Křeslo do obýváku: chyba, kterou udělá skoro každý

Parozábrana, kterou většina lidí podcen

Než začnete porovnávat vzory a barvy, podívejte se na etiketu. Právě tam se rozhoduje, jestli povlečení vydrží roky, nebo se po pár praních vybledne a rozpadne. Hledejte údaj o materiálu a o hmotnosti látky na metr čtvereční. Čím vyšší gramáž, tím hustší tkanina a tím pomaleji se opotřebí. U bavlny se pohybujte alespoň kolem 110–120 g/m², u kvalitnějšího ložního prádla klidně výš. Tenká, lehká tkanina se zdá příjemná na dotek, ale po roce používání prosvítá a drží se v ní vlákna z jiného prádla.

Výška stolku má odpovídat výšce matrace. Pokud je stolek příliš nízký, budete se při odkládání knihy předklánět a kroutit zády. Ideální je, když horní deska stolku je zhruba v úrovni matrace nebo o pár centimetrů níž. Nedostatek místa se dá vyřešit policí připevněnou ze strany stolku, kam dáte brýle a záložku. Naopak nádoby s vodou na stolku často končí převržené; použijte uzavíratelnou láhev, kterou odložíte na zem nebo do police.

Předsíň bývá nejmenší místnost v bytě, ale prochází jí všechno – boty, kabáty, tašky, klíče, pošta. Právě proto se v ní nejrychleji hromadí nepořádek. Chytré skladování neznamená nakoupit drahé systémy. Znamená využít výšku, hloubku a zadní stranu dveří, tedy místa, která většina lidí ignoruje.

Zásadní je výška sedu a hloubka. Pro běžné sezení platí, že by se chodidla měla pohodlně dotýkat země a mezi podkolenní jamkou a hranou sedáku měl zůstat prostor asi na dlaň. Hluboký sedák vypadá luxusně, ale pro nižší postavu znamená, že se opře jen špičkami nohou a brzy ji začnou bolet záda. Pokud máte doma lidi různých výšek, hledejte kompromis nebo křeslo s možností úpravy. Totéž platí pro opěrky rukou: příliš vysoké tlačí ramena, příliš nízké zase nedrží lokty.

U čalounění rozhoduje nejen vzhled, ale i údržba. Hladké tkaniny jsou náchylné na skvrny, strukturované a tmavší vzory je lépe skryjí. U koženky oceníte snadné utírání, ale v létě se na ní lepí kůže. U textilu zase záleží na tom, zda je snímatelný a pratelný. Vždy si v obchodě sedněte na delší dobu, ne na pár sekund. Ideálně si vyzkoušejte i to, jak se z křesla vstává — u nízkých a hlubokých modelů to bývá problém pro starší lidi i pro ty s bolavými koleny.

Po túře se věnujte regeneraci. Protáhněte se, doplňte tekutiny a dopřejte nohám odpočinek. Pokud vás kolena bolí i druhý den, příště uberte na převýšení nebo zvolte jiný typ terénu. Plánovat sestup znamená plánovat celý výlet. Kdo to ignoruje, často skončí dřív, než chtěl — a ne na vrcholu.

Pohovka a křeslo nemusí být z jedné sady Spousta domácností se snaží koupit křeslo přesně ke garnituře. To je častá past. Sada vypadá dobře v katalogu, ale v obýváku často působí těžkopádně a časem omrzí. Mnohem lépe funguje křeslo, které se s pohovkou doplňuje tvarem nebo barvou, ale není její kopií. Zkuste nejdřív určit, co má křeslo v místnosti dělat: má být hlavním místem na čtení, nebo jen doplňkem pro návštěvu? Podle toho volte sklápěcí opěrku, podnožku nebo pevnou konstrukci.

Výběr křesla do obýváku vypadá jako jednoduchá záležitost: zajdu do obchodu, sednu si, koupím. Jenže právě tady vzniká nejvíc chyb. Křeslo totiž nežije samo. Musí ladit s pohovkou, kobercem, výškou stolku i tím, kdo v místnosti skutečně sedí. Než začnete cokoli vybírat, změřte si prostor, kam křeslo půjde. Ne jen půdorys, ale i výšku opěradla a to, kolik místa zbude, když člověk vstane. Řada lidí koupí krásné křeslo a doma zjistí, že se do prostoru nevejde nebo že blokuje průchod.

Než křeslo koupíte, projděte si recenze a zkušenosti ostatních, ale berte je s rezervou. Každý má jinou výšku a jiné nároky. Pokud je to možné, nechte si křeslo ukázat v reálném interiéru nebo si alespoň ověřte rozměry proti vlastnímu prostoru. Vyhněte se nákupu podle fotky bez vyzkoušení. A hlavně: nespěchejte. Křeslo, které vydrží roky, se nevybírá za odpoledne.