Když štěně skáče u dveří, klid ho naučíte přes pravidelnost

Většina majitelů začne řešit zdraví svého zvířete, až když se objeví zjevné potíže – kulhání, odmítání potravy, apatie. Prevence přitom není složitá ani drahá. Stačí zavést pár návyků, které se stanou součástí běžného dne. Nejde o žádnou vědu, spíš o důslednost.

Co obnáší každodenní kontrola Jednou denně si zvíře prohlédněte od čumáku k ocasu. U psa i kočky zkontrolujte oči, uši, tlapky a srst. Všímejte si, zda se nemění barva sliznic, zda z očí neteče výtok, zda v uších není zápach nebo zarudnutí. U koček je důležité sledovat, zda pravidelně močí a kakají – zácpa nebo naopak průjem mohou signalizovat problém. U psů zase věnujte pozornost tomu, jakou má stolici konzistenci a zda nekulhá.

Začněte mimo skutečný odchod. Vezměte štěně k jakýmkoli dveřím v bytě, postavte se k nim a čekejte. Jakmile pes na chvíli zůstane stát nebo si sedne, položte ruku na kliku. Pokud se znovu zvedne, ruku sundejte a nic nedělejte. Tento krok opakujte několik dní, dokud pes neudrží klid i při pohybu kliky. Teprve pak přidejte otevření na pár centimetrů a hned zavřete. Odměna není slovo ani pohlazení, ale samotné otevření dveří. Zavřené dveře jsou pro psa informace: takhle ne.

Plstěnce neřešte stříháním, dokud nejdou rozebrat prsty. Malý uzlík uchopte mezi palec a ukazovák a opatrně ho trhejte na menší části. Potom ho rozčešte hřebenem od špičky ke kořeni. Teprve když je uzlík tvrdý a velký, vystřihněte ho nůžkami s tupou špičkou. Nikdy nestříhejte těsně u kůže, abyste ji nezranili. Po vystřižení místo pročešte a sledujte, zda se srst nezacuchává znovu.

Základem je určit denní dávku podle hmotnosti, věku a aktivity. Na obalu krmiva bývá tabulka, ale ta je jen orientační. Menší plemena mají rychlejší metabolismus, velká plemena naopak pomalejší. Kočku krmte 2–3krát denně v malých porcích, psa 2krát denně v pravidelnou dobu. Misky po jídle ukliďte, zvlášť vlhké krmivo, které se v teple kazí. Když zvíře nedožere, neznamená to, že musí dostat něco jiného. Vynechané jídlo se nekompenzuje pamlsky.

Pátý krok je trpělivost a konzistence. Výcvik na nočník trvá týdny, někdy měsíce. Nebude to hotové za tři dny. Pokud jeden den vynecháte venčení, štěně to nepochopí jako výjimku, ale jako nové pravidlo. Proto je lepší držet stejný režim i o víkendu. Šestý krok je úklid. Místo, kde štěně močilo, důkladně vyčistěte enzymatickým čističem, který odstraní pach. Běžný saponát pach jen překryje a štěně tam půjde znovu. Sedmý krok je klid. Když se nedaří, nezlobte se na sebe ani na psa. Zkontrolujte, zda jste neudělali některou z uvedených chyb, a upravte plán. Štěně se učí z vaší reakce, ne z trestu.

Zdraví zvířete není o jednorázových akcích, ale o každodenní rutině. Když si osvojíte kontrolu, kvalitní krmení, pohyb a včasnou návštěvu veterináře, prodloužíte život svému společníkovi a ušetříte si starosti. A co víc – pes i kočka vám to vrátí klidným chováním a chutí do života.

Krmení je dalším pilířem. Pes ani kočka nejsou lidé – lidské jídlo, sladkosti, uzeniny nebo kosti vařené mohou způsobit vážné potíže. Kočka je navíc striktní masožravec, nesmí dostávat rostlinnou stravu jako základ. Pes potřebuje vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Když už podáváte pamlsky, pak v rozumné míře a s ohledem na celkový příjem kalorií. Obezita je u domácích zvířat častá a vede k cukrovce, artróze i srdečním potížím.

Venčení po první vakcíně ale úplně neodkládejte. Štěně potřebuje poznávat svět, jinak z něj vyroste bázlivý pes. Řešením je nosit ho na ruce nebo v tašce do různých prostředí, nechat ho poslouchat zvuky města, potkávat lidi a vidět auta. Na zem ho postavte jen na bezpečném místě – vlastní dvorek, málo navštěvovaný chodník, místo, kde jste si jistí, že tam nechodí cizí psi. Krátké vycházky na vodítku po čistém povrchu jsou v pořádku, ale vyhněte se kontaktu čumákem a olizování cizích psů.

Nezapomínejte na pravidelné odčervení, očkování a kontrolu u veterináře. Intervaly se liší podle věku, životního stylu a rizika – venčení v přírodě versus byt. Blechy a klíšťata řešte preventivně, ne až když je najdete. Stejně tak zubní kámen: čištění zubů je otrava, ale dá se zvládnout postupným zvykáním už od mládí. Pokud to nejde, alespoň žvýkací pamlsky a pravidelná kontrola dutiny ústní.

Štěně, které u dveří skáče, kňučí nebo se dere ven, nedělá nic zlého. Jen ještě neví, co se od něj čeká. Dveře jsou pro psa silný podnět: přichází návštěva, odcházíte vy, venku se něco děje. Pokud v tu chvíli začnete na psa mluvit, odstrkovat ho nebo ho rychle pustit ven, dáte mu přesně to, co ho vzrušuje. Klid se neučí zákazem, ale tím, že pes zjistí, že klid přináší otevření dveří.