Když chcete mikrocement na podlahu, rozhoduje příprava podkladu

Lepení začněte od rohu nebo od přímé svislé linie vyznačené olovnicí. Nanášejte lepidlo ve tenké vrstvě zubatou stěrkou po menších úsecích, ať nezaschne. Pás přitlačte rovnoměrně od středu k okrajům, vyhněte se vzduchovým bublinám. U samolepicích variant odstraňujte ochrannou fólii postupně, ne celou naráz. Spáry nechte těsné, ale ne přes sebe – korek při změnách vlhkosti pracuje a příliš natěsno položené pásy se časem vydují. Rohy a hrany přelepte lištou nebo je zabruste do zkosení, ostrý řez korku se snadno odštípne.

Nerovnosti do pěti milimetrů vyřeší samonivelační stěrka. Nalévejte ji v pruzích a rozhrnujte hladítkem s hroty, aby se hmota sama rozlila. Pracujte rychle, směs tuhne během dvaceti minut. Po vytvrdnutí, což trvá podle vlhkosti a teploty jeden až tři dny, přebruste drobné nerovnosti a znovu vysajte. Vlhkost betonu změřte vlhkoměrem; pokud přesahuje dvě procenta, je nutná hydroizolační membrána. V paneláku se vyplatí i zvuková izolace – kročejový hluk jde jinak přímo k sousedům.

Po vybroušení se povrch důkladně vysaje a otře vlhkým hadrem, aby se odstranil prach. Mezi jednotlivými vrstvami laku se brousí jemně ručně, jen aby se odstranily nerovnosti. Pokud se práší, je lepší počkat, až prach sedne, a pak ho setřít antistatickou utěrkou. Vlhký hadr na neošetřené dřevo příliš mokrý být nesmí, jinak se zvednou vlákna a povrch bude drsný.

Po finální vrstvě se povrch impregnuje. Bez impregnace je mikrocement nasákavý, chytá skvrny od vody, vína i čisticích prostředků. Impregnace se nanáší ve dvou vrstvách, mezi nimi se povrch nechá zaschnout. Následně se aplikuje ochranný vosk nebo utěsňovací prostředek, který se časem obnovuje. Běžné mytí pak stačí vodou a neutrálním prostředkem. Agresivní kyseliny a abrazivní pasty povrch poleptají nebo poškrábou.

Dlažba na terčích je nejnáročnější varianta na montáž, ale nejlépe vypadá a nejdéle vydrží. Terče se staví na pevný, čistý a rovný podklad. Na starý beton se nesmí pokládat přímo, pokud se drolí nebo je mastný. Mezi terč a dlaždici se dává distanční podložka, aby dlažba neseděla na tvrdo. Spáry mezi dlaždicemi nechte otevřené, minimálně tři až pět milimetrů. Voda steče do spáry, pod dlažbu a po spádu k odpadu. Typická chyba: dlažba se položí do písku nebo na lepidlo. Pak voda zůstane pod ní, v zimě zmrzne a dlažba praskne.

V panelovém bytě se zvuk šíří hlavně dvěma cestami: vzduchem přes stěny a dveře a konstrukcí přes podlahu, strop a nosné prvky. Než začnete cokoli kupovat, určete, kudy hluk skutečně jde. Zavřete se v ložnici, nechte někoho v obýváku mluvit normálním hlasem a poslouchejte postupně u stěny, u dveří, u podlahy a u zásuvky. Nejčastější chyba je polepit pouze dělicí stěnu, i když hluk proniká spárou pod dveřmi nebo přes instalační šachtu.

Nejčastější chyby jsou: příliš vlhký podklad, chybějící hydroizolace v mokrém prostoru, nedostatečné přebroušení mezi vrstvami, příliš silná jedna vrstva a napojení na viditelném místě. Když se některá z nich objeví, řešení znamená celý povrch odstranit. Mikrocement není levná oprava, je to povrch, který vydrží jen tehdy, když je pod ním poctivá příprava.

Hydroizolace a dilatace: místa, kde stěrka nejčastěji selže V koupelně, na WC a v kuchyni patří pod mikrocement hydroizolační membrána nebo tekutá izolace. Nanáší se ve dvou vrstvách křížem, v rozích se vkládá těsnicí páska a kolem odpadů a prostupů se dělá manžeta. Bez toho vlhkost prosákne a stěrka se odloupne. Stejně důležité jsou dilatační spáry: kopírují spáry v podkladu, obvod místnosti a prahy. Stěrka se nesmí dotýkat stěn napevno, jinak popraská. Do rohů a na přechody dejte pružný tmel, ne tvrdý minerální.

Nanášení probíhá v tenkých vrstvách, obvykle dvou až třech, celková tloušťka se pohybuje kolem dvou milimetrů. Každá vrstva se nechá zaschnout podle teploty a vlhkosti, obvykle několik hodin. Nanáší se nerezovým hladítkem a ihned se stahuje do stejnoměrné tloušťky. Mezi vrstvami se povrch přebrousí jemným zrnem, aby další vrstva měla mechanickou oporu. Práce se dělá v kuse, bez přerušení uprostřed místnosti, protože napojení je vidět.

Mikrocementová stěrka vypadá jako tenká vrstva, ale chová se jako minerální povrch, který je citlivý na vlhkost a pohyb podkladu. Rozhodující není samotná směs, ale to, co je pod ní. Betonová mazanina musí být vyzrálá, suchá a bez prachu. U nových mazanin počítejte s tím, že vlhkost klesá pomalu; orientačně se pracuje s hodnotou do 4 % hmotnosti u podkladu s podlahovým topením a do 5 % bez něj. Staré dlažby, zbytky lepidla a nepevné vrstvy se musí odstranit. Penetrace se volí podle savosti: na hodně savý beton dvakrát, na málo savý jednou a s dostatečnou dobou schnutí.