Když dřevo na zimu skladujete špatně, přijdete o teplo i peníze

Po smažení nechte kůrku okapat na mřížce, ne na papírové utěrce. Papír zachytí tuk, ale pára se pod potravinou hromadí a kůrka změkkne. Mřížka nechá páru uniknout a tuk stéct. Pokud smažíte více dávek, udržujte hotové kusy v teple v troubě při nízké teplotě, ne přikryté, aby se nezapařily.

Na kávu i víno se osvědčil roztok z vlažné vody a malého množství tekutého mýdla na nádobí. Namočte čistý hadr, vyždímejte ho do polovysuha a přikládejte na skvrnu. Nikdy netřete krouživými pohyby, jinak se skvrna rozšíří a vlákna se rozcupují. U červeného vína můžete použít i bílý ocet smíchaný s vodou v poměru jedna ku dvěma. Ocet neutralizuje barvivo, ale pozor na tmavé a citlivé látky. Vždy nejdřív vyzkoušejte roztok na skrytém místě, například na zadní straně opěradla.

Základem je štípání na menší kusy. Čím větší je plocha řezu, tím rychleji dřevo vysychá. Štípané poleno o průměru do deseti centimetrů schne výrazně rychleji než celá kulatina. Pokud máte možnost, štípejte dřevo už na jaře, ne až na konci léta. Každý měsíc navíc znamená několik procent vlhkosti dolů. U tvrdého dřeva, jako je buk nebo dub, počítejte s dvěma lety, u smrku a borovice stačí rok.

Důvěra se buduje třemi jednoduchými návyky. První: nikdy nevolat psa k sobě, když ho chceš potrestat nebo mu vzít něco, co má. Přijď si pro něj, ne posílej povel. Druhý: odměňovat správné chování do dvou sekund, dokud pes ještě ví, co udělal. Třetí: končit každé cvičení dřív, než se pes začne nudit nebo přetěžovat. Krátké pětiminutové bloky několikrát denně dají víc než hodinové sezení jednou týdně.

Dřevo, které má na podzim skončit v kamnech, musí projít několika měsíci správného skladování. Rozhoduje přitom nejen délka, ale hlavně způsob uložení. Vlhkost v čerstvém dřevu se pohybuje mezi 50 a 60 procenty a cílem je dostat se pod 20 procent. Toho se nedá dosáhnout tím, že dřevo naházíte na hromadu pod přístřešek a zapomenete na něj. Vzduch musí kolem každé štípané polínka volně proudit.

Další možností je nízká komoda nebo lavice pod oknem, pokud je šikmina právě tam. Vyhněte se ale ukládání těžkých věcí do horních polic, které se špatně obsluhují. Praktické je osvětlení vedené podél šikminy v liště, protože stropní světlo bývá v těchto místech slabé.

Umístění hraje větší roli, než se zdá. Dřevo dejte na místo, kde proudí vzduch a kde není zastíněné. Přes zimu ho můžete nechat venku, pokud je pod střechou nebo alespoň pod převisem. Pokud ho skladujete v garáži nebo ve sklepě, počítejte s tím, že bez průvanu schne pomaleji. Nikdy nedávejte dřevo přímo na zem, ani ho nezakrývejte igelitem. Mezi řadami nechte dostatečný prostor, aby se vzduch dostal i do středu hromady.

Do směsi můžeš přidat pár kapek éterického oleje (například tea tree, rozmarýn nebo levandule) pro vůni a konzervaci. Nepřekračuj 10 kapek na 100 g směsi – vyšší dávka může podráždit pokožku hlavy. Vyhni se citrusovým olejům, jsou fototoxické a na vlasové pokožce často pálí. Pokud chceš šampon obarvit, použij přírodní prášek – třeba kakaový, skořicový nebo prášek z řasy. Barviva mohou šampon zbarvit i pokožku, proto je přidávej opatrně.

Skládání do řad a správné místo Dřevo skládejte do řad, ne do hromady. Mezi jednotlivými poleny nechte mezery a řady stavte tak, aby byly co nejvíce vystavené větru. Ideální je orientace kolmo na převládající směr větru. Podklad musí být suchý a pevný. Betonová deska, palety nebo kamenný podklad zabrání tomu, aby spodní vrstva tahala vlhkost ze země. Přikrýt dřevo plachtou ze všech stran je častá chyba. Pod plachtou se drží vlhkost a vzniká plíseň. Plachta má chránit jen horní část před deštěm, boky musí zůstat otevřené.

Na zimu se vyplácí připravit dřevo s předstihem. Kdo začne skladovat až v říjnu, bude topit vlhkým dřevem a ztrácet teplo komínem. Správné skladování není složité, ale vyžaduje důslednost. Vzduch, štípané kusy, suché podloží a otevřené boky – to jsou čtyři věci, které rozhodují o tom, kolik tepla z každého polena skutečně dostanete.

Před topnou sezónou si udělejte jednoduchou kontrolu. Vezměte poleno, rozštípněte ho a změřte vlhkost vlhkoměrem. Pokud ho nemáte, stačí poklepat dvěma poleny o sebe. Suché dřevo zní dutě, vlhké vydává tupý zvuk. Dalším signálem je váha – suché poleno je výrazně lehčí. Pokud dřevo při hoření syčí, kouří a v kamnech se tvoří dehet, je příliš vlhké. V takovém případě ho nechte ještě doschnout a na topení použijte jiné.