Křída na chodníku: co se stane, když ji necháš dětem

Vezměte běžnou situaci: dítě má před sebou sadu předmětů a vy řeknete, ať ukáže všechny, které jsou červené a zároveň kulaté. To je jednoduchá úloha na pozornost, protože dítě musí držet v hlavě dvě kritéria najednou a přitom prohlížet jednotlivé předměty. Postupně přidávejte třetí kritérium nebo zkraťte čas. Když se dítě začne plést, neopravujte ho hned. Nechte ho dokončit a pak se zeptejte, co bylo nejtěžší. Tím se učí sledovat vlastní pozornost, což je dovednost sama o sobě.

Pozornost není vlastnost, kterou dítě má, nebo nemá. Je to dovednost, která se dá trénovat stejně jako čtení nebo počítání. U předškolních a mladších školních dětí se nejlépe rozvíjí prostřednictvím hry, protože mozek se při hře učí přirozeně a bez odporu. Klíčové je začít v době, kdy je dítě odpočaté, a končit dřív, než se začne nudit. Dlouhé sezení u jedné aktivity pozornost spíš ničí než buduje.

Častou chybou je kreslit příliš složité obrazce. Děti chtějí rychlý výsledek, ne dokonalé umělecké dílo. Držte se jednoduchých tvarů a tlustých linií. Také nedělejte hru příliš dlouhou – po deseti minutách soustředění klesá. Lepší je několik krátkých her za sebou než jedna dlouhá. Křídu na konci setřete hadrem nebo vodou, ať chodník zůstane čistý. A pokud jde o bezpečnost, vždy hlídejte, aby děti neběhaly do silnice.

Poslední možností je tenis na zkráceném dvoře nebo „mini tenis" přes lanko. Hraje se na menším prostoru, podání se provádí zespodu a míč nesmí přeletět soupeřovu základní čáru. Tento formát nutí k přesnosti a práci nohou. Pokud jste na začátku, hrajte nejprve bez podání – jen si vyměňujte míče a počítejte, kolik výměn udržíte. Teprve pak přidejte skóre.

Hry, které fungují a děti je samy chtějí hrát Začněte jednoduchou hrou „školka". Nakreslete čtvercovou síť, do polí napište čísla a děti házejí kamínkem. Pravidla si upravte podle věku – menší děti mohou skákat po jedné noze, větší po dvou. Častá chyba je příliš velká pole; pak se děti unaví a přestane je to bavit. Další možností je „had" – dlouhá klikatá linka, po které se chodí jako po laně. Kdo šlápne vedle, vypadává. Výborné je i „bludiště": nakreslete cesty, slepé uličky a jeden východ. Děti pak projíždějí autíčkem nebo procházejí samy a hledají cestu.

Bludiště je druhá jistota. Začněte jedním vchodem a jedním východem, pak přidejte slepé uličky. Děti mají tendenci kreslit příliš složité bludiště, ve kterém se pak samy ztratí. Držte se pravidla, že každá slepá ulička musí být kratší než cesta k východu. Do bludiště pak můžete dát úkol: cestou posbírat tři kamínky nebo se vyhnout nakresleným loužím. Pokud bludiště kreslíte na dlažbu, počítejte s tím, že se spáry stanou neviditelnými zdmi – děti je budou považovat za hranice.

Křída na chodníku je nejlevnější hračka, kterou lze pořídit. Stačí kousek zpevněné plochy, několik barevných kříd a děti se zabaví na hodiny. Jenže většina dospělých skončí u toho, že nakreslí sluníčko a domeček, a pak už neví, co dál. Přitom možností je mnohem víc a nepotřebujete k nim žádné pomůcky ani dovednosti.

Největší chybou při hře ve dvou je snaha hrát stejně jako ve čtyřech. To vede k tomu, že jeden z vás pořád běhá a druhý stojí. Místo toho použijte jednoduché pravidlo: každý má svůj prostor a nesmí do něj soupeř zasahovat. U stolního tenisu stačí hrát jen na polovinu stolu a podání musí být kratší. U squashe si dejte podmínku, že míč nesmí spadnout do přední části, jinak výměna končí. Tím se hra zpomalí a vy vydržíte déle než tři výměny.

Pravidelnost je důležitější než délka. Deset minut denně přinese víc než hodina jednou týdně. Všímejte si, kdy je dítě nejvíc soustředěné, a trénink naplánujte na tento čas. Nepoužívejte obrazovky jako odměnu ani jako náhradu hry – rychlé střídání podnětů na obrazovce pozornost oslabuje. Pokud se nedaří, neberte to jako neúspěch dítěte. Snižte obtížnost, zkraťte hru a zkuste jiný typ podnětu – zrakový, sluchový nebo pohybový. Každé dítě reaguje na něco jiného a najít tu správnou kombinaci chvíli trvá.

Pro klidnější hru zkuste „obrázkové sudoku" nebo „pexeso" ve velkém. Nakreslete mřížku a do polí kreslete jednoduché symboly – sluníčko, hvězdu, srdce. Úkolem je doplnit chybějící tak, aby se v řadě a sloupci neopakoval stejný symbol. Menší děti to zvládnou, když jim předkreslíte nápovědu. Na prostorové hry je dobré „hopsání po číslech": napište čísla od jedné do deseti do kruhů a dítě skáče podle toho, jak mu je říkáte. Učí se přitom počítat a zároveň se hýbe.