Faustův dům a ďáblova bible: co mají společného a čím se liší

Závěrem si řekněme, že Palác Lucerna není obyčejná budova – je to bludiště, které má svá pravidla, ale dá se v něm pohodlně pohybovat, když víte, na co se zaměřit. Nejdůležitější je nespěchat a věnovat pozornost informačním tabulím, které jsou sice malé, ale pomůžou. Pokud si předem zjistíte, který vchod použít a kde se nachází váš cíl, vyhnete se většině zbytečných komplikací. A když se přece jen ztratíte, zeptejte se kteréhokoli zaměstnance – jsou tu od toho, aby vám poradili.

Typickou chybou turistů je kombinovat obě místa do jedné výpravy s tím, že „to stihnou za odpoledne". Faustův dům je v Praze, ale bibli musíte hledat ve Stockholmu – mezi nimi leží více než tisíc kilometrů. Pokud chcete vidět aspoň náznak podobného rukopisu u nás, zajděte do knihovny, která vystavuje faksimile. Pozor ale na to, že faksimile není originál, a proto si neberte rukavice ani lupu – vystavené kopie jsou určeny pro běžné prohlížení bez ochranných pomůcek.

Vinohrady dnes patří k nejžádanějším pražským adresám. Málokdo si ale uvědomí, že pod dlažbou a secesními fasádami se skrývá příběh, který začal u révy vinné. Když se procházíte mezi domy, zkuste si všímat terénních vln a menších ulic, které kopírují staré cesty mezi vinicemi. Nejde o náhodu – urbanistická struktura čtvrti dodnes odráží středověké rozdělení pozemků.

Typickou chybou turistů je, že si legendu pletou s mučicími nástroji vystavenými na hradě nebo v podzemí. Železná panna, kterou tam vidíte, je téměř vždy replika ze sádry nebo plechu, vyrobená pro zábavu návštěvníků. Skutečné mučicí nástroje se dochovaly jen výjimečně a rozhodně ne v takových počtech. Pokud se chcete vyhnout trapasu, neříkejte, že jste viděli originál – radši se zeptejte na původ exponátu a na to, zda existují historické doklady o jeho použití. Většinou se dozvíte, že jde o dobovou představu.

Praha skrývá místa, kde se historie potkává s legendou tak těsně, že už téměř nelze rozeznat, kde končí fakta a začíná mýtus. Dvě taková místa – Faustův dům na Karlově náměstí a ďáblova bible, známá také jako Codex gigas – bývají často spojována v jeden příběh o smlouvě s peklem. Přesto jde o dva odlišné fenomény, které spojuje jen temná pověst a lidská touha po nadpřirozenu.

První písemné zmínky o vinicích na tomto území sahají do 14. století, kdy Karel IV. zakládal vinice pro zásobování dvora. Praktická rada pro zájemce o historii: nehledejte vinice v dnešní zástavbě, ale v místech, kde se dodnes dochovaly svahy orientované na jih. Typickým příkladem jsou svahy pod Nuselskou šíjí nebo okolí dnešní Havlíčkovy sady. Pokud chcete pochopit, proč jsou některé ulice klikaté a jiné přímé, podívejte se na mapu z 19. století – srovnání ukáže, kde vedly hranice jednotlivých vinic.

Pokud vás téma zajímá hlouběji, doporučuji porovnat si informace z více zdrojů. Většina solidních historických publikací o středověkém právu se o železné panně nezmiňuje vůbec. Místo toho popisuje běžné popravčí metody – stětí, oběšení, lámání kolem nebo upálení. Železná panna byla zřejmě inspirována středověkými mučicími nástroji, jako byly španělské boty nebo pásy s hroty, ale nikdy neexistovala v podobě, jakou známe z filmů. Až budete příště na Staroměstském náměstí, zkuste si představit, jak by se taková konstrukce vůbec dala postavit – a hned narazíte na technické problémy s otevíráním dveří a umístěním hrotů.

Na závěr si z toho vezměte jednoduché poučení: železná panna ze Staroměstského náměstí je mýtus, který ale dlouhodobě přežívá díky své obrazotvorné síle. Až budete vyprávět tuto pověst dál, uveďte, že jde o legendu, ne o fakt. Tím se zařadíte mezi poučené vypravěče, kteří rozlišují mezi historií a příběhem. A pokud narazíte na někoho, kdo vám bude tvrdit opak, klidně mu připomeňte, že originál nikdy nebyl nalezen, a to je na tom to nejhezčí.

Druhý zaniklý most, řetězový most císaře Františka I., stál přibližně v místech dnešního mostu Legií. Postaven byl roku 1841 a stal se první železnou mostní konstrukcí v Čechách. Jeho řetězy byly ukotveny v masivních kamenných pylonech, které se dochovaly dodnes – najdete je na obou březích, hned vedle nového mostu. Při procházce si jich snadno nevšimnete, protože jsou částečně skryté v nábřežní zdi. Proto doporučuji podívat se na ně z lodě nebo z protějšího břehu – získáte lepší perspektivu a pochopíte, jak most fungoval.

Praktické shrnutí: při procházce od Národního divadla na Kampu si udělejte čas na pozorování nábřežních zdí. Hledejte kamenné kvádry s otvory po železných čepech – to jsou pozůstatky řetězového mostu. A když uvidíte pilíře ve vodě, nepleťte si je s molami pro lodě. Tyto drobnosti promění obyčejnou vycházku v malou detektivní práci, která vás naučí dívat se na město jinak.