Hřebenovka v zimě nebo v létě: co rozhoduje o bezpečném přechodu

Druhá vrstva izoluje. Patří sem fleecová mikina, lehký svetr nebo zateplená bunda. Její tloušťku volte podle teploty a podle toho, jak rychle se pohybujete. Při stoupání se tělo zahřeje, takže ji často sundáte a ponesete v batohu. Právě proto se vyplatí dvě tenčí vrstvy místo jedné tlusté — můžete je libovolně kombinovat. Typická chyba je vzít si na túru jen jednu mikinu a tu pak celý den svlékat a oblékat, místo abyste měli po ruce ještě jednu lehkou vrstvu navíc.

Na co si dát pozor v horách: počasí se mění rychle. Ráno svítí slunce, odpoledne může přijít bouřka a mlha. Vezměte si vrstvu navíc, i když je venku teplo. Nepodceňte vodu – v horách nejsou obchody každých pár kilometrů a studánky nemusí být funkční. Jídlo mějte v batohu vždy, i na krátkou trasu. A hlavně: brzdy. Před výjezdem zkontrolujte destičky a tlak v pneumatikách. Na sjezdu v ostrém terénu se vyplatí mít brzdy v perfektním stavu.

Základem je vrstvení. Místo tří mikin vezměte jednu kvalitní termo vrstvu, jednu lehkou izolační vrstvu a jednu nepromokavou skořápku. Zbytek nahradí pohyb. Na nohy stačí jedny pohodlné boty, které máte už rozchozené, a jedny tenké ponožky navíc. Náhradní oblečení na převlečení nechte v autě nebo na chatě, ne v batohu. Voda je těžká, proto ji řešte průběžně – pijte z potoků, kde je to bezpečné, nebo si vezměte jen jednu lahev a cestou doplňujte.

Jídlo, které netíží a přesto zasytí Jídlo na cestu má být hutné, ne objemné. Zapomeňte na konzervy, čerstvé pečivo a těžké ovoce. Místo toho vezměte ořechy, sušené maso, tvrdý sýr, energetické tyčinky nebo doma připravenou směs oříšků a rozinek. Každé jídlo zvažte – pokud má přes sto gramů a neposkytne energii na hodinu chůze, nechte ho doma. Vařič a nádobí jsou zbytečná zátěž, pokud nejdete na několik dní. Na jednodenní výlet stačí studené jídlo.

Nejčastější chyba je brát si věci pro případ nouze, kterou si sami vyrobíte přemýšlením. Další chybou je těžký batoh, který nemá dobře nastavené popruhy. I lehký náklad bolí, pokud sedí špatně. Před odchodem si batoh nasaďte, utáhněte bederní pás a zkuste s ním ujít pár kroků. Pokud něco tlačí, přendejte nebo vyhoďte. Prázdný batoh není o tom mít méně věcí, ale o tom mít jen to, co skutečně použijete.

Horský výlet na kole se nepozná podle toho, jak vypadá trasa na mapě, ale podle toho, jak ji zvládnete s tím, co máte v nohách a v batohu. Nejčastější chyba je přecenit síly a podcenit terén. V českých horách se stoupání může táhnout několik kilometrů a po něm přijde sjezd, který prověří brzdy i nervy. Plánujte proto vždy s rezervou – pokud si myslíte, že zvládnete 50 kilometrů, naplánujte 35.

Paměť v lese klame. Kdo si myslí, že si zapamatuje zatáčku potoka nebo shluk kamenů, obvykle je po pár stech metrech najde úplně jinde. Místo toho si terén aktivně čtěte: sledujte sklon svahu, směr odtoku vody, typ podloží a hustotu porostu. Stoupání a klesání udává směr hřebene, podle něj se dá držet linie. Když jdete po vrstevnici, držíte se ve stejné výšce a neztratíte přehled, zda stoupáte, nebo klesáte.

Přechod hřebene je jeden z nejnáročnějších způsobů, jak strávit den v horách. Nejde o to, vyšlapat kopec, ale zůstat na exponovaném terénu dost dlouho na to, aby se nahromadily chyby. Rozdíl mezi pohodovým dnem a záchrannou akcí bývá v plánování, ne ve fyzičce.

Jak poznat trasu, která vás nezničí Klíčové je převýšení, ne vzdálenost. Trasa dlouhá 40 kilometrů s tisícem metrů převýšení je náročnější než 70 kilometrů po rovině. Na mapách sledujte vrstevnice – čím blíž jsou u sebe, tím prudší kopec. Také si všimněte, zda trasa vede po hřebeni, nebo údolím. Hřebenovka znamená neustálé klesání a stoupání, což unaví víc než jeden dlouhý kopec. Pokud jedete s dětmi nebo méně zkušeným parťákem, držte se údolí a kolem řek.

Výstroj postav na tom, že se nebudeš moci vrátit stejnou cestou. Pevná obuv s tvrdou podrážkou, vrstvy na převlečení, čelovka, nůž, lékárnička a izolační podložka. Přilba má smysl i v létě, pokud jdeš pod skalní stěnou. Hůlky pomáhají v kamenitém terénu, ale v exponovaných místech je odkládej. Nepřidávej hmotnost nesmysly — každé kilo navíc na hřebeni cítíš dvakrát.

Začněte výběrem konkrétního cíle, ne oblastí. Místo „pojedeme do Krkonoš" si řekněte „chci dojet na Černou horu" nebo „projet údolím kolem Jizery". Podle cíle pak hledejte trasu, která vede po zpevněných cestách nebo lesních silničkách. Vyhněte se červeně značeným turistickým cestám – pěší značky často vedou po kořenech a kamenitých stezkách, kde se na kole trápíte a kolo trpí víc než vy. Horské trasy na kole mají vlastní značení nebo je najdete v mapách pro cyklisty.