Hádky o hračky: přehlížená chyba, která je jen přiživuje

Na prohlídku k zubaři choďte každých šest měsíců, i když nic nebolí. Zubař může malý kaz zastavit v rané fázi bez vrtání, například fluoridovým lakem. Dítě si na návštěvy zvykne, pokud první prohlídka proběhne v klidu a bez bolesti. Vyhněte se tomu, abyste o zubaři mluvili jako o trestu nebo aby dítě slyšelo, že se vrtání bojíte. Vezměte ho s sebou na vlastní kontrolu, ať vidí, že je to běžná věc.

Když se dvě děti přetahují o stejnou hračku, první instinkt je vzít ji a rozhodnout, kdo ji dostane. Tím se ale hádka jen přesune do dalšího kola. Děti se naučí, že o předmět se nevyjednává, ale že o vítězi rozhoduje dospělý. Příště přijdou s křikem dřív, protože zjistí, že ten, kdo je hlasitější, získá pozornost a často i hračku. Zkuste místo rozsudku popsat, co vidíte: „Oba chcete ten modrý náklaďák." Tím dáváte najevo, že situaci vnímáte, ale neberete strany.

Hlídejte si přechod mezi prací a domovem. Pokud máte možnost, neberte si práci domů. Když to nejde, stanovte si pevnou hranici: například po osmnácté hodině už telefon necháte v jiné místnosti. Rodina pozná, kdy jste duchem nepřítomní, a děti to vnímají víc, než si myslíte. Krátká, ale plná pozornost je lepší než celý večer, kdy sedíte u stolu a kontrolujete pracovní e-maily. Stejně tak si chraňte alespoň jeden večer v týdnu, kdy se nepracuje vůbec.

Pozor na typické chyby. První je příliš mnoho vody ve sklenici, druhá je otevřená barva přímo na stole. Třetí chyba je nechat dítě bez dozoru u temper. I když jde o netoxické barvy, dítě je dokáže rozetřít po zdi nebo do vlasů. Před začátkem si připrav vlhčené ubrousky nebo hadr. Nepoužívej noviny s barevnými reklamami, protože barva z nich se otiskne na výkres a můžeš si tím zbytečně zničit práci.

Nakonec hlídejte i oči a dech. Při soustředění lidé zadržují dech a zírají do jednoho bodu, což zvýší svalové napětí v celém těle. Každých dvacet minut na dvacet sekund podívejte do dálky a několikrát se zhluboka nadechněte do břicha. Spojte to s tím, že vstanete. Malé, časté a nudné kroky porazí velké, vzácné a dramatické. Právě v tom je ta chyba, kterou většina lidí dělá: řeší trénink, ale ignorují osm hodin mezi ním.

Jídlo by mělo být v klidu a bez obrazovek. Televize nebo telefon odvádějí pozornost a dítě přestane vnímat, že jí. Zároveň se ale neučí vnímat sytost. Stůl by měl být jen pro jídlo, ne pro hračky. Pokud dítě nechce jíst, nechte ho odejít, ale nabídněte jídlo znovu za hodinu. Nezavádějte systém „kdo nejí, ten nedostane nic jiného". To vede k tajnému mlsání a pocitu, že jídlo je trest.