřív odstraňte hrubé nečistoty kartáčem a vlažnou vodou. Nepoužívejte agresivní saponáty ani horkou vodu, která ničí impregnaci a vysušuje materiál. Na zbytek nečistot stačí jemný mýdlový roztok. Poté boty nechte volně uschnout při pokojové teplotě, nikdy ne u radiátoru nebo na přímém slunci – rychlé sušení způsobuje praskliny a deformace. Do bot můžete nacpat novinový papír, který nasaje vlhkost a pomůže udržet tvar.

Při výběru funkčního prádla se zaměřte na tři parametry: gramáž, prodyšnost a střih. Gramáž udává tloušťku materiálu – lehčí prádlo (kolem 150 g/m²) je vhodné na běhání nebo intenzivní turistiku v teplejším počasí, střední gramáž (kolem 200 g/m²) na běžnou zimní procházku a těžší prádlo (nad 250 g/m²) na nízké teploty, kdy se příliš nepotíte. Prodyšnost ovlivňuje to, jak rychle uniká teplo – čím vyšší aktivita, tím prodyšnější prádlo potřebujete. Pokud se chystáte na běžky, vyberte tenčí a více prodyšný materiál, na zimní rybačku v klidu naopak silnější vrstvu. Střih by měl respektovat anatomii těla – zvláštní pozornost věnujte oblasti podpaží a ramen, kde se nejvíce potíte. Příliš těsné prádlo v těchto místech omezuje pohyb a způsobuje oděrky.

Co se stane, když zvolíte špatný materiál první vrstvy Nejčastější chyba začátečníků? Sáhnout po bavlněném tričku s tím, že „copak, to stačí". Bavlna nasákne pot, přestane odvádět vlhkost a po chvíli se na kůži vytvoří studený vlhký film. Tělo pak musí vydávat energii navíc, aby se zahřálo, a vy pocítíte nepříjemný chlad i při mírné aktivitě. Funkční prádlo naproti tomu používá syntetická vlákna (polyester, polypropylen) nebo merino vlnu. Tyto materiály nemají savé vlastnosti jako bavlna, místo toho pot rychle přenesou na povrch, kde se odpaří. Vyberte si proto prádlo, které je na dotek suché a lehké, ne těžké a žmolkující. Pokud jde o střih, měl by být přiléhavý, ale ne škrtící – příliš volná vrstva neplní svou funkci, protože mezi látkou a kůží vznikají vzduchové kapsy, které se rychle vyprázdní.

Zásadní je impregnace. Čistá a suchá bota by měla být ošetřena vhodným přípravkem, který odpovídá materiálu svršku – jiný přípravek použijete na nubuk, jiný na hladkou kůži a jiný na textil. Impregnaci nanášejte v tenké vrstvě a v dostatečné míře, ideálně dvakrát až třikrát do roka, případně po každém intenzivnějším promočení. Pokud boty nosíte často, obnovujte ochranu dříve, než začne voda vsakovat – to poznáte podle toho, že se kapky vody místo stékání vsáknou. Tento jednoduchý krok prodlouží životnost výrazně víc než cokoli jiného.