Držení holí do kopce, nebo z kopce: kam patří která ruka
Se solí do vody na rýži to také lidé přehánějí. Voda má být slaná jako mírně slaná polévka, ne jako moře. Pokud rýži vaříte v osolené vodě, snižte množství soli na polovinu oproti zvyku. Rýže přijímá sůl pomalu a snadno se stane, že výsledek je přesolený. Lepší je rýži po uvaření dochutit až na talíři.
Druhá chyba je čas dne. Sbírat bylinky v poledne vypadá romanticky, ale je to přesně naopak. Slunce vypálí z listů nejvíc silic, takže v horku jich je v pletivech nejméně. Berte je brzy ráno, jakmile oschne rosa, nebo podvečer. Nikdy ne za mokra — vlhké bylinky při sušení plesniví mnohem rychleji, i když je dáte na dobře větrané místo.
Kromě hal a irizace se na obloze objevují i další úkazy, které stojí za pozornost. Korona je barevný kruh těsně kolem Měsíce nebo Slunce, vzniká na kapičkách v tenké mlze. Glorii uvidíte, když stojíte na kopci s mlhou pod sebou a Slunce za zády – vypadá jako barevný prstenec s vlastním stínem uprostřed. Noční svítící oblaka se objevují v létě po západu Slunce vysoko nad severním obzorem. Všechny tyto jevy mají jedno společné: chtějí trpělivost a ochotu dívat se vzhůru i mimo hlavní sezónu.
Základ je stejný pro oba směry. Popruh veďte přes hřbet ruky, ne přes dlaň, a sevřete ho tak, aby palec a ukazovák obepínaly rukojeť zespodu. Rukojeť nedržte křečovitě celou dlaní, jinak po pár kilometrech přijdou bolesti předloktí. Délku hole nastavte tak, aby při vzpřímeném postoji s rukou u boku tvořilo předloktí v lokti pravý úhel. Při chůzi do kopce se tato délka zkracuje, při sestupu naopak prodlužuje. Mnoho lidí si nastaví hole jednou na začátku túry a už s nimi nehýbe, což je častá chyba.
Na vlhkost se vyplatí myslet i při samotném štípání. Polena štípejte tak, aby vznikly rovné plochy, které lépe odvádějí vodu. Když narazíte na suky nebo křivé kusy, dejte je na okraj hromady, ne doprostřed. Vnitřek řady potřebuje nejvíc vzduchu. Dřevo kontrolujte po několika týdnech: pokud na povrchu vidíte bílé nebo šedé povlaky, je uvnitř příliš vlhko a je potřeba řadu rozebrat a znovu složit s většími mezerami.
Před každou túrou si zkontrolujte zajištění teleskopických segmentů a stav hrotů. Tupý hrot klouže i na suché cestě. Během chůze střídejte úchop podle potřeby, ale nikdy nenechávejte popruh volně viset přes zápěstí. Při odpočinku hole odložte, ne o ně opírejte celou váhu těla. Kdo zvládne přepínat mezi kratším a delším nastavením podle sklonu terénu, ušetří energii a předejde zbytečným bolestem zad.
Po vykynutí těsto krátce prohněťte, abyste vyhnali vzduch. Tvarujte buchty nebo koláče a nechte je na plechu ještě 15 až 20 minut podkynout. Pečte v troubě předehřáté na 180 °C. Buchty pečte do zlatova, obvykle 20 až 25 minut. Koláče s náplní potřebují o něco méně, kolem 15 až 20 minut. Nikdy neotvírejte troubu v prvních deseti minutách, jinak pečivo spadne.
Ze svahu dolů je situace opačná. Hole prodlužte, aby vás podpíraly v momentu, kdy koleno přebírá náraz. Pravá hůl jde dopředu s pravou nohou, tedy stejnostranně, protože při sestupu hledáte stabilitu, ne odraz. Hrot zapichujte mírně před tělem a došlapujte vedle něj, ne na něj. Tím snížíte tlak na kolena a lépe zvládnete kluzký povrch. Nejčastější chyba je držení holí příliš vysoko nebo jejich zvedání do vzduchu. Tělo pak nedostává oporu přesně ve chvíli, kdy ji potřebuje nejvíc.
Turistické hole nejsou jen podpěra ve chvíli únavy. Při správném držení odlehčují kolena, zpevňují chůzi v nerovném terénu a pomáhají udržet rovnováhu. Jenže stejné hole použité špatně mohou naopak přetěžovat zápěstí, ramena a nutit tělo do nepřirozeného předklonu. Rozdíl mezi kopcem a svažujícím se terénem přitom není kosmetický. V každém směru pracují paže jinak a nastavení hůlky se mění podle toho, co od ní potřebujete.
Do kopce: hole jdou vpřed, ne vedle těla Při stoupání zkraťte hole o několik centimetrů a aktivně je zapíchejte před sebe. Přenášíte tak část práce z nohou na horní část těla. Pravá hůl jde dopředu spolu s levou nohou, levá naopak s pravou. Tento křížový vzorec drží tělo ve svislé ose a brání tomu, abyste se hroutili do předklonu. Typická chyba je zapichování obou holí současně vedle sebe. Tělo se pak houpe do stran, ramena se stáčejí a ztrácíte rytmus. Další častý nešvar je příliš dlouhý krok s holí daleko před tělem. Hůl pak klouže a vy se o ni jen opíráte, místo abyste se od ní odrazili.
V prudkém svahu se vyplatí hole držet blíž u těla a zkracovat je postupně, jak stoupáte. Pokud jdete v hlubokém sněhu nebo v suti, použijte širší talířky, aby se hůl nepropadala. Na skalnatém podkladu naopak dávejte pozor, kam hrot dopadá. Zásadní je nezapichovat hůl do spár mezi kameny, odkud se nedá rychle vytáhnout. Když se hrot zasekne a vy pokračujete v kroku, riskujete vykloubené rameno nebo pád. Rytmus přizpůsobte terénu, ne svému tempu na rovině.