Funkcionalistická vila, u které lidé zapomínají na tažné stěny
Funkcionalistická vila není muzeum. Je to dům, který funguje jen tehdy, když pochopíte jeho konstrukční logiku. Karel IV. by ji neviděl, protože vznikla o šest století později, ale to neznamená, že si ji nemůžete osahat a bydlet v ní. Naopak, právě proto, že jde o mladší stavbu, se v ní dá relativně dobře žít. Musíte ale vědět, co si pořídit a co raději nechat odborníkům.
Na běžné znečištění stačí jedlá soda. Nasypejte ji na povrch, nechte působit alespoň hodinu, ideálně přes noc, a poté důkladně vysajte. Soda váže pachy i mastnotu a je šetrná k většině tkanin. U silnějších skvrn použijte suchou pěnu určenou přímo na čalounění – naneste ji jen na skvrnu, ne na celou plochu, a nechte uschnout. Poté ji vysajte. Nikdy nepoužívejte běžné saponáty na nádobí, obsahují odmašťovadla, která mohou látku odbarvit.
Okna, která vypadají skvěle, ale netěsn
Druhý typ děr tvoří lávové tunely a propadlé stropy. Když před miliardami let vytékala láva z nitra Měsíce, někde se pod povrchem vytvořily dlouhé kanály. Po ochlazení a úbytku objemu se strop zřítil a vznikl řetězec prohlubní, kterým se říká lávové propadliny. Ty vypadají jako ementálové díry, ale nejsou kruhové a často leží v řadě za sebou. Další jamky vznikají druhotnými dopady – když vývržený blok dopadne zpět na povrch, vyhloubí menší kráter.
Druhým klíčem je barvení. Reaktivní barviva se do vlákna vážou chemicky, takže vydrží mnohem více pracích cyklů než barviva pigmentová, která ulpívají jen na povrchu. U tmavších odstínů se ptejte, zda výrobce použil reaktivní barvení. Poznáte to i podle toho, že látka po prvním vyprání téměř nepouští barvu. Pokud voda odtéká sytě zabarvená, půjde o povrchové barvivo a barva časem zmizí.
Jak zkoušet v prodejně a čeho si vším
Nakonec záleží i na tom, jak se o povlečení staráte. Perte ho naruby při nižší teplotě, nepřekračujte 40 °C, pokud výrobce neurčí jinak. Vyhněte se aviváži, která na vláknech vytváří film a snižuje savost i stálost barev. Sušte v poloze, která není vystavená přímému slunci – UV záření je nejrychlejší cestou k vyblednutí. Mezi praními nestřídejte příliš mnoho různých barevných kusů, abyste zabránili vzájemnému pouštění barvy.
Kvalitní povlečení poznáte podle toho, že i po dvou letech vypadá téměř stejně jako na začátku. Nekupujte podle nejnižší ceny, ale podle složení, gramáže a způsobu barvení. Tyto tři údaje na etiketě řeknou o výdrži víc než sebelepší reklama.
Před koupí si povlečení prohlédněte proti světlu. Prosvítá-li tkanina výrazně, je příliš řídká a brzy se opotřebuje. Stehy by měly být husté a rovnoměrné, zip nebo knoflíky pevně přišité. Všímejte si také, zda je látka stejnoměrně obarvená i na okrajích – nerovnoměrné odstíny znamenají problém už při výrobě.
První věcí, kterou je potřeba sledovat, je složení. Stoprocentní bavlna s dlouhým vláknem (například Pima nebo tzv. egyptská) snese časté praní a méně žmolkovatí. Směsi s vysokým podílem polyesteru sice méně mačkají, ale hůř sají pot a po letech mohou žloutnout. Dávejte pozor na podíl umělých vláken nad 50 procent – takové povlečení často ztrácí barvu nerovnoměrně.
Hustota tkaní a gramáž rozhodují o životnosti Na etiketě hledejte údaj o dostavě nití. Čím vyšší počet nití na centimetr čtvereční, tím pevnější a hladší povrch. Hodnoty kolem 200–300 nití jsou pro běžné používání dostačující, ale u levnějších výrobků se často udává jen orientační číslo. Spolehlivějším ukazatelem bývá gramáž – hmotnost jednoho metru čtverečního. Pro delší životnost se vyplatí hledat hodnoty od 120 g/m² výše. Tenká tkanina se rychleji prodře a barva v ní snáz vybledne.
Povlečení, které po pár praních vybledne nebo se rozpadne, většinou nepodlehlo jen špatnému zacházení. Rozhoduje už samotný výběr materiálu a způsobu výroby. Než sáhnete po prvním balíčku, prohlédněte si etiketu a zjistěte, z čeho je tkanina utkaná a jak je obarvená.