Hůl do kopce, nebo z kopce: co rozhoduje o úchopu
Během sezení si hlídejte tři věci. Chodidla mějte celou plochou na podlaze nebo na podložce, kolena v úhlu kolem devadesáti stupňů a pánev v mírném předklonu, ne v podsazení. Bederní opěrku nastavte tak, aby vyplnila přirozené prohnutí beder — stačí srolovaný ručník nebo menší polštář, který vsunete mezi záda a opěradlo. Každých třicet minut vstaňte, projděte se a protáhněte bedra. Žádná sebelepší sedačka nenahradí pohyb.
Květináč musí mít odtokový otvor. Je to jediná podmínka, která není volitelná. Ozdobný obal bez díry je past – voda se v něm drží u dna a kořeny hnijí odspodu. Pokud chcete rostlinu v dekorativním květináči, použijte vnitřní plastový s otvorem a ten vkládejte dovnitř. Po zálivce vždy vylijte přebytečnou vodu, která proteče. Nechte rostlinu chvíli stát a pak obal vyprázdněte, jinak stojí kořeny ve vodě celé dny.
V ordinaci se dělá ultrazvukové čištění v celkové anestezii, případně rentgen kvůli zubům pod dásní. Anestezie zní hrozivě, ale u starších psů se před ní dělají krevní testy a EKG, aby riziko bylo co nejmenší. Bez narkózy se kámen pod dásní neodstraní a pes trpí. Po zákroku přichází leštění, které ztěžuje opětovné usazování plaku, a někdy i lokální léčba dásní.
Turistické hole nejsou dekorace. Když je držíte špatně, jen zbytečně přenášíte váhu do ramen a zápěstí, místo abyste šetřili nohy. Rozdíl mezi stoupáním a klesáním je přitom zásadní — jinak se drží rukojeť, jinak se pracuje s popruhem a jinak se hole staví před nebo vedle těla.
Koberec tlumí podle materiálu a podložky. Vlněný nebo směsný koberec s vyšším vlasem pohlcuje víc než tenký syntetický běhoun. Rozhoduje ale hlavně podložka: pěnová nebo filcová vrstva o tloušťce alespoň 5 mm pod kobercem udělá pro kročejový hluk víc než samotný koberec. Pokud bydlíte v panelovém domě, je podložka povinná i kvůli sousedům. Koberec položte na celou plochu místnosti, ne jen před sedačku. Přerušovaný kusový koberec nechá zvuk proletět po obvodu místnosti.
Nejrychlejší test zvládnete bez měřicích pomůcek. Sedněte si na okraj sedáku tak, aby hýždě spočívaly na jeho přední třetině, a nechte ruce volně podél těla. Jestliže se pánev samovolně sesune dozadu a vy cítíte tlak v bedrech, výplň už nedrží. Druhý pokus: položte dlaň na sedák mezi stehna a zatlačte. Pokud se pěna propadne o víc než dva až tři centimetry a nevrátí se okamžitě zpět, materiál je unavený. Třetí kontrola je vizuální — prohmatejte sedák po celé ploše, jestli někde nejsou tvrdá místa, promáčknutiny nebo místa, kde už cítíte jen dřevo konstrukce.
Typická chyba začátečníků je stejná délka obou holí po celý den. Přitom stačí povolit aretaci a během výstupu je zkrátit o několik centimetrů, na hřebeni prodloužit a při klesání zase povytáhnout. A pozor na opačné držení: pravá noha jde s levou holí, levá noha s pravou. Kdo drží hůl na stejné straně jako nohu, ten se při chůzi kroutí do strany a ztrácí plynulost.
Základem je popruh, ne sevřená dlaň. Ruku protáhněte popruhem zespodu, takže pásek leží mezi palcem a hřbetem ruky. Pak teprve uchopte rukojeť, ale jen lehce — při správném nastavení nese váhu právě popruh a dlaň je uvolněná. Pokud popruh obtočíte kolem zápěstí jako náramek, při každém odrazu si ho utáhnete a po pár kilometrech budete mít otlačené zápěstí. Další častá chyba: držení hole celou silou, jako by šlo o hokejku. Ruka má být otevřená a připravená hůl pustit, kdybyste zakopli.
Sklon svahu ale není jediné kritérium. Délku hole přizpůsobte i terénu a únavě. V hlubokém sněhu nebo v mokřině se hrot propadá, takže potřebujete delší hůl, abyste se dostali až na pevné dno. Naopak v kamenité sutí držte hůl kratší a našlapujte opatrně — dlouhá hůl se vám bude zachytávat o kameny a rozhodí rovnováhu. Košík na hrotu není zbytečnost: v blátě a písku zabrání tomu, aby se hůl bořila po rukojeť.
Nakonec hlídejte hroty. Tupý hrot klouže po skále i po mokré hlíně a nutí vás do většího úsilí. Před výstupem zkontrolujte, zda hrot sedí pevně v trubce a zda se aretace neprotáčí. Správné držení holí se pozná podle toho, že vás po dni v horách nebolí ramena ani zápěstí — jen nohy, a to je přesně ten druh únavy, který k turistice patří.
Do kopce zkraťte, z kopce prodlužte Při výstupu hole zkracujte. Čím strmější kopec, tím kratší délka — loket zůstává ohnutý přibližně do pravého úhlu a hůl se opírá o zem blíž k tělu, zhruba pod úrovní ramene. Nezapichujte ji daleko před sebe, jinak se nadhazujete a přetěžujete tricepsy. Na prudkém svahu vykročte, opřete se o hůl a teprve pak přeneste váhu na nohu. Rytmus je: hůl, noha, hůl, noha. Zkopce je to obráceně. Hole prodlužte, aby při došlapu zůstaly pod těžištěm a pomohly brzdit pád. Hrot postavte před sebe, ale ne příliš daleko; hůl má fungovat jako druhá noha, která tlumí náraz. Pokud ji máte krátkou, budete se předklánět a kolena dostanou víc, než je nutné.