Když chcete Měsíc jako z učebnice, rozhoduje příprava a seeing
Když podestýlka zvlhne, začíná probl�
Zámek skládacího mechanismu je dalším místem, které se vyplatí prověřit. Kočárek by se měl zajistit tak, aby se sám nerozložil ani nesložil při přenášení. U některých modelů stačí stisknout dvě tlačítka současně, což je výhoda – dítě ani náhodný pohyb jej neodemknou. Zkuste kočárek složit a znovu rozložit několikrát za sebou. Pokud mechanismus drhne nebo zůstává viset, může se stát, že se kočárek v nevhodnou chvíli sklopí i s dítětem.
Nejdřív si spočítejte čas sestupu, ne jen výstupu. Na prudkém kamenitém svahu bývá sestup pomalejší než výstup, zvlášť když jdete s těžkým batohem. Počítejte s tím, že na technicky náročném terénu uděláte za hodinu méně metrů než při stoupání. Když si naplánujete návrat na poslední lanovku nebo do tmy jen podle času výstupu, skončíte v nejhorším možném místě – na neznámém sestupu za šera.
Měsíc je nejvýraznější objekt noční oblohy a zároveň nejčastější cíl začátečníků. První pokusy obvykle skončí buď jako bílý flek, nebo jako rozmazaný kotouč bez kráterů. Důvodem nebývá slabá technika, ale podcenění atmosféry, zaostření a expozice. Než vyjedete ven, zjistěte si fázi Měsíce a jeho výšku nad obzorem. Úplněk je nejméně vhodný – svírá kontrast a krátery splývají. Ideální je dorůstající nebo couvající srpek s osvětlenou hranicí, kde jsou stíny nejdelší.
První návštěva umělé stěny obvykle nevypadá jako v televizi. Místo hladkého přelezu narazíte na vlastní ruce, které se nechtějí pustit chytu, nohy kloužou a hlava řeší, jestli se dá spadnout. To je normální. Umělá stěna je bezpečné místo právě proto, že padat se na ní učí. Jde jen o to přijít s rozumnou výbavou a vědět, čeho si všímat.
Ze všeho nejdřív si půjčte lezecké boty přímo v hale. Vaše běžné tenisky mají měkkou podrážku, špatně drží na stupu a hlavně vás nenaučí stát špičkou. Půjčené boty nemusí sedět dokonale, ale musí být těsné tak, aby se v nich prsty neklouzaly dopředu. Ponožky si nechte doma, v lezeckých botách se nosí naboso. Oblečení volte pružné, takové, ve kterém se dostanete nohou vysoko nad bok. Džíny a volné mikiny jsou špatná volba, ne kvůli stylu, ale kvůli pohybu.
Podlaha a strop rozhodují víc než barva st�
Odradit vás může srovnávání s ostatními. Někdo přeleze těžší cestu hned, jiný potřebuje deset pokusů. To nic neznamená. Stejně tak vás nemá odradit pád. Na umělé stěně se padá na žíněnku nebo do jištění, které drží. Pokud se bojíte výšky, začněte na boulderingu, kde je stěna nízká a dopad měkký. Až se budete cítit jistě, zkuste lano s instruktorem. Nikdy nelezejte na laně bez jištění nebo bez znalosti uzlu, i kdyby to vypadalo jednoduše.
Co si vzít a co nechat doma Do batohu stačí málo: pití, malý ručník, případně magnézium v pytlíku. Magnézium na první lekci není povinné, ale pokud se vám potí ruce, výrazně pomůže. Nepotřebujete vlastní úvazek ani expresky, pokud jdete na úvodní kurz nebo na bouldering. Na lanech vás stejně pustí jen s instruktorem nebo po zkoušce. Rozhodně si neberte žádné „zaručené" pomůcky z internetu, které slibují lepší úchop. První měsíc vám nejvíc pomůže hlava a nohy, ne vybavení.
Nejčastější chyba začátečníků je lezení rukama. Ruce se unaví během pár metrů a pak už není síla. Zkuste vědomě stoupat nohama a rukama se jen přidržovat. Když se chytíte chytu, natáhněte ruku v lokti, ne ji mějte pokrčenou u těla. Další častá chyba je dívání se pod sebe. Místo toho si před každým pohybem najděte očima další dva chyty a teprve pak se pohnout. Ze začátku to bude pomalé, ale zrychlíte přirozeně.
Po prvním tréninku budete mít puchýře a bolavé předloktí. To je v pořádku. Nechte tělo dva dny odpočívat, protáhněte prsty a zápěstí. Nepřetěžujte úchop na malých chytech, dokud nemáte silnější šlachy. Pokud vás něco bolí ostře, přestaňte a řekněte to instruktorovi. Cílem prvních návštěv není výkon, ale naučit se základní pohyb a důvěru v tělo. Když vydržíte chodit pravidelně jednou až dvakrát týdně, za měsíc zjistíte, že vám zmizel strach i zbytečné napětí v rukou.