Co zobaczyš, když projdeš Nové Město funkcionalistickou trasou

Sušení rozhoduje o tom, jak dlouho vydrží tvar. Závěsy věšte vlhké přímo na garnýž nebo na sušák do stínu, ne na přímé slunce. Ubrusy sušte rozložené, případně v sušičce na nízkou teplotu, pokud to materiál dovoluje. Žehlete z rubu, případně přes tenkou látku. Len žehlete vždy vlhký, syntetiku na nízký stupeň. Příliš horká žehlička je nejrychlejší cesta k lesklým skvrnám a připáleným vláknům.

„Barevné běhy" nepotřebují žádné pomůcky. Vyznačte čtyři rohy místnosti barvami a děti se pohybují podle pokynů: červená znamená běh na místě, modrá dřep, žlutá stoj na jedné noze, zelená chůze po špičkách. Vedoucí střídá barvy v nepravidelném tempu. Typická chyba je příliš rychlé střídání ze začátku – děti se přestanou soustředit a začnou se srážet. První kolo proto veďte pomalu a teprve pak přidejte tempo.

Nejčastější chyba je praní na příliš vysokou teplotu a s příliš silným pracím prostředkem. Bavlněné povlečení perte na 40 °C, u barevných vzorů klidně na 30 °C. Vyhněte se prostředkům s bělidlem a optickými zjasňovači – ty sice na chvíli zvýrazní bílou, ale u barevných vzorů způsobí vyblednutí a šednutí. Tekuté prostředky se lépe vyplachují než práškové, které mohou zůstat v tkanině a postupně narušovat barvu. Aviváž používejte střídmě, obaluje vlákna a snižuje savost.

Hry, které zvládne i nepose

Praktický postup pro jednu trasu: vyberte si čtyři až pět domů, ne dvacet. U každého strávíte deset minut. Projděte se nejprve po jedné straně ulice, pak se vraťte po druhé. Všímejte si, jak se mění světlo během dne – dopoledne zvýrazní plastičnost fasády, odpoledne naopak. Nepoužívejte blesk, ten detaily zploští. A hlavně: nechoďte do vnitrobloků, pokud tam není veřejný průchod. Mnoho z nich je obydlených a nechtěný vstup je nejen nezdvořilý, ale i protiprávní.

Mokré tenisky po dešti, blátivém výběhu nebo po praní v pračce potřebují správný postup sušení. Pokud je dáte na přímé slunce, k radiátoru nebo do sušičky, guma ztvrdne, pěna se zdeformuje a barva vybledne. Následující postup vám pomůže udržet tvar i odstín.

Funkcionalistické stavby na Novém Městě pražském se neukazují samy. Většina z nich stojí v ulicích, kudy denně procházejí tisíce lidí, a přesto je málokdo zvedne oči nad úroveň výloh. Pokud chcete vidět to, co tvoří skutečnou hodnotu této čtvrti, musíte jít pomalu, dívat se na fasády, římsy, okna a vstupy. První chyba, kterou lidé dělají, je rychlý přesun od jednoho známého místa k druhému. Funkcionalismus se nečte z velkých bulvárů, ale z detailů.

Jak číst průčelí, aniž byste si vymýšleli Funkcionalistická fasáda není jen bílá omítka a pásová okna. Rozhoduje rytmus oken, hloubka ostění, tvar střešní římsy a řešení nároží. Když stojíte před domem, položte si tři otázky: Je okenní pás přerušený nebo plynulý? Je vstup zapuštěný, nebo v rovině ulice? Odpovídá šířka oken výšce podlaží? Odpovědi vám řeknou víc než jakýkoli popisek. Vyhněte se tomu, abyste si stavbu spojovali s jedním autorem jen proto, že to tvrdí jeden zdroj. U funkcionalismu se autorské atribuce často mění a místní názvy mohou být zavádějící.

Z Emy Destinnové se vydejte směrem k Paláci. Není to jeden dům, ale několik objektů, které vznikaly v různých etapách a pro různé účely. Právě tady se vyplatí všimnout si změny měřítka: zatímco obytné domy drží uliční linii a výšku, palácové stavby ji někdy narušují. Na co si dát pozor? Na rekonstrukce, které přidaly nové vrstvy – prosklené vstupy, reklamní panely, klimatizace na fasádě. To nejsou originální prvky a při čtení architektury je musíte odfiltrovat. Pokud si nejste jisti, co je původní, pomozte si historickými fotografiemi, ale berte je s rezervou: ani ony nezachycují stav před všemi úpravami.

Nejdřív tenisky zbavte hrubých nečistot. Vyjměte vložky a tkaničky, protože se suší nejrychleji a jinak brzdí odpařování vlhkosti z vnitřku. Vnější stranu otřete vlhkým hadříkem, případně použijte jemný kartáč. Silné znečištění řešte ručním praním ve vlažné vodě s trochou prostředku na jemné prádlo. Vyhněte se aviváži a bělidlům, která narušují barvu i lepidla.

Začněte u Emy Destinnové. Budova, kde tato pěvkyně žila, není muzeum s cedulí, ale běžný dům s nájemníky. Na místě si všimněte především toho, jak jsou řešená okna a jak je stavba vsazená do uliční čáry. Praktický tip: než vyrazíte, zjistěte si, které průčelí je původní a které prošlo pozdějšími úpravami. Právě necitlivé zásahy z poválečných let často mění proporce a vy pak hledáte něco, co už tam není. Typická chyba je fotografovat jen přízemí a ignorovat horní patra, kde se dochovaly původní prvky.