Když chcete ušetřit místo na knihy, vyřaďte je z knihovny

Pokud si nejste jistí, zda se knihy zbavit, použijte odkladnou krabici. Dejte do ní všechny „možná" kusy, zapište si datum a postavte ji mimo hlavní regál. Když po několika měsících krabici neotevřete, odvezte ji bez dalšího listování. Tohle pravidlo funguje lépe než jakékoli přemýšlení, protože rozhodnutí odkládá na dobu, kdy už víte, jak to dopadlo. Až knihovnu pročistíte, nechte si na policích jen to, co opravdu používáte — zbytek přestane zabírat místo i energii.

Na závěr si ověřte jednu věc: sedněte si za hranici a zkuste číst deset minut. Pokud vás ruší vlastní stín, průvan nebo pocit stísněnosti, něco je špatně postavené. Paraván není dekorace, ale nástroj. Když plní svou funkci, poznáte to podle toho, že po něm při čtení nesáhnete ani očima.

Jak řadit, aby hřbety fungovaly Základem je jednotné zarovnání. Knihy stavějte hřbetem ven, nikdy ne na přední desku, pokud k tomu není vážný důvod. Zarovnejte je k přední hraně police tak, aby hřbety tvořily jednu linii. Když knihy kloužou, podložte je nízkým dřevěným nebo plastovým blokem, ne knihou nakřivo. U vyšších svazků dávejte pozor, aby nezakrývaly hřbety nižších – to je typická chyba, kdy se spodní řada stane neviditelnou. Pokud police nemá pevnou zadní stěnu, přitlačte knihy k sobě a doplňte mezeru něčím, co drží tvar, například kartonem.

Nejčastější chyba je hledat místo na čtení tam, kde už něco je. Křeslo u okna, stolek v rohu, police s knihami. Pokud začnete tím, že budete chtít číst na místě, které momentálně slouží jako odkladiště, přestavba je nevyhnutelná. Postupujte obráceně: najděte v bytě místo, které je dlouhodobě prázdné nebo jen minimálně využívané. Může to být kout za dveřmi, část chodby, prostor pod oknem, který nikdo neobývá, nebo roh ložnice, kam se vejde jen židle. Cílem není vytvořit čítárnu, ale čtecí bod.

Největší chyba při třídění knihovny je začít u knih, které chcete vyhodit. Mnohem rychlejší je určit, co si necháte. Projděte regály a každý svazek zařaďte do jedné ze tří hromádek: „určitě nechávám", „možná" a „pryč". První hromádka musí být hotová dřív, než sáhnete na cokoli dalšího. Teprve pak se vracíte k „možná" a řešíte jen tuhle menšinu.

Kam s knihami, které už nepotřebujete Než něco odnesete, projděte knihy, které mají cenu pro někoho jiného. Učebnice, odborné publikace a beletrii, kterou už nikdy neotevřete, nabídněte nejdřív lidem ve svém okolí — kolegům, sousedům, ve škole nebo v komunitním centru. Malé knihovny a čítárny často berou dary, ale ne všechno: většinou chtějí jen knihy v dobrém stavu a bez plísně. Zavolejte předem a zeptejte se, co přijmou. Ušetříte si cestu s taškami, které by skončily v kontejneru.

Jak výšku doladit, když stolek nesed

Typická chyba je vysávat jen viditelnou podlahu před skříní. Prach za skříní se tam dostane právě díky tomu, že ho tam při úklidu zatlačíte koštětem nebo proudem vzduchu z vysavače. Proto při vytírání podlahy nikdy netlačte vodu a nečistoty směrem ke zdi. Vytírejte od zdi k místnosti, ne naopak.

Nakonec si nastavte jednoduchý režim: při každém větším úklidu místnosti věnujte dvě minuty zadní straně skříně. Není to o dokonalosti, ale o tom nedovolit, aby se prach dostal do fáze, kdy ho musíte řešit velkým přesunem nábytku. Kdo to zvládne, tomu za skříní zůstane jen minimální vrstva, kterou zvládne hadr a vysavač kdykoli.

Pravidelnost rozhoduje víc než síla úklidu. Stačí jednou za dva až tři týdny protáhnout za skříní hubici s měkkým kartáčem a nastavit nejnižší výkon. Silný sací výkon prach rozvíří a část se ho usadí zpět. Pokud máte možnost, použijte nástavec do štěrbin a pohybujte jím pomalu podél celé zadní hrany. U vysokých skříní je výhodné mít je na nožičkách, aby se pod ně dalo dostat bez posouvání.

Důležitý je i sklon. Knihy by měly stát kolmo, maximálně s mírným náklonem do strany, který vyrovnáte zarážkou. Opřené o sebe ve velkém úhlu se křiví a hřbety se časem deformují. U těžkých svazků používejte police s kovovými držáky, ne s plastovými, které se vyhnou. Světlo hraje také roli: pokud je police v šeru, přidejte bodové světlo nad přední hranu, ať jsou názvy čitelné. Nepatří sem však přímé slunce, které bledne barvy.

U hromádky „možná" si dejte tvrdé pravidlo: kniha zůstává jen tehdy, když pro ni máte konkrétní využití do půl roku. Ne „jednou se to bude hodit", ale skutečný důvod — chcete ji půjčit někomu blízkému, potřebujete ji k práci, nebo v ní máte poznámky, které jinde nemáte. Pokud důvod nedokážete říct nahlas, jde kniha do „pryč". Tím se vyhnete tomu, že si doma vytvoříte jen jinak poskládaný sklad.