Když čelíte kopcům: jak ze vrstevnic vyčíst tvar terénu
Nejprve si osvojte čtení základních tvarů. Když vrstevnice vytvářejí tvar písmene V, ukazují na údolí nebo hřeben. Špička písmene V směřující do kopce znamená údolí – voda teče opačným směrem. Naopak pokud špička V míří dolů z kopce, jde o hřeben. Tento detail vám pomůže vyhnout se zbytečnému stoupání, když hledáte cestu kolem potoka nebo po hřebeni s výhledem.
Typická chyba je také vodítko omotané kolem ruky. Pes může náhle trhnout a vy ztratíte stabilitu nebo si poraníte zápěstí. Používejte raději běžné vodítko s poutkem, které držíte volně, a při náhlém pohybu ho nechte proklouznout. Další chybou je příliš dlouhé vodítko na úzké stezce – pes se vám pak motá mezi nohama. Zkraťte ho na vzdálenost, kdy má pes hlavu u vašeho kolena, a nechte ho jít na jedné straně.
Cestou necestou: jak prádlo vrstvit podle aktivity Vrstvení oblečení není jen o tom, co si vezmete na sebe, ale také o tom, jak se v průběhu dne přizpůsobíte. Ideální jsou tři vrstvy: funkční prádlo, které odvádí pot, střední izolační vrstva (nejčastěji fleece nebo tenká bunda) a svrchní ochranná vrstva proti větru a dešti. Při fyzické aktivitě, jako je běh nebo túra, se snažte vybrat prádlo tak, abyste se do něj nepotili víc, než je nutné. Pokud se začnete potit, sundejte střední vrstvu, i když je venku chladno.
Co se stane, když psa nepřivážete na vodítko Na otevřeném prostranství se psi často vydají za zvěří nebo jiným psem. Ztratíte ho z dohledu a pak ho hledáte hodiny. Vodítko je povinné zejména v oblastech s pasoucím se dobytkem nebo v národních parcích. Neberte si ale obyčejnou šňůru – potřebujete dlouhé vodítko (alespoň 5 metrů), které psovi dá volnost, ale vy máte kontrolu. Ujistěte se, že obojek nebo postroj dobře sedí a pes se z něj nemůže vyvléknout. Zkontrolujte také, zda máte na obojku známku s telefonním číslem – v případě ztráty to usnadní návrat.
Základ je voda a miska. Pes se při běhu zahřívá rychleji než člověk, a proto potřebuje pít častěji, zejména v teplém počasí. Skládací silikonovou misku přibalte do batohu, zabere málo místa. Vodu mějte vždy o půl litru více, než byste si vzali pro sebe. Pokud jdete po trase bez potoka, je to jediný zdroj tekutin. A pozor na to, aby pes pil z kaluží – může chytit parazity. Pokud je to možné, mapujte si cestu tak, abyste věděli, kde je voda.
Nakonec si pamatujte, že žádná metoda není stoprocentní a hory mají vlastní mikroklima. Sledování mraků je ale dovednost, která se zlepšuje s každou túrou. Zapisujte si, co jste viděli, a porovnávejte to s tím, co se skutečně stalo. Po deseti výletech budete schopni odhadnout počasí lépe než většina lidí, kteří se spoléhají jen na displej telefonu.
Další nezbytností je ochrana tlapek. Dlouhá túra po ostrých kamenech nebo rozpáleném asfaltu může psovi poranit polštářky. Přibalte si proto balzám na tlapky, který nanesete před výstupem i během přestávek. Pro náročnější terén zvažte psí botičky. Ne každý pes je ale hned unese, takže je doma předem vyzkoušejte. Zkontrolujte také, zda nemá pes dlouhé drápy – na sestupech by se mohl zranit. Pokud jdete po lesní pěšině, kde nejsou kameny, je to méně rizikové, ale nikdy to nepodceňujte.
Pokud jde o jídlo a pití, neberte si raději těžké konzervy. Stačí kvalitní sendviče, ovoce, ořechy a dostatek vody – minimálně dva litry na osobu. Na hřebenech sice najdete horské chaty, ale o víkendu bývají přeplněné a ceny odpovídají turistickému provozu. Vlastní zásoby vám ušetří čas i peníze. Nezapomeňte ani na lékárničku s náplastmi a obinadlem; puchýře nejlépe ošetříte ihned, ideálně předtím, než začnou bolet.
Začít trénovat chůzi na vodítku až na začátku túry je častá chyba, která vede k přetahování, zamotávání nohou i zbytečné frustraci. Ideální je připravit psa doma, kde není tolik rušivých podnětů, a postupně přidávat náročnější terén. Přesto i na samotné túře můžete chování psa korigovat, pokud víte, jak na to.
Častou chybou je ignorovat vrstevnice v údolích. Mapa sice ukazuje cestu, ale terén v údolí je často zarostlý, podmáčený nebo protkaný potoky. Pokud vrstevnice v údolí vytvářejí ostré záhyby, znamená to strmé břehy, které vás donutí k přecházení potoka. Vždy si naplánujte trasu tak, abyste překonávali vodní toky v místech s širokými rozestupy vrstevnic – to jsou obvykle brody nebo lávky. Pozor také na uzavřené vrstevnice bez výškového kóty – mohou značit umělé útvary jako hráze nebo haldy.
Největší chybou víkendových turistů bývá podcenění počasí. Jeseníky jsou specifické rychlými změnami – ráno může být jasno, ale odpoledne vás zastihne mlha a silný vítr. Vždy si proto před výstupem zkontrolujte aktuální předpověď na hřebenech, ne jen v údolí. Přibalte nepromokavou bundu, teplou vrstvu a čelovku, i když plánujete návrat před setměním. Pamatujte, že na Pradědu je průměrná roční teplota výrazně nižší než v okolních městech, takže i v létě se může hodit rukavice.