Když chcete obývák, kde se dá žít: uspořádejte nábytek podle cest

Největší chybou je zkoušet matraci vsedě nebo jen rukou. Tvrdost se pozná až vleže, a to alespoň deset minut v poloze, ve které skutečně spíte. Další častá chyba je koupit matraci bez vyzkoušení s partnerem. Dva lidé různé váhy potřebují různé zóny tuhosti, a pokud se váš spánek liší, pomůže matrace s oddělenými zónami nebo dvě samostatné matrace v jednom rámu. Pozor také na příliš tvrdou matraci „na bolavá záda". Tvrdost není lék; podpora ano.

Domluvte si termín a jeho pevné body. Nestačí říct „přijdu v úterý". Určete, kdy začne, kdy skončí, jestli bude pracovat i o víkendu a kdy bude potřebovat přístup do bytu. Zároveň se zeptejte, kolik času zabere příprava a úklid. Řemeslník, který přijde o den později bez omluvy, nebývá výjimka – proto si předem ujasněte, co se stane, když se termín posune.

Než začnete vrtat, vyzkoušejte provizorní řešení. Natáhněte prodlužovací kabely, postavte lampy na provizorní místa a několik večerů místnost používejte. Uvidíte, která místa jsou přehlcená a která naopak tmavá. Teprve pak řešte pevné rozvody a nákup svítidel. Tímto postupem se vyhnete tomu, že po instalaci zjistíte, že vám jedno světlo chybí a druhé přebývá.

Světlo a závěsy rozhodují víc než met

Nakonec si místnost projděte večer se zapnutým světlem. Zkontrolujte, jestli někde nevzniká tmavý kout, jestli se dá pohodlně číst a jestli nic nepřekáží při cestě k vypínači. Když něco nefunguje, posuňte jeden kus a zkuste to znovu. Uspořádání není jednorázová věc, ale výsledek několika pokusů.

Do malých místností nepatří syté tmavé odstíny na všechny stěny, pokud nemáte dostatečné přirozené světlo. Ztmavnou prostor a vytvoří pocit stísněnosti. Naopak do velkých a světlých místností můžete klidně jít do středně tmavých tónů, které prostor zútulní. Pokud chcete zachovat vzdušnost, natřete tři stěny světlým odstínem a jednu nechte tmavší jako akcent. Tím získáte hloubku bez rizika.

Než začnete s nábytkem hýbat, projděte si místnost v jejím současném stavu. Vezměte metr a změřte délky stěn, šířku dveří a okna, výšku parapetů a vzdálenost mezi protilehlými stěnami. Zapište si také, kde jsou zásuvky, radiátory a kam se otevírají dveře. Tato čísla rozhodují o tom, co je vůbec možné. Bez nich skončíte s pohovkou, která blokuje průchod, nebo se skříní, do které nejdou otevřít dvířka.

Velké kusy nábytku držte mimo dveřní a okenní osy. Skříň nebo vysoká knihovna před oknem bere světlo a působí těžce. Naopak nízké úložné prostory pod oknem světlo neblokují. Televizi neumisťujte proti oknu, jinak se na obrazovce odráží denní světlo. Pokud musí být proti oknu, použijte závěsy nebo žaluzie a obrazovku mírně natočte.

Zóny místo řady u stěny Rozdělte místnost na dvě až tři zóny: posezení u televize nebo krbu, čtecí kout a případně jídelní část. Pohovka nemusí stát přímo u zdi. Když ji postavíte kolmo k oknu nebo doprostřed místnosti, získáte za ní místo pro knihovnu nebo pracovní kout. Křesla stavte tak, aby na sebe lidé viděli, ne aby mířila do prázdna. Konferenční stolek nechte od pohovky asi 40 cm, abyste pohodlně vstali i prošli s hrnkem.

Nezapomeňte na koberec. Ten drží zónu posezení pohromadě. Měl by být dost velký, aby přední nohy pohovky a křesel stály na něm. Malý koberec uprostřed vypadá jako ostrov a prostor opticky zmenšuje. Stejně tak příliš mnoho nábytku podél všech stěn vytváří dojem skladu. Vyberte tři až čtyři hlavní kusy a zbytek nechte volně.

Základem funkčního obývacího pokoje je pohyb. Vymezte nejdřív trasy, po kterých se chodí: od dveří k oknu, k dalším dveřím, k televizi nebo k jídelnímu stolu. Tyto trasy nechte volné, ideálně v šířce kolem 60 cm. Teprve do zbylých ploch umísťujte nábytek. Nejčastější chyba je postavit všechno kolem stěn a doprostřed nechat prázdný prostor, kterým se nedá projít. Lepší je seskupit nábytek do zón podle činností.