Dětský pokoj, nebo teenagerský: co změnit a kdy

Nakonec myslete na úklid. Pokud nemá každá věc své místo, zaplaví pokoj nepořádek. Určete bednu na oblečení, koš na papíry a polici na knihy. Nábytek s nožičkami usnadní vysávání. Když je vše na svém místě, zůstane podlaha volná pro sezení i pro rozložení spacáku, když kamarád zůstane přes noc. Pokoj pro teenagery nemusí být velký – musí být chytře rozdělený.

Pokoje pro teenagery se často mění v klubovny. Postel zůstává, ale zmizí pod ní vše ostatní. Pokud chcete, aby v pokoji bylo místo pro kamarády i pro spánek, musíte nejdřív oddělit dvě zóny. Spánek potřebuje ticho, tmu a dost místa na tělo. Kamarádi potřebují místo k sezení, povrch na pití a možnost sedět čelem k sobě. Když se obojí míchá, vzniká chaos.

Světlo dělá víc než nábytek. Jedno hlavní světlo na stropě nestačí. Přidejte stojací lampu k posteli a malou lampičku na stole. Kamarádi ocení tlumené světlo, když se povídá, a jasné, když se hraje hra nebo píše referát. Zatemňovací závěsy zajistí, že se teenager vyspí i pozdě ráno. Elektrické zásuvky rozmístěte tak, aby se daly nabíjet telefony a notebook bez prodlužovaček přes celý pokoj.

Nejčastější chyba je plánovat box až po obkladu. Obklad se lepí na zeď, dlaždice přidají 1–2 cm, a najednou je vnitřní prostor o několik centimetrů menší, než ukazoval nákres. Proto se rozměry boxu měří až po dokončení obkladů, nebo se do projektu počítá s rezervou. Druhá chyba je umístit sprchu do rohu, kde jsou na jedné straně dveře a na druhé topení. Vznikne klín, do kterého se člověk nevejde. Řešením je posunout sprchu na delší stěnu, nebo zvolit rohový box s dvoukřídlými dveřmi, které se otevírají ven.

Podlaha v koutku má být měkká a snadno čistitelná. Kobereček nebo matrace zvládne otřes i drobky, ale musí se dát vyklepat. U menších dětí počítejte s tím, že kniha dřív nebo později upadne nebo se ohne – proto knihy neukládejte přímo pod okno, kde na ně může zatékat při větrání. Zásuvka na nabíječku nebo prodlužovací kabel do koutku nepatří, děti si jich všimnou dřív než knih.

Začněte tím, že postel zvednete nebo posunete ke zdi. Výškové postele nejsou jen pro malé děti; u starších teenagerů řeší nedostatek podlahové plochy. Pod postelí může vzniknout úložný prostor na sezónní oblečení nebo na židle pro návštěvy. Pozor na typický omyl: snažit se nacpat do pokoje gauč. Ten zabere půl místnosti a stejně se na něm sedí špatně. Místo něj použijte dvě židle nebo nízké sedací pytle, které se dají odsunout. Důležité je, aby se daly přesunout, když jde teenager spát.

Před každou návštěvou lůžko rozložte a nechte matrace provětrat alespoň den. Složené lůžko s matrací uvnitř je ideální místo pro plíseň, pokud se do něj dostane vlhkost. Pokud na posteli spí hosté často, investujte raději do pevného lůžka s kvalitní matrací a rozkládací variantu používejte jen jako záložní. Ušetříte si opakované stížnosti na bolavá záda i výměnu celé postele po pár měsících.

Přechod od dítěte k teenagerovi se v pokoji pozná dřív, než si rodiče přiznají, že je potřeba něco měnit. Dítě si hrálo na podlaze, teenager potřebuje místo na učení, na telefonáty, na zavření dveří. Nejde o to koupit nový nábytek, ale odstranit to, co už neplní funkci. Začněte tím, že si s dospívajícím sednete a projdete pokoj společně. Nechte ho rozhodovat o tom, co zůstane. Vy jen hlídejte, aby výsledek nebyl jen estetický, ale hlavně použitelný.

Většina dětí přechází z menší postele do klasické velikosti mezi druhým a třetím rokem, ale věk je jen orientační. Rozhodující je výška dítěte a to, zda mu v současné posteli překáží mříže nebo ho limituje délka. Jakmile hlava při natažení naráží na čelo postele nebo se dítě při otáčení budí, je čas řešit změnu. U novorozeneckých kolébek se často přechází už kolem prvního roku, u přestavitelných postelí vydrží dítě i déle.

Největší chybou je kupovat nábytek bez měření. Změřte pokoj metrem, nakreslete si půdorys na papír a teprve pak hledejte řešení. Dveře a okna musí zůstat průchodné. Pokud jsou v pokoji radiátory, nábytek je nesmí zakrývat. Také počítejte s tím, že teenager roste – co dnes stačí, může být za rok těsné. Proto volte nastavitelné police a skládací židle.

Optický prostor v koupelnovém boxu a kolem kýlu není otázkou estetiky, ale funkce. Špatně zvolený prostor znamená, že se při každém vstupu dotýkáte skla, ramena narážejí do stěn a voda stříká na podlahu. Cílem je, aby člověk vstoupil, otočil se a umyl se, aniž by řešil, kam složí ruce. Reálný prostor pro pohyb je minimálně šířka ramen plus 20 cm na každou stranu. U boxu se uvádí 90 × 90 cm jako spodní hranice, komfortnější je 100 × 100 cm. Kýl (sprchová vanička) by měl mít vnitřní rozměr alespoň 80 cm na šířku; pod 80 cm se už jedná o stísněný prostor, kde se lidé nad 175 cm výšky cítí nesvobodně.